My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

„Pomáháme lidem v náročných situacích jejich života, a to ve dvou stěžejních oblastech: v oblasti závislostí a v oblasti práce s dětmi a mládeží,“ tak charakterizuje svou činnost Sdružení Podané ruce. Ke klubovému životu patří vlastně obojí, takže spolupráce Podaných rukou s Flédou se zdá být úplně logická. O tom, jak bude spolupráce vypadat a co by měla přinést, jsme mluvili s Jiřím Valnohou, vedoucím oddělení kontaktních služeb v Jihomoravském kraji..

Program spolupráce s Flédou měl mít na svém počátku akci s názvem Hard & Smart, což se dá přeložit jako intenzivní a veselý, ale třeba taky jako nepříjemný a bolestný – co máte česky na mysli?
Taky to může být třeba zostra a chytře a myslíme tím, že když se jdou lidi večer bavit, tak by nad tím měli taky trochu přemýšlet. Neznamená to, že by se neměli bavit, ale měli by se zamyslet, jestli je nutné u toho tolik pít, experimentovat s drogami, být nepříjemný na svoje okolí. A taky že je dobré se z té zábavy dostat bezpečně domů a mít to zabezpečené, ještě než vyrazí ven.

Zahájili jste spolupráci s Flédou na přelomu roku 2012 a 2013, v čem vaše spolupráce doteď spočívala?
Doteď jsme si vždy na Flédě vytipovávali rizikovější akce, na nichž se kumulují lidé s tendencemi k nezměrnému pití, hlučnému chování před klubem a násilným projevům, drogovým experimentům a podobně. Na akci jsme vždy měli infostánek, kde jsme se s nimi bavili na tahle palčivá témata, máme tým odborníků, kteří jsou zvyklí tyhle věci řešit. Umějí s lidmi mluvit, aniž by je odsuzovali a podsouvali jim nějaký vlastní způsob řešení. Dokážou to s nimi probrat a případně si je i pozvat k sobě do centra nebo do nějakého terénního programu. Umějí s nimi navázat profesionální vztah už v prostředí té akce.

Vaším cílem je bezpečnější noční život. Člověk by ale spíš řekl, že k nočnímu životu nějaké to riziko patří, nebudou mít lidé pocit, že jim kradete zábavu?
Já myslím, že ne. My jim neříkáme, aby se nebavili, nebo že noční život má vypadat jako nedělní dopoledne v kostele. My říkáme bavte se s vervou, ale trochu u toho přemýšlejte. Neříkáme „nepijte“, ale pijte tak, abyste nedělali věci, kterých budete druhý den litovat, nebo vám je bude muset někdo připomínat. Neříkáme ani „neberte drogy“, ale když už to děláte, tak se aspoň zamyslete, jestli je to opravdu nezbytné, berte jich co nejmenší množství a pokud možno to neopakujte. Vyzkoušejte si je a nechte to být.

Pojďme se ale bavit už konkrétně. Jak bude vaše přítomnost v klubu vypadat – budete nějak označení, jak lidé poznají, že jste přišli s pomocí a ne je prudit?
My plánujeme zintenzivnění spolupráce, na kterou zatím nemáme finanční prostředky, získat je chceme právě pomocí benefitu Hard & Smart – jedná se o pár desítek tisíc. Věc zatím dotujeme z terénního programu Brno. Na Flédě bychom měli být každý měsíc, naše místo bude obvykle vpravo před vstupem do hlavního sálu, naši lidé budou mít visačku se jménem a jednotnou košili s logem Podaných rukou. Budeme tam mít stánek, kde bude k dispozici ovoce, špunty do uší, voda a samozřejmě i naši pracovníci.

Nebudete trošku v pozici jednotek OSN, které někam přijedou, ale omezené pravomoci jim prakticky nic nedovolí?
My žádné pravomoci nepotřebujeme, nejsme zásahový aparát – jsme tam k ruce a k dispozici. Pracují u nás taky mladí lidé, obvykle mají pár let po vysoké škole, sami se chodí večer bavit. Nejsou to kmeti, kteří by se se vztyčeným ukazováčkem pohoršovali nad tím, co lidé v klubu dělají. Jejich komunikace je založená na slově „my“. My také chodíme rádi na Flédu, taky máme rádi tenhle typ hudby, taky se bavíme, ale třeba se nám nelíbí, když jsou u toho lidi, kteří se tu válejí po zemi a nevědí o sobě.

Nenadělá někdy v klubech víc problémů než návštěvníci ochranka? Její členové bývají od příznivců například taneční scény nebo punku názorově dost daleko…
Profesionální ochranka by neměla. Myslím si, že Fléda už má za ty roky fungování tuhle otázku vyřešenou, takže nemá u vchodu žádné bouchače z posilovny s libovolným světonázorem, který by chtěli prosazovat silou. Je tam tým, který bez ohledu na osobní názory kontroluje lidi u vstupu do klubu, aby se tam neděla nějaká neplecha. Zároveň je to ale i téma, na kterém bychom chtěli s Flédou spolupracovat – pracovat i s jejich ostrahou na systému komunikace s lidmi pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Jak takové lidi z klubu kultivovaně dostat, aniž by k otevřenému konfliktu vůbec došlo.

