My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

„Pomáháme lidem v náročných situacích jejich života, a to ve dvou stěžejních oblastech: v oblasti závislostí a v oblasti práce s dětmi a mládeží,“ tak charakterizuje svou činnost Sdružení Podané ruce. Ke klubovému životu patří vlastně obojí, takže spolupráce Podaných rukou s Flédou se zdá být úplně logická. O tom, jak bude spolupráce vypadat a co by měla přinést, jsme mluvili s Jiřím Valnohou, vedoucím oddělení kontaktních služeb v Jihomoravském kraji..

Program spolupráce s Flédou měl mít na svém počátku akci s názvem Hard & Smart, což se dá přeložit jako intenzivní a veselý, ale třeba taky jako nepříjemný a bolestný – co máte česky na mysli?
Taky to může být třeba zostra a chytře a myslíme tím, že když se jdou lidi večer bavit, tak by nad tím měli taky trochu přemýšlet. Neznamená to, že by se neměli bavit, ale měli by se zamyslet, jestli je nutné u toho tolik pít, experimentovat s drogami, být nepříjemný na svoje okolí. A taky že je dobré se z té zábavy dostat bezpečně domů a mít to zabezpečené, ještě než vyrazí ven.

Zahájili jste spolupráci s Flédou na přelomu roku 2012 a 2013, v čem vaše spolupráce doteď spočívala?
Doteď jsme si vždy na Flédě vytipovávali rizikovější akce, na nichž se kumulují lidé s tendencemi k nezměrnému pití, hlučnému chování před klubem a násilným projevům, drogovým experimentům a podobně. Na akci jsme vždy měli infostánek, kde jsme se s nimi bavili na tahle palčivá témata, máme tým odborníků, kteří jsou zvyklí tyhle věci řešit. Umějí s lidmi mluvit, aniž by je odsuzovali a podsouvali jim nějaký vlastní způsob řešení. Dokážou to s nimi probrat a případně si je i pozvat k sobě do centra nebo do nějakého terénního programu. Umějí s nimi navázat profesionální vztah už v prostředí té akce.

Vaším cílem je bezpečnější noční život. Člověk by ale spíš řekl, že k nočnímu životu nějaké to riziko patří, nebudou mít lidé pocit, že jim kradete zábavu?
Já myslím, že ne. My jim neříkáme, aby se nebavili, nebo že noční život má vypadat jako nedělní dopoledne v kostele. My říkáme bavte se s vervou, ale trochu u toho přemýšlejte. Neříkáme „nepijte“, ale pijte tak, abyste nedělali věci, kterých budete druhý den litovat, nebo vám je bude muset někdo připomínat. Neříkáme ani „neberte drogy“, ale když už to děláte, tak se aspoň zamyslete, jestli je to opravdu nezbytné, berte jich co nejmenší množství a pokud možno to neopakujte. Vyzkoušejte si je a nechte to být.

Pojďme se ale bavit už konkrétně. Jak bude vaše přítomnost v klubu vypadat – budete nějak označení, jak lidé poznají, že jste přišli s pomocí a ne je prudit?
My plánujeme zintenzivnění spolupráce, na kterou zatím nemáme finanční prostředky, získat je chceme právě pomocí benefitu Hard & Smart – jedná se o pár desítek tisíc. Věc zatím dotujeme z terénního programu Brno. Na Flédě bychom měli být každý měsíc, naše místo bude obvykle vpravo před vstupem do hlavního sálu, naši lidé budou mít visačku se jménem a jednotnou košili s logem Podaných rukou. Budeme tam mít stánek, kde bude k dispozici ovoce, špunty do uší, voda a samozřejmě i naši pracovníci.

Nebudete trošku v pozici jednotek OSN, které někam přijedou, ale omezené pravomoci jim prakticky nic nedovolí?
My žádné pravomoci nepotřebujeme, nejsme zásahový aparát – jsme tam k ruce a k dispozici. Pracují u nás taky mladí lidé, obvykle mají pár let po vysoké škole, sami se chodí večer bavit. Nejsou to kmeti, kteří by se se vztyčeným ukazováčkem pohoršovali nad tím, co lidé v klubu dělají. Jejich komunikace je založená na slově „my“. My také chodíme rádi na Flédu, taky máme rádi tenhle typ hudby, taky se bavíme, ale třeba se nám nelíbí, když jsou u toho lidi, kteří se tu válejí po zemi a nevědí o sobě.

Nenadělá někdy v klubech víc problémů než návštěvníci ochranka? Její členové bývají od příznivců například taneční scény nebo punku názorově dost daleko…
Profesionální ochranka by neměla. Myslím si, že Fléda už má za ty roky fungování tuhle otázku vyřešenou, takže nemá u vchodu žádné bouchače z posilovny s libovolným světonázorem, který by chtěli prosazovat silou. Je tam tým, který bez ohledu na osobní názory kontroluje lidi u vstupu do klubu, aby se tam neděla nějaká neplecha. Zároveň je to ale i téma, na kterém bychom chtěli s Flédou spolupracovat – pracovat i s jejich ostrahou na systému komunikace s lidmi pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Jak takové lidi z klubu kultivovaně dostat, aniž by k otevřenému konfliktu vůbec došlo.

Rozumný zásah v krizové situaci je za všechny peníze, ale zabránit vzniku takové situace je k nezaplacení. Jak poznáte, že přišel někdo, s kým budou problémy?
To poznáte z chování obvykle hned. Ten člověk je jiný, neohleduplný, má tendence strkat do lidí, nahlas a sprostě nadávat a podobně. Já bych ale začal opačně: drtivá většina lidí se jde normálně bavit. Není to tak, že by do klubu chodila přehlídka raubířů, 99,9 % jde za hudbou, kterou Fléda pořádá. Proto jsme se s ní taky spojili – považujeme ji za kulturní podnik, jedničku na poli nezávislé kultury v Brně a chceme jí pomoci řešit ty setinky procent nepříjemných excesů.

Jak se v praxi provozuje prevence například užívání Extáze – chytíte někoho za ruku a řeknete mu, aby to nebral?
Určitě ne, dnes ta prevence nemůže být mentorská. Takových příkazů a zákazů je všude spousta a mladí lidé si z nich nic nedělají. Pokud bychom chtěli, aby nás neposlouchali, tak jim můžeme začít vykládat, že Extáze je svinstvo, a máme zaručené, že se na nás vykašlou. Mluvíme spíš o tom, že není Extáze jako Extáze, že je rozdíl, jestli člověk vezme jednu tabletu nebo pět, jestli do toho pije nebo nepije alkohol a podobně.

Co je složitější – zpacifikovat někoho, kdo se přišel porvat, nebo někoho v klidu přesvědčit, aby si nedával dvacátý rum nebo pátý trip?
Pro nás to druhé, protože na to první je přesně ta ochranka, to už není otázka naší prevence. Chtěli bychom se s ní ale dostat ke stylu „anglického policajta“. On nemá zbraň, není násilný, hodně pomáhá občanům, ale také hodně přesně drží ty hranice a zásady – tak nějak by měla fungovat i ta ochranka. Nejde o to, aby k někomu přiběhli, zařvali na něj „co tady děláš, hajzle“ a dali mu ránu. Prostě přijde a s velice vážným výrazem řekne: „Pane, v našem klubu takto sprostě nekřičíme a nestrkáme do lidí. Můžeme vás požádat, abyste odešel?“

Určitě se najde dost hlasů, že z našich daní pečujete o ožralce a feťáky, zatímco ve školkách nejsou místa pro děti slušných lidí. Co na to říkáte vy?
My se s tím setkáváme pořád, ale jde o to, že společnost je jeden celek a musí řešit všechny typy problémů – jak místa v mateřských školkách, tak i páteční a sobotní večery, kdy lidi nezřízeně chlastají v hospodách a barech. Mají zvýšenou tendenci experimentovat s drogami a mají také zvýšenou tendenci k nechráněnému sexu, kterého můžou později litovat.

Ukládáte si nějaká data o svých klientech a jsou u vás v bezpečí? Nemůže se stát, že se protidrogová policie rozhodne, že u vás udělá šťáru jako aktuálně v growshopech a zabaví vám počítače?
Pracujeme striktně anonymně. Jsme registrovaní podle zákona 108/2006 o sociálních službách a v ten v § 100 přímo ukládá mlčenlivost o všech věcech, které se týkají klientů. Navíc v té kontaktní práci nechceme od lidí, kteří k nám chodí, vůbec žádné údaje.

Jak se vůbec pracuje s rozumnou prevencí, když represivní složky vytvářejí atmosféru strachu a snaží se společensky znemožňovat i trestně postihovat lidi, kteří mají třeba jen vzdáleně něco společného s pěstováním marihuany?
Já myslím, že tímhle si především ublížila sama policie. V posledních letech se jí dařilo zvyšovat si důvěryhodnost a zlepšit si své jméno u občanů, kteří v ní začali vidět instituci, která brání jejich práva a je na jejich straně. Celkově ale myslím, že v naší práci se to nijak neodrazí, to bychom museli udělat nějaký fatální kiks my. Zásahy policie s důvěrou lidí v naši práci nijak nesouvisí, naopak ji možná ještě posílí. My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit.

Budete na Flédě vždy, nebo jen na vybraných akcích. Nabízíte podobnou spolupráci i jiným klubům?
Chtěli bychom být na vybraných akcích jednou měsíčně a prozatím nemáme kapacitu na to, abychom byli víc na Flédě nebo kdekoliv jinde. To bychom museli mít finanční prostředky v úplně jiné výši.

Můžeme to všechno vnímat i jako prevenci všemožných zákazů ze strany zákonů a vyhlášek?
To už řešíme problém přesahu poměrně ojedinělé aktivity v celospolečenský fenomén, a od toho jsme zatím hodně daleko. Pokud se takový standard práce, který se snažíme vytvořit na Flédě, stane fenoménem Brna a celé společnosti, potom by mohl zákazům předcházet. Začalo by se brát jako samozřejmost, že normální klub má velice kultivovanou, ale důkladnou ochranku, nenalévá mladistvým a lidem, kteří už jsou zjevně opilí, má zajištěný systém dopravy, aby lidé neřídili auta opilí. Tady ale vůbec narážíme na princip práva a morálky, kdy právo je morálním minimem. Morálka v české společnosti není příliš přítomná, lidé sami spíš nedělají víc, než musí, což vyvolává tendenci pořád víc věcí regulovat zákonem. Kdyby se nám podařilo odstartovat celospolečenský fenomén, který to změní, budeme jenom rádi.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Další večer z řady Enfilade přitáhl na Flédu příznivce post-rocku a příbuzných stylů. Táhlem koncertu byli 65daysofstatic, kteří se tu zastavili v rámci turné k aktuálnímu albu Wild Light.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více