Naše hudba není suvenýr z prosluněné Brazílie

15. listopad 2023, 2:00

Naše hudba není suvenýr z prosluněné Brazílie

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.

Vaše nejnovější album se jmenuje Baladas da Luta, Bojové balady, nicméně balad je na něm minimálně. Pracujete s prvky elektronické taneční hudby, s brazilskými rytmy a texty jsou často drsné. Jak to tedy je s vámi a baladami?

Ane: Řekl bych, že naše hudba má také duši, že není jen drsná. Má i svou jemnou stránku a ten název vyjadřuje obojí. Máme opravdu i pár balad, například píseň Liberdade je taková „skoro balada“. Nicméně zrovna teď pracujeme na albu, které bude plné skutečných balad, pouze s doprovodem akustické kytary, trubky a basy. A bude opravdu velmi, velmi, velmi klidné. Ale jinak název „Bojové balady“ se mi líbí, protože opravdu vyjadřuje ty dvě strany naší hudby. Na albu hovoříme o posledních čtyřech letech v Brazílii. Byla to velmi náročná a temná doba se dvěma epidemie. Tou jednou byl covid a tou druhou prezident Bolsonaro. Chtěli jsme tedy vyjádřit pocity, které jsme měli.

Mariana: Já v tom albu vidím především naději, protože bez naděje nemohu žít. Album Bojové balady jsme natočili proto, abychom lidem dodali naději a sílu. Musíme se probudit, otevřít oči a bojovat – ne kvůli nám samotným, ale kvůli našim dětem, za lepší školy, za lepší život pro všechny lidi v Brazílii. Vložila jsem do toho alba obrovské množství energie, ale lidé mi ji ten vracejí. Vysvětluji v písních, na které straně stojí, že bojuji za progresivní věci.

Ane: Je to také politické album. Hráli jsme na několika festivalech v Brazílii a tam jsme byli svědky toho, že mnoho brazilských umělců nemá odvahu a sílu hovořit o politické situaci. Vědí totiž, že když to zkusí, přijdou o polovinu svých fanoušků. Pro nás, kteří se na to díváme zvenčí, je to mnohem jednodušší. A tak o těchto tématech mluvíme.

Mariano, skutečně je pro vás snazší zpívat o Brazílii, když bydlíte mimo svou rodnou zemi?

Mariana: Ano, je to jednodušší. Ve Švýcarsku žiji už mnoho let, ale v Brazílii mám rodinu a jezdím tam jednou nebo dvakrát ročně. Vídám se se svými přáteli a mluvím s nimi. Není to tak, že bych si zjednodušovala život tím, že jsem se přestěhovala do Švýcarska. Ano, mám sice svůj život, ale potřebuji se se svými brazilskými přáteli dělit o jejich starosti. Cítím potřebu jim pomáhat. Chci s nimi o tom mluvit. A oni mi tím, že o tom se mnou hovoří, také pomáhají. A takto společně s nimi už dvacet let bojuji…

Ane: My vlastně nikdy nezpíváme o sluncem prozářené stránce Brazílie. Nebo někdy možná ano, ale více se zaměřujeme na temná zákoutí brazilské společnosti. Proto jsme měli trochu obavy, když jsme jeli k vám do Brna, jak naši hudbu přijmete. Přece jen to není žádná barevná pohlednice, suvenýr z prosluněné Brazílie. Sledujeme negativa a důležité pro nás je, abychom neupadli do klišé. To pro nás bylo zásadní od samého počátku naší kapely.

Mariana: Rozhodující čas je právě teď. Budoucnost, o které hovoříme, musí nastat hned teď. Lidé už nemohou dál čekat, další čtyři nebo šest let. Ztrácíme čas. Už jsme v Brazílii ztratili celou jednu generaci. Mladí lidé nemají práci, nemají moc, nemají školy, nemají dobrý život. A hlavně – nemají naději. Budoucnost, kterou si přejeme, tedy musí přijít hned zítra. Musí to být velmi blízká budoucnost.

Je to v Brazílii poté, co se na post prezidenta vrátil Lula da Silva (byl prezidentem už v letech 2003–2011), skutečně lepší?

Ane: Samozřejmě je stále co dělat. Ty čtyři roky totiž způsobily opravdu hluboké rány. Společnost je rozdělena na dvě poloviny a jedna prezidentská volba ji nevyléčí. Ale máme naději. Je to vlastně docela vtipné, protože současný prezident Lula da Silva má 78 let. A my si říkáme, jestli může tak starý muž být nadějí pro tak velkou zemi. Ale on jí opravdu je. Už když se stal prezidentem poprvé, dokázal toho za ty čtyři roky hrozně moc změnit.

Mariana: Lula přivedl chudé lidi, černé lidi, jako jsem já, do škol, na univerzity. Bylo to poprvé, co jim někdo jasně řekl: Máte šanci studovat, ve školách je pro vás místo. A tito lidé si konečně uvědomili, že i oni mohou studovat, mohou si najít dobrou práci, mohou cestovat a třeba letět do Evropy. Myslím, že bohatým lidem v Brazílii se to nelíbí. Když já sedím v letadle, dívají se na mě s pohoršením, jak můžu já, černá, s takovým účesem, letět v tom samém letadle do Evropy jako oni. Zeptají se mě, kam letím, a já odpovím, že do Švýcarska, protože tam žiju. A máte vidět ty jejich překvapené obličeje. – Myslím si tedy, že díky prezidentu Lulovi budou lidé silnější a že se starý pořádek už nevrátí. Čtyři roky ovšem nestačí. Ale mám pocit, že si Lula chce vychovat nějakého nástupce, že si už někoho připravuje. Někoho, kdo jej po těch čtyřech letech nahradí. Lidé totiž opravdu potřebují pomoc. Musíme se sjednotit a něco dělat. A posledních sedm měsíců mám pocit, že vnímám změnu. Něco se opravdu mění. Jenže v Brazílii je velkým problémem také Kongres. Tři sta politiků, kteří opět nadržují bohatým. To je problém.

Ane: K Lulovi jsme ovšem také kritičtí. Například jeho postoj k válce na Ukrajině je velmi zvláštní. Určitě tedy neschvalujeme všechno, co dělá, neodmítáme kritiku. Ale chceme říct, že doufáme, že se díky němu v zemi mnoho věcí změní k lepšímu.

Mariana: Myslíme si, že lidé teď mají sílu povstat a posilovat hudbu a kulturu obecně. Hudba může hrát ve společnosti silnější roli, důležité mohou být festivaly. Umělci mohou ukázat, jakou mají sílu.

Ane: Kulturní scéna v Brazílii pod Bolsonarem hodně trpěla. Snažil se její „vzpurnou“ stránku zničit. Teď mám pocit, že lidé opět začínají něco budovat a že to dělají společně. Opravdu cítíme tu sílu, novou energii a doufáme, že tato energie bude dál růst.

Svými texty toho chcete říct docela dost, ale při koncertě lidé na vaši hudbu tančí, a navíc lidé v mnoha zemích portugalsky nerozumí. Jak to děláte, aby věděli, co jim chcete sdělit?

Mariana: Hudba má v sobě sílu, která není závislá na konkrétním jazyce. Ať zpívám portugalsky, nebo anglicky, nezáleží na tom. Důležitá je energie, kterou lidem předávám. Lidé třeba mé portugalské texty nechápou, ale když se jim podívám do očí, vidím, že věcí, co jim chci říct, a dávají mi to svým úsměvem najevo. Vlastně mi signalizují, že mi rozumí. A právě v tomto spojení je síla hudby. Tanec je také naše síla. Ať tedy lidé tančí, ať se radují, ať spolu navzájem mluví, usmívají se na sebe. To vše se počítá.

Ane: Myslím, že na něco podobného se jednou zeptali Fely Kutiho – že má politicky laděné texty, ale lidé na jeho hudbu tančí, takže ji vlastně asi pozorně neposlouchají. Nevím, jak přesně odpověděl, ale bylo to něco v tom smyslu, že když lidé tančí, a přitom začnou třeba jen přemýšlet, už to je důležité a on svou misi splnil. A já si myslím, že v našem případě je to podobné. Ti, kteří rozumí portugalsky, mohou při tanci přemýšlet o našich textech. A těm ostatním sem tam něco vysvětlíme, i když většinou na koncertech nemáme moc času hovořit o politice.

da_cruz_foto_archiv_brasil_fest_02

Vaše hudba kombinuje tradiční brazilské rytmy a elektronický pop. Jaký je tedy váš recept na píseň?

Ane: Máme na to, jak skládat hudbu, řadu různých receptů. Někdy hudebníci jamují společně s Marianou, a tak vznikne píseň. Jindy já vymyslím nějaký beat, ten pak přehrávám celý den stále dokola, až na jeho základě vymyslíme novou skladbu. Je to tedy pokaždé jinak, nemáme jeden recept. A to je také trochu náš problém, protože naši hudbu nelze jednoduše popsat a zařadit, nemá jednotnou náladu. V době Spotify, kdy potřebujeme patřit do jedné škatulky, to bohužel není dobré.

A jak vznikají texty?

Ane: Jsem původní profesí novinář, a jsem tedy zvyklý pracovat se slovy. Často mám tedy nápad na text, ale potřebuji jej přeložit do portugalštiny, což je velmi náročné. Portugalština není snadný jazyk. Je krásný, ale není sám od sebe melodický. Psaní textů je tedy pro nás ten nejnáročnější proces. Někdy už máme nápad na píseň, máme melodii i rytmus zpěvu, ale text se nám nedaří napsat. Ale zase jindy si poznamenáme pár nápadů a píseň vzniká úplně jinak. Přístupy jsou tedy různé.

Říkali jste, že pracujete na albu se skutečnými baladami. Co o něm můžete říct?

Mariana: Ten projekt vznikl v době pandemie nebo vlastně už předtím. Jeden náš přítel nás pozval, abychom zahráli v muzeu, ale měly to být jenom klidné písně. Říkali jsme si, že žádné takové nemáme. Nebo jen dvě nebo tři. A tak jsme museli ještě další dopsat. Připravili jsme tedy nový program s názvem Amazonas Project. Náš přítel připravil výstavu o Amazonce, hovořil o ní a my jsme v sále hráli. Představení proběhlo třikrát – jednou pro děti a dvakrát pro veřejnost. Bylo to krásné a byl to obrovský zážitek, hrát jen klidné písně a vložit veškerou energii jen do hlasu. A tak jsme si řekli, že se těmto baladám budeme věnovat trochu víc. A hodně jsme na tom pracovali právě během pandemie.

Ane: Myslím, že to bude jedno z nejsmutnějších brazilských alb, jaká jste kdy slyšeli. Ani ještě nevíme, jestli vyjde pod hlavičkou kapely Da Cruz, nebo jako Madame Da Cruz. Chceme totiž tento projekt od našeho ostatního repertoáru oddělit. Ale vlastně teď pracujeme na třech různých albech. Jedno bude tedy toto album s baladami, Madame Da Cruz. Potom připravujeme velmi elektronické album, postavené na afro-brazilských rytmech. Opravdu výrazně elektronické, ale stále melodické. A kapela Da Cruz pracuje na albu ve stylu samba-rock, které bude trochu tradičnější. Máme už spoustu připraveného materiálu a mnoho dalších nápadů.

Foto Karolína Poláčková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce