Naše hudba není suvenýr z prosluněné Brazílie

15. listopad 2023, 2:00

Naše hudba není suvenýr z prosluněné Brazílie

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.

Vaše nejnovější album se jmenuje Baladas da Luta, Bojové balady, nicméně balad je na něm minimálně. Pracujete s prvky elektronické taneční hudby, s brazilskými rytmy a texty jsou často drsné. Jak to tedy je s vámi a baladami?

Ane: Řekl bych, že naše hudba má také duši, že není jen drsná. Má i svou jemnou stránku a ten název vyjadřuje obojí. Máme opravdu i pár balad, například píseň Liberdade je taková „skoro balada“. Nicméně zrovna teď pracujeme na albu, které bude plné skutečných balad, pouze s doprovodem akustické kytary, trubky a basy. A bude opravdu velmi, velmi, velmi klidné. Ale jinak název „Bojové balady“ se mi líbí, protože opravdu vyjadřuje ty dvě strany naší hudby. Na albu hovoříme o posledních čtyřech letech v Brazílii. Byla to velmi náročná a temná doba se dvěma epidemie. Tou jednou byl covid a tou druhou prezident Bolsonaro. Chtěli jsme tedy vyjádřit pocity, které jsme měli.

Mariana: Já v tom albu vidím především naději, protože bez naděje nemohu žít. Album Bojové balady jsme natočili proto, abychom lidem dodali naději a sílu. Musíme se probudit, otevřít oči a bojovat – ne kvůli nám samotným, ale kvůli našim dětem, za lepší školy, za lepší život pro všechny lidi v Brazílii. Vložila jsem do toho alba obrovské množství energie, ale lidé mi ji ten vracejí. Vysvětluji v písních, na které straně stojí, že bojuji za progresivní věci.

Ane: Je to také politické album. Hráli jsme na několika festivalech v Brazílii a tam jsme byli svědky toho, že mnoho brazilských umělců nemá odvahu a sílu hovořit o politické situaci. Vědí totiž, že když to zkusí, přijdou o polovinu svých fanoušků. Pro nás, kteří se na to díváme zvenčí, je to mnohem jednodušší. A tak o těchto tématech mluvíme.

Mariano, skutečně je pro vás snazší zpívat o Brazílii, když bydlíte mimo svou rodnou zemi?

Mariana: Ano, je to jednodušší. Ve Švýcarsku žiji už mnoho let, ale v Brazílii mám rodinu a jezdím tam jednou nebo dvakrát ročně. Vídám se se svými přáteli a mluvím s nimi. Není to tak, že bych si zjednodušovala život tím, že jsem se přestěhovala do Švýcarska. Ano, mám sice svůj život, ale potřebuji se se svými brazilskými přáteli dělit o jejich starosti. Cítím potřebu jim pomáhat. Chci s nimi o tom mluvit. A oni mi tím, že o tom se mnou hovoří, také pomáhají. A takto společně s nimi už dvacet let bojuji…

Ane: My vlastně nikdy nezpíváme o sluncem prozářené stránce Brazílie. Nebo někdy možná ano, ale více se zaměřujeme na temná zákoutí brazilské společnosti. Proto jsme měli trochu obavy, když jsme jeli k vám do Brna, jak naši hudbu přijmete. Přece jen to není žádná barevná pohlednice, suvenýr z prosluněné Brazílie. Sledujeme negativa a důležité pro nás je, abychom neupadli do klišé. To pro nás bylo zásadní od samého počátku naší kapely.

Mariana: Rozhodující čas je právě teď. Budoucnost, o které hovoříme, musí nastat hned teď. Lidé už nemohou dál čekat, další čtyři nebo šest let. Ztrácíme čas. Už jsme v Brazílii ztratili celou jednu generaci. Mladí lidé nemají práci, nemají moc, nemají školy, nemají dobrý život. A hlavně – nemají naději. Budoucnost, kterou si přejeme, tedy musí přijít hned zítra. Musí to být velmi blízká budoucnost.

Je to v Brazílii poté, co se na post prezidenta vrátil Lula da Silva (byl prezidentem už v letech 2003–2011), skutečně lepší?

Ane: Samozřejmě je stále co dělat. Ty čtyři roky totiž způsobily opravdu hluboké rány. Společnost je rozdělena na dvě poloviny a jedna prezidentská volba ji nevyléčí. Ale máme naději. Je to vlastně docela vtipné, protože současný prezident Lula da Silva má 78 let. A my si říkáme, jestli může tak starý muž být nadějí pro tak velkou zemi. Ale on jí opravdu je. Už když se stal prezidentem poprvé, dokázal toho za ty čtyři roky hrozně moc změnit.

Mariana: Lula přivedl chudé lidi, černé lidi, jako jsem já, do škol, na univerzity. Bylo to poprvé, co jim někdo jasně řekl: Máte šanci studovat, ve školách je pro vás místo. A tito lidé si konečně uvědomili, že i oni mohou studovat, mohou si najít dobrou práci, mohou cestovat a třeba letět do Evropy. Myslím, že bohatým lidem v Brazílii se to nelíbí. Když já sedím v letadle, dívají se na mě s pohoršením, jak můžu já, černá, s takovým účesem, letět v tom samém letadle do Evropy jako oni. Zeptají se mě, kam letím, a já odpovím, že do Švýcarska, protože tam žiju. A máte vidět ty jejich překvapené obličeje. – Myslím si tedy, že díky prezidentu Lulovi budou lidé silnější a že se starý pořádek už nevrátí. Čtyři roky ovšem nestačí. Ale mám pocit, že si Lula chce vychovat nějakého nástupce, že si už někoho připravuje. Někoho, kdo jej po těch čtyřech letech nahradí. Lidé totiž opravdu potřebují pomoc. Musíme se sjednotit a něco dělat. A posledních sedm měsíců mám pocit, že vnímám změnu. Něco se opravdu mění. Jenže v Brazílii je velkým problémem také Kongres. Tři sta politiků, kteří opět nadržují bohatým. To je problém.