Rozumný zásah v krizové situaci je za všechny peníze, ale zabránit vzniku takové situace je k nezaplacení. Jak poznáte, že přišel někdo, s kým budou problémy?
To poznáte z chování obvykle hned. Ten člověk je jiný, neohleduplný, má tendence strkat do lidí, nahlas a sprostě nadávat a podobně. Já bych ale začal opačně: drtivá většina lidí se jde normálně bavit. Není to tak, že by do klubu chodila přehlídka raubířů, 99,9 % jde za hudbou, kterou Fléda pořádá. Proto jsme se s ní taky spojili – považujeme ji za kulturní podnik, jedničku na poli nezávislé kultury v Brně a chceme jí pomoci řešit ty setinky procent nepříjemných excesů.

Jak se v praxi provozuje prevence například užívání Extáze – chytíte někoho za ruku a řeknete mu, aby to nebral?
Určitě ne, dnes ta prevence nemůže být mentorská. Takových příkazů a zákazů je všude spousta a mladí lidé si z nich nic nedělají. Pokud bychom chtěli, aby nás neposlouchali, tak jim můžeme začít vykládat, že Extáze je svinstvo, a máme zaručené, že se na nás vykašlou. Mluvíme spíš o tom, že není Extáze jako Extáze, že je rozdíl, jestli člověk vezme jednu tabletu nebo pět, jestli do toho pije nebo nepije alkohol a podobně.

Co je složitější – zpacifikovat někoho, kdo se přišel porvat, nebo někoho v klidu přesvědčit, aby si nedával dvacátý rum nebo pátý trip?
Pro nás to druhé, protože na to první je přesně ta ochranka, to už není otázka naší prevence. Chtěli bychom se s ní ale dostat ke stylu „anglického policajta“. On nemá zbraň, není násilný, hodně pomáhá občanům, ale také hodně přesně drží ty hranice a zásady – tak nějak by měla fungovat i ta ochranka. Nejde o to, aby k někomu přiběhli, zařvali na něj „co tady děláš, hajzle“ a dali mu ránu. Prostě přijde a s velice vážným výrazem řekne: „Pane, v našem klubu takto sprostě nekřičíme a nestrkáme do lidí. Můžeme vás požádat, abyste odešel?“

Určitě se najde dost hlasů, že z našich daní pečujete o ožralce a feťáky, zatímco ve školkách nejsou místa pro děti slušných lidí. Co na to říkáte vy?
My se s tím setkáváme pořád, ale jde o to, že společnost je jeden celek a musí řešit všechny typy problémů – jak místa v mateřských školkách, tak i páteční a sobotní večery, kdy lidi nezřízeně chlastají v hospodách a barech. Mají zvýšenou tendenci experimentovat s drogami a mají také zvýšenou tendenci k nechráněnému sexu, kterého můžou později litovat.

Ukládáte si nějaká data o svých klientech a jsou u vás v bezpečí? Nemůže se stát, že se protidrogová policie rozhodne, že u vás udělá šťáru jako aktuálně v growshopech a zabaví vám počítače?
Pracujeme striktně anonymně. Jsme registrovaní podle zákona 108/2006 o sociálních službách a v ten v § 100 přímo ukládá mlčenlivost o všech věcech, které se týkají klientů. Navíc v té kontaktní práci nechceme od lidí, kteří k nám chodí, vůbec žádné údaje.

Jak se vůbec pracuje s rozumnou prevencí, když represivní složky vytvářejí atmosféru strachu a snaží se společensky znemožňovat i trestně postihovat lidi, kteří mají třeba jen vzdáleně něco společného s pěstováním marihuany?
Já myslím, že tímhle si především ublížila sama policie. V posledních letech se jí dařilo zvyšovat si důvěryhodnost a zlepšit si své jméno u občanů, kteří v ní začali vidět instituci, která brání jejich práva a je na jejich straně. Celkově ale myslím, že v naší práci se to nijak neodrazí, to bychom museli udělat nějaký fatální kiks my. Zásahy policie s důvěrou lidí v naši práci nijak nesouvisí, naopak ji možná ještě posílí. My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit.

Budete na Flédě vždy, nebo jen na vybraných akcích. Nabízíte podobnou spolupráci i jiným klubům?
Chtěli bychom být na vybraných akcích jednou měsíčně a prozatím nemáme kapacitu na to, abychom byli víc na Flédě nebo kdekoliv jinde. To bychom museli mít finanční prostředky v úplně jiné výši.

Můžeme to všechno vnímat i jako prevenci všemožných zákazů ze strany zákonů a vyhlášek?
To už řešíme problém přesahu poměrně ojedinělé aktivity v celospolečenský fenomén, a od toho jsme zatím hodně daleko. Pokud se takový standard práce, který se snažíme vytvořit na Flédě, stane fenoménem Brna a celé společnosti, potom by mohl zákazům předcházet. Začalo by se brát jako samozřejmost, že normální klub má velice kultivovanou, ale důkladnou ochranku, nenalévá mladistvým a lidem, kteří už jsou zjevně opilí, má zajištěný systém dopravy, aby lidé neřídili auta opilí. Tady ale vůbec narážíme na princip práva a morálky, kdy právo je morálním minimem. Morálka v české společnosti není příliš přítomná, lidé sami spíš nedělají víc, než musí, což vyvolává tendenci pořád víc věcí regulovat zákonem. Kdyby se nám podařilo odstartovat celospolečenský fenomén, který to změní, budeme jenom rádi.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Další večer z řady Enfilade přitáhl na Flédu příznivce post-rocku a příbuzných stylů. Táhlem koncertu byli 65daysofstatic, kteří se tu zastavili v rámci turné k aktuálnímu albu Wild Light.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více