My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

„Pomáháme lidem v náročných situacích jejich života, a to ve dvou stěžejních oblastech: v oblasti závislostí a v oblasti práce s dětmi a mládeží,“ tak charakterizuje svou činnost Sdružení Podané ruce. Ke klubovému životu patří vlastně obojí, takže spolupráce Podaných rukou s Flédou se zdá být úplně logická. O tom, jak bude spolupráce vypadat a co by měla přinést, jsme mluvili s Jiřím Valnohou, vedoucím oddělení kontaktních služeb v Jihomoravském kraji..

Program spolupráce s Flédou měl mít na svém počátku akci s názvem Hard & Smart, což se dá přeložit jako intenzivní a veselý, ale třeba taky jako nepříjemný a bolestný – co máte česky na mysli?
Taky to může být třeba zostra a chytře a myslíme tím, že když se jdou lidi večer bavit, tak by nad tím měli taky trochu přemýšlet. Neznamená to, že by se neměli bavit, ale měli by se zamyslet, jestli je nutné u toho tolik pít, experimentovat s drogami, být nepříjemný na svoje okolí. A taky že je dobré se z té zábavy dostat bezpečně domů a mít to zabezpečené, ještě než vyrazí ven.

Zahájili jste spolupráci s Flédou na přelomu roku 2012 a 2013, v čem vaše spolupráce doteď spočívala?
Doteď jsme si vždy na Flédě vytipovávali rizikovější akce, na nichž se kumulují lidé s tendencemi k nezměrnému pití, hlučnému chování před klubem a násilným projevům, drogovým experimentům a podobně. Na akci jsme vždy měli infostánek, kde jsme se s nimi bavili na tahle palčivá témata, máme tým odborníků, kteří jsou zvyklí tyhle věci řešit. Umějí s lidmi mluvit, aniž by je odsuzovali a podsouvali jim nějaký vlastní způsob řešení. Dokážou to s nimi probrat a případně si je i pozvat k sobě do centra nebo do nějakého terénního programu. Umějí s nimi navázat profesionální vztah už v prostředí té akce.

Vaším cílem je bezpečnější noční život. Člověk by ale spíš řekl, že k nočnímu životu nějaké to riziko patří, nebudou mít lidé pocit, že jim kradete zábavu?
Já myslím, že ne. My jim neříkáme, aby se nebavili, nebo že noční život má vypadat jako nedělní dopoledne v kostele. My říkáme bavte se s vervou, ale trochu u toho přemýšlejte. Neříkáme „nepijte“, ale pijte tak, abyste nedělali věci, kterých budete druhý den litovat, nebo vám je bude muset někdo připomínat. Neříkáme ani „neberte drogy“, ale když už to děláte, tak se aspoň zamyslete, jestli je to opravdu nezbytné, berte jich co nejmenší množství a pokud možno to neopakujte. Vyzkoušejte si je a nechte to být.

Pojďme se ale bavit už konkrétně. Jak bude vaše přítomnost v klubu vypadat – budete nějak označení, jak lidé poznají, že jste přišli s pomocí a ne je prudit?
My plánujeme zintenzivnění spolupráce, na kterou zatím nemáme finanční prostředky, získat je chceme právě pomocí benefitu Hard & Smart – jedná se o pár desítek tisíc. Věc zatím dotujeme z terénního programu Brno. Na Flédě bychom měli být každý měsíc, naše místo bude obvykle vpravo před vstupem do hlavního sálu, naši lidé budou mít visačku se jménem a jednotnou košili s logem Podaných rukou. Budeme tam mít stánek, kde bude k dispozici ovoce, špunty do uší, voda a samozřejmě i naši pracovníci.

Nebudete trošku v pozici jednotek OSN, které někam přijedou, ale omezené pravomoci jim prakticky nic nedovolí?
My žádné pravomoci nepotřebujeme, nejsme zásahový aparát – jsme tam k ruce a k dispozici. Pracují u nás taky mladí lidé, obvykle mají pár let po vysoké škole, sami se chodí večer bavit. Nejsou to kmeti, kteří by se se vztyčeným ukazováčkem pohoršovali nad tím, co lidé v klubu dělají. Jejich komunikace je založená na slově „my“. My také chodíme rádi na Flédu, taky máme rádi tenhle typ hudby, taky se bavíme, ale třeba se nám nelíbí, když jsou u toho lidi, kteří se tu válejí po zemi a nevědí o sobě.

Nenadělá někdy v klubech víc problémů než návštěvníci ochranka? Její členové bývají od příznivců například taneční scény nebo punku názorově dost daleko…
Profesionální ochranka by neměla. Myslím si, že Fléda už má za ty roky fungování tuhle otázku vyřešenou, takže nemá u vchodu žádné bouchače z posilovny s libovolným světonázorem, který by chtěli prosazovat silou. Je tam tým, který bez ohledu na osobní názory kontroluje lidi u vstupu do klubu, aby se tam neděla nějaká neplecha. Zároveň je to ale i téma, na kterém bychom chtěli s Flédou spolupracovat – pracovat i s jejich ostrahou na systému komunikace s lidmi pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Jak takové lidi z klubu kultivovaně dostat, aniž by k otevřenému konfliktu vůbec došlo.

Rozumný zásah v krizové situaci je za všechny peníze, ale zabránit vzniku takové situace je k nezaplacení. Jak poznáte, že přišel někdo, s kým budou problémy?
To poznáte z chování obvykle hned. Ten člověk je jiný, neohleduplný, má tendence strkat do lidí, nahlas a sprostě nadávat a podobně. Já bych ale začal opačně: drtivá většina lidí se jde normálně bavit. Není to tak, že by do klubu chodila přehlídka raubířů, 99,9 % jde za hudbou, kterou Fléda pořádá. Proto jsme se s ní taky spojili – považujeme ji za kulturní podnik, jedničku na poli nezávislé kultury v Brně a chceme jí pomoci řešit ty setinky procent nepříjemných excesů.

Jak se v praxi provozuje prevence například užívání Extáze – chytíte někoho za ruku a řeknete mu, aby to nebral?
Určitě ne, dnes ta prevence nemůže být mentorská. Takových příkazů a zákazů je všude spousta a mladí lidé si z nich nic nedělají. Pokud bychom chtěli, aby nás neposlouchali, tak jim můžeme začít vykládat, že Extáze je svinstvo, a máme zaručené, že se na nás vykašlou. Mluvíme spíš o tom, že není Extáze jako Extáze, že je rozdíl, jestli člověk vezme jednu tabletu nebo pět, jestli do toho pije nebo nepije alkohol a podobně.

Co je složitější – zpacifikovat někoho, kdo se přišel porvat, nebo někoho v klidu přesvědčit, aby si nedával dvacátý rum nebo pátý trip?
Pro nás to druhé, protože na to první je přesně ta ochranka, to už není otázka naší prevence. Chtěli bychom se s ní ale dostat ke stylu „anglického policajta“. On nemá zbraň, není násilný, hodně pomáhá občanům, ale také hodně přesně drží ty hranice a zásady – tak nějak by měla fungovat i ta ochranka. Nejde o to, aby k někomu přiběhli, zařvali na něj „co tady děláš, hajzle“ a dali mu ránu. Prostě přijde a s velice vážným výrazem řekne: „Pane, v našem klubu takto sprostě nekřičíme a nestrkáme do lidí. Můžeme vás požádat, abyste odešel?“

Určitě se najde dost hlasů, že z našich daní pečujete o ožralce a feťáky, zatímco ve školkách nejsou místa pro děti slušných lidí. Co na to říkáte vy?
My se s tím setkáváme pořád, ale jde o to, že společnost je jeden celek a musí řešit všechny typy problémů – jak místa v mateřských školkách, tak i páteční a sobotní večery, kdy lidi nezřízeně chlastají v hospodách a barech. Mají zvýšenou tendenci experimentovat s drogami a mají také zvýšenou tendenci k nechráněnému sexu, kterého můžou později litovat.

Ukládáte si nějaká data o svých klientech a jsou u vás v bezpečí? Nemůže se stát, že se protidrogová policie rozhodne, že u vás udělá šťáru jako aktuálně v growshopech a zabaví vám počítače?
Pracujeme striktně anonymně. Jsme registrovaní podle zákona 108/2006 o sociálních službách a v ten v § 100 přímo ukládá mlčenlivost o všech věcech, které se týkají klientů. Navíc v té kontaktní práci nechceme od lidí, kteří k nám chodí, vůbec žádné údaje.

Jak se vůbec pracuje s rozumnou prevencí, když represivní složky vytvářejí atmosféru strachu a snaží se společensky znemožňovat i trestně postihovat lidi, kteří mají třeba jen vzdáleně něco společného s pěstováním marihuany?
Já myslím, že tímhle si především ublížila sama policie. V posledních letech se jí dařilo zvyšovat si důvěryhodnost a zlepšit si své jméno u občanů, kteří v ní začali vidět instituci, která brání jejich práva a je na jejich straně. Celkově ale myslím, že v naší práci se to nijak neodrazí, to bychom museli udělat nějaký fatální kiks my. Zásahy policie s důvěrou lidí v naši práci nijak nesouvisí, naopak ji možná ještě posílí. My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit.

Budete na Flédě vždy, nebo jen na vybraných akcích. Nabízíte podobnou spolupráci i jiným klubům?
Chtěli bychom být na vybraných akcích jednou měsíčně a prozatím nemáme kapacitu na to, abychom byli víc na Flédě nebo kdekoliv jinde. To bychom museli mít finanční prostředky v úplně jiné výši.

Můžeme to všechno vnímat i jako prevenci všemožných zákazů ze strany zákonů a vyhlášek?
To už řešíme problém přesahu poměrně ojedinělé aktivity v celospolečenský fenomén, a od toho jsme zatím hodně daleko. Pokud se takový standard práce, který se snažíme vytvořit na Flédě, stane fenoménem Brna a celé společnosti, potom by mohl zákazům předcházet. Začalo by se brát jako samozřejmost, že normální klub má velice kultivovanou, ale důkladnou ochranku, nenalévá mladistvým a lidem, kteří už jsou zjevně opilí, má zajištěný systém dopravy, aby lidé neřídili auta opilí. Tady ale vůbec narážíme na princip práva a morálky, kdy právo je morálním minimem. Morálka v české společnosti není příliš přítomná, lidé sami spíš nedělají víc, než musí, což vyvolává tendenci pořád víc věcí regulovat zákonem. Kdyby se nám podařilo odstartovat celospolečenský fenomén, který to změní, budeme jenom rádi.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Další večer z řady Enfilade přitáhl na Flédu příznivce post-rocku a příbuzných stylů. Táhlem koncertu byli 65daysofstatic, kteří se tu zastavili v rámci turné k aktuálnímu albu Wild Light.  více


Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více