Ane: K Lulovi jsme ovšem také kritičtí. Například jeho postoj k válce na Ukrajině je velmi zvláštní. Určitě tedy neschvalujeme všechno, co dělá, neodmítáme kritiku. Ale chceme říct, že doufáme, že se díky němu v zemi mnoho věcí změní k lepšímu.

Mariana: Myslíme si, že lidé teď mají sílu povstat a posilovat hudbu a kulturu obecně. Hudba může hrát ve společnosti silnější roli, důležité mohou být festivaly. Umělci mohou ukázat, jakou mají sílu.

Ane: Kulturní scéna v Brazílii pod Bolsonarem hodně trpěla. Snažil se její „vzpurnou“ stránku zničit. Teď mám pocit, že lidé opět začínají něco budovat a že to dělají společně. Opravdu cítíme tu sílu, novou energii a doufáme, že tato energie bude dál růst.

Svými texty toho chcete říct docela dost, ale při koncertě lidé na vaši hudbu tančí, a navíc lidé v mnoha zemích portugalsky nerozumí. Jak to děláte, aby věděli, co jim chcete sdělit?

Mariana: Hudba má v sobě sílu, která není závislá na konkrétním jazyce. Ať zpívám portugalsky, nebo anglicky, nezáleží na tom. Důležitá je energie, kterou lidem předávám. Lidé třeba mé portugalské texty nechápou, ale když se jim podívám do očí, vidím, že věcí, co jim chci říct, a dávají mi to svým úsměvem najevo. Vlastně mi signalizují, že mi rozumí. A právě v tomto spojení je síla hudby. Tanec je také naše síla. Ať tedy lidé tančí, ať se radují, ať spolu navzájem mluví, usmívají se na sebe. To vše se počítá.

Ane: Myslím, že na něco podobného se jednou zeptali Fely Kutiho – že má politicky laděné texty, ale lidé na jeho hudbu tančí, takže ji vlastně asi pozorně neposlouchají. Nevím, jak přesně odpověděl, ale bylo to něco v tom smyslu, že když lidé tančí, a přitom začnou třeba jen přemýšlet, už to je důležité a on svou misi splnil. A já si myslím, že v našem případě je to podobné. Ti, kteří rozumí portugalsky, mohou při tanci přemýšlet o našich textech. A těm ostatním sem tam něco vysvětlíme, i když většinou na koncertech nemáme moc času hovořit o politice.

da_cruz_foto_archiv_brasil_fest_02

Vaše hudba kombinuje tradiční brazilské rytmy a elektronický pop. Jaký je tedy váš recept na píseň?

Ane: Máme na to, jak skládat hudbu, řadu různých receptů. Někdy hudebníci jamují společně s Marianou, a tak vznikne píseň. Jindy já vymyslím nějaký beat, ten pak přehrávám celý den stále dokola, až na jeho základě vymyslíme novou skladbu. Je to tedy pokaždé jinak, nemáme jeden recept. A to je také trochu náš problém, protože naši hudbu nelze jednoduše popsat a zařadit, nemá jednotnou náladu. V době Spotify, kdy potřebujeme patřit do jedné škatulky, to bohužel není dobré.

A jak vznikají texty?

Ane: Jsem původní profesí novinář, a jsem tedy zvyklý pracovat se slovy. Často mám tedy nápad na text, ale potřebuji jej přeložit do portugalštiny, což je velmi náročné. Portugalština není snadný jazyk. Je krásný, ale není sám od sebe melodický. Psaní textů je tedy pro nás ten nejnáročnější proces. Někdy už máme nápad na píseň, máme melodii i rytmus zpěvu, ale text se nám nedaří napsat. Ale zase jindy si poznamenáme pár nápadů a píseň vzniká úplně jinak. Přístupy jsou tedy různé.

Říkali jste, že pracujete na albu se skutečnými baladami. Co o něm můžete říct?

Mariana: Ten projekt vznikl v době pandemie nebo vlastně už předtím. Jeden náš přítel nás pozval, abychom zahráli v muzeu, ale měly to být jenom klidné písně. Říkali jsme si, že žádné takové nemáme. Nebo jen dvě nebo tři. A tak jsme museli ještě další dopsat. Připravili jsme tedy nový program s názvem Amazonas Project. Náš přítel připravil výstavu o Amazonce, hovořil o ní a my jsme v sále hráli. Představení proběhlo třikrát – jednou pro děti a dvakrát pro veřejnost. Bylo to krásné a byl to obrovský zážitek, hrát jen klidné písně a vložit veškerou energii jen do hlasu. A tak jsme si řekli, že se těmto baladám budeme věnovat trochu víc. A hodně jsme na tom pracovali právě během pandemie.

Ane: Myslím, že to bude jedno z nejsmutnějších brazilských alb, jaká jste kdy slyšeli. Ani ještě nevíme, jestli vyjde pod hlavičkou kapely Da Cruz, nebo jako Madame Da Cruz. Chceme totiž tento projekt od našeho ostatního repertoáru oddělit. Ale vlastně teď pracujeme na třech různých albech. Jedno bude tedy toto album s baladami, Madame Da Cruz. Potom připravujeme velmi elektronické album, postavené na afro-brazilských rytmech. Opravdu výrazně elektronické, ale stále melodické. A kapela Da Cruz pracuje na albu ve stylu samba-rock, které bude trochu tradičnější. Máme už spoustu připraveného materiálu a mnoho dalších nápadů.

Foto Karolína Poláčková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce