Jóga v Evropě i Americe zdomácněla už dávno a stala se součástí západního světa. Pro někoho je to jedno z běžných cvičení, pro jiné především cesta k poznání. O spojení jógy a současné hudby se pokouší festival Wonderpark. Mluvili jsme o něm s jeho organizátorkou Naděždou Brzobohatou v jejím jógovém studiu. A začali jsme u čaje.
Dívám se, že brněnští jogíni pijí pytlíkový čaj…
Je pohodlný. Musela bych se jinak přípravě víc věnovat, a při tom provozu, co tu máme, to nezvládnu. Až budu mít recepční, tak se třeba budu víc věnovat i čaji.
Jen jsem si vzpomněl na čajové rituály. Hodně lidí si nějaké rituály spojuje také s jógou. Patří k ní?
Napadá mě třeba obyčejné chození na čas. V józe a vůbec v chodu studia se stává, že chce přijít někdo nový a zkusit to. Když ale přijde pozdě, jak je třeba zvyklý odjinud, tak naruší celý začátek lekce. Respekt k ostatním je věc, kterou by si lidé měli z jógy do svých životů přenést. Není to možná rituál v pravém slova smyslu, ale jedna ze základních věcí určitě.
Nemá vést jóga taky k tomu, aby člověk nerušil sám sebe?
Když začne člověk praktikovat jógu, tak se naopak vyruší, protože se stane hodně věcí. Začne vnímat sám sebe trochu jinak a díky tomu se změní i to, jak vnímá okolí. Všechno je najednou jiné, než jak byl do té doby zvyklý. Často mluvím při lekcích o tom, co se stane: svět, který člověk znal, se obrátí úplně naruby. Měl nějaký vztah, práci, všechno se zdálo v pořádku. Začne cvičit jógu, a všechno se zhroutí. Postupem času se ale všechno znovu vybuduje, naladí se na svůj vnitřní rytmus a najde cestu sám k sobě.
Když má někdo pocit, že je všechno v pořádku, co ho vůbec ke cvičení jógy přivede?
Jóga je populární. Hodně lidí mi píše nebo volá, že o józe slyšeli, chtěli by to zkusit. To je nejčastější první důvod, který lidi k józe přivádí. Cvičí ji kamarádi a kamarádky, viděli videa na YouTube a jsou zvědaví.
A co čekají – že budou stát na hlavě nebo chodit po žhavém uhlí?
Chtějí vědět, co na józe je, když se jí věnuje tolik lidí. To je pořád ta samá zvědavost. Ale pokud něco čekají, tak většinou přijde něco úplně jiného. Bývá to šok.
Když přijdou a chtějí cvičit, co dělají – nějaké cviky?
V zásadě ano, ale je v tom hodně rozhlížení. Začátečník se rozhlíží a pořád zkoumá, jestli něco nedělá špatně. Protože pocit, že je potřeba dělat všechno správně, v sobě máme zažitý. Správně stát, správně sedět. Jsme tak vychovaní, všechno je pro nás buď špatně, nebo správně, černé, nebo bílé. A hodně lidí čeká právě takový návod – dělejte to tímto způsobem, tak je to správně.
A když těm lidem neříkáš, co je špatně a co je správně, tak co jim říkáš?
Aby se snažili vnímat svoje tělo a učili se dýchat. Většinou se na to jde skrze dýchání – je potřeba si uvědomit nádech a výdech. Všechno zastřešuje hatha jóga, ze které ty ostatní, ve kterých se dýchá a pohybuje, vycházejí. To je ta fyzická část.
Někdo tedy dýchá, uvědomuje si to, a co přijde potom?
Obvykle je překvapený, že se umí zhluboka nadechnout a potom se uklidnit. Že spolu dýchání a vnitřní klid souvisí.
Dostane k tomu dýchání nějakou radu – třeba nadechnout se do břicha?
Hlavně aby dýchal nosem, ne ústy – to je takový nevědomý zvyk. A můj učitel David Life říkal, že zvyk je pro jogína sprosté slovo.
To do určité míry platí pro každou tvůrčí činnost, to nemusí být jóga…
Ano, jóga právě bortí naučené vzorce a to je možná hlavní důvod, proč u ní lidé zůstávají.
Dýchání je snad nejdůležitější věc u zpěvu – kdo chce umět zpívat, musí umět dýchat. Chodí k tobě nějací zpěváci?
Nevím o tom. Jednu dobu sem chodila paní, která hrála ve Filharmonii Brno na nějaký dechový nástroj. Ta si jógu hodně pochvalovala, protože jí cvičení s dechem pomáhala při hře. Zpěváci jsme tady ale vlastně všichni, zpíváme mantry.
Pro hru na dechové nástroje existuje technika cirkulačního dechu, která umožňuje vytvoření „nekonečného“ tónu bez přerušení. Může se to tady člověk naučit?
Tos mě zaskočil. Ale věřím, že s vědomým dechem by se k takové schopnosti dopracoval.
Patří to tedy spíš k vedlejším schopnostem, které člověk s praktikováním jógy může získat, ale neměl by se na nich zaseknout, protože nejsou podstatné?
V józe mají tyhle věci speciální název, říká se jim siddhis. To jsou získané kouzelné moci a schopnosti. Mnohdy to ale dopadne tak, že u nich člověk zůstane, a potom už dělá jen kejkle. Je to jen jeden z důsledků té praxe, ale není to cílem.
A cílem je tedy co?
Unie s Bohem. Realizace sebe vede k realizaci Boha – samādhi. My jsme jogíni, kteří žijí v této době, a máme spoustu věcí, které z ní můžeme získat a všechny je potom sdílet. Protože slovo „jóga“ vlastně znamená spojení, propojení, jednota. A když je člověk spokojený a radostný, tak ty pocity může i snadno sdílet. A s jógou se z toho stává přirozený stav. Jóga ve skutečnosti je náš přirozený stav.
Stav, na který jsme zapomněli?
Zapomněli, a teď se tady scházíme a zpětně si jej připomínáme. Proto taky nic není špatně ani správně, jen jsme všechno zapomněli. A jsme jeden druhému učitelem.
Kde jsi k józe přišla?
V Americe. Žila jsem tam a jednou jsme šly s kamarádkou na lekci. Asi jako když ses mě ptal na začátku, proč lidi přicházejí cvičit. Prostě jsme šly zkusit, jaké to je.
Proč v Americe a ne v Indii?
K tomu jsem ještě neměla příležitost, jsem možná poslední jogín v Brně, který ještě v Indii nebyl. Tady je ale tolik lidí, se kterými se dá studovat…
Ale přece jen jsou věci, kde se vyplatí být u zdroje. Není jóga tak trochu „napsaná“ pro Indii, neimplementujeme si ji sem uměle?
To je otázka linie guru, učitelů a jejich následovníků, jak jsme schopni s tím splynout. Je potřeba před tím učením trošku sklonit hlavu. Jóga je na předávání z učitele na žáka založená. Neměli bychom zapomenout, že už tu byla před tisíci let a je to stará metoda, ale důležité je být u svého učitele a cítit přenos toho učení. Cesta do Indie může být užitečná, když člověk ví, proč tam jede a co tam hledá.
V červnu chystáš v Lužánkách festival Wonderpark. Proč – děláš reklamu sobě, józe, chceš se setkat s lidmi…?
Napadlo nás to s bratrem, ten dřív organizoval hudební akce. A já jsem začala s jógou v Brně před třemi lety. Chtěli jsme zkusit, jestli je možné tyhle dva světy propojit dohromady. A touha setkat se s lidmi je přítomná vždy.
Ale když jsem se díval na kapely, co tam budou hrát, tak se od nich asi nedá čekat zpívání manter.
To je ale účel. Olda si s jógou začal hrát tak před dvěma lety, takže jeho dosavadní život – ať už osobní nebo hudební – neměl s jógou nic společného.
Znáš ty kapely – třeba Dva, Monikino Kino, Ghost of You?
Znám Dva a na ostatní jsem hrozně zvědavá.
Takže to bude nějaké cvičení a nějaké písničky – co ty dva světy spojí?
Spojí je právě ti lidé, kteří přijdou. Přes den se bude cvičit a koncerty těch kapel budou až večer, takže k přímému prolínání nedojde. Spíš mám představu, že si lidé zacvičí, bude jim potom snad dobře a večer půjdou na koncert. Nebo někdo přijde jenom večer na koncert a prostředí ho natolik inspiruje, že druhý den zkusí jógu.
Nenapadlo tě udělat jógový festival s hudbou na tradiční indické harmonium, bubínky a tak?
Takový festival máme v listopadu, už byly dva ročníky. Zkušenost z tohoto festivalu teď s bratrem přenášíme na Wonderpark. Ten by měl spojit něco, co je nám oběma blízké.
Proti listopadovému festivalu bude červnový venku v Lužánkách…
Ta cvičicí část bude vevnitř, už kvůli pevnější podlaze na cvičení. A večer budou koncerty na terase, kde bude částečně i jarmark.
A co se tam bude prodávat? Omezovali jste něčím nabídku?
Festival má podtitul „objev svůj zázrak“, takže bychom chtěli, aby na jarmarku lidé představovali svoje zázraky. Jsme ale veganský festival, podmínkou pro všechny produkty je úcta k přírodě.
Je podle tebe úcta k přírodě bez veganství možná?
Až si člověk uvědomí všechny souvislosti, tak pochopí, že ne.
To mi připomíná džinismus…
Nenosíme roušky přes ústa, abychom neublížili hmyzu. Já se před těmi lidmi skláním, ale my žijeme tady a džinismus je od nás vzdálený, co se týká kilometrů i stavu mysli. Ale už jen tím, že si uvědomujeme důsledky svého chování na životní prostředí, děláme hrozně moc. Když dokážeme pomoci okolí na vzdálenost vlastní paže, tak už je to důležité. Je to takové zametání před vlastním prahem.
Tyhle myšlenky ale existují i v našem ideovém světě, třeba hlubinná ekologie Arneho Næsse. Tak proč je hledat v Indii?
Já jsem k těmto věcem přišla až s jógou, tehdy jsem je začala prožívat na úrovni srdce ‒ že co způsobuji vesmíru i druhým, způsobuji sama sobě. A všechno se nám to vrací zpátky.
K tomu všemu se dají najít analogie i v evangeliích. Ale když si Evropan přečte něco z východních nauk, je to pro něj vznešené tajemství nezatížené všemi negativními aspekty z historie i běžného života.
Možná na emoční úrovni, nemá je propojené s předchozími prožitky a zkušenostmi. Vidí v nich čistou mystiku, a snad právě proto se rozhodne je zkusit. Ale když se vrátím zpátky k józe, tak je to soubor praktických pomůcek, jak být v každodenním životě a jak se chovat k ostatním i k sobě. To je základ a stejně jako má křesťanství své desatero, tak má i jóga svá pravidla. O těch se moc často nemluví, ale jsou důležitější než samotná fyzická praxe – ta je až na třetím místě. A první pravidlo je „neubližovat“. A neshromažďovat zbytečnosti. Když člověk shromažďuje, nemůže myslet na přítomnost.
Festival Wonderpark se bude konat v Lužánkách od 11.–12. června 2016
Zatím nebyl přidán žádný komentář..