Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.

Štěpáne, skupina Nebeztebe vznikla v roce 2008. Co bylo tehdy hlavním důvodem pro její založení? A měl jste v té době nějaké vzory, které vás inspirovaly?

Bez kapely a pódií už to dál nešlo. Prostě se tomu neubráníte. Konkrétní vzory jsem pro tu situaci totálního kořenového amatérismu neměl. Měl jsem určitou představu o vlastním zvuku a ten se mi myslím podařilo v té naší kuchyni, kde jsme zpočátku zkoušeli, nějak ukuchtit.

Před pár lety jste slavili nemalé úspěchy. Zvítězili jste v jihomoravském kole Porty, v celostátním měřítku jste vyhráli Portu autorskou. Co pro vás osobně bylo zatím největším úspěchem?

Po hudební stránce? Těch soutěžních ocenění si moc vážím, ale vede letošní koncert 21. března v Brně v Morseart, comeback s vyladěným zvukem, projekcemi a světly. Směr, jakým to pro nás má smysl dělat dál.

K tomu se za chvíli dostaneme podrobněji. Ale mě by zajímalo, proč jste se v době, kdy se vám dařilo, rozhodl pro pauzu a poté pro zeštíhlení sestavy?

Ze zoufalství. Příliš mnoho manažerování, řízení a provozu plus permanentní změny v obsazení bezmála umořily panáčka poetu, tedy mne. Došlo mi, že to neberu za správný konec. Byli jsme koncertně aktivní, soutěžně úspěšná kapela s „už zase“ jedním členem na odchodu, dalším nejspíš přicházejícím a s fantastickou festivalovou nabídkou, kterou jsem už prostě unaveně nechal být. Všechno jsme léta dělali za pochodu, na nic nebylo dost času, spolu s fluktuujícími muzikanty, kterých bylo přes dvacet, kapelou prošuměl materiál na dvě alba a výsledný neusazený „neurotic-revival“ vlastní kapely mě ničil. Potřeboval jsem vystoupit z toho kolotoče, který už s hudbou neměl mnoho společného. Začít tvořit, dostat se hudbě znovu pod kůži, oddat se jí.

Jak reagovali bývalí spoluhráči, když jste jim řekl, že s nimi už dál nepočítáte?

Ono to vlastně vyplynulo z děje. Poslední stálý baskytarista měl ještě svou kapelu, rozhodl se odejít a normálně jsme se domluvili. Perkusista si nesedl se dvěma dalšími, s útlumem koncertní činnosti přestal postupně chodit na zkoušky, a když jsme to s ním uzavřeli, pronesl památnou úsměvnou větu: „Co tak najednou?“ Dnes už vím, že to buď funguje celé včetně vzájemné připravenosti hned, nebo ne.

hulc_stepan_foto_jiri_slama_01

Z té úspěšné pětičlenné sestavy jste nakonec zůstal sám, ale Honza „Yetty“ Vrtěna, současný člen Nebeztebe, vlastně úplným nováčkem není.

Ano, Yetty, má pravá ruka, která nás při tvorbě velmi těší tím, že dělá z jakési veselé vnitřní poťouchlosti často něco úplně jiného než ta levá, mě na rok a půl po domluvě opustila. A když jsem potřeboval již klasicky záskok na soutěž, v klidu a bez problému u nás pan spoluzakládající člen zase zakotvil.

A jak se stala členkou Nebeztebe Tereza? Vzal jste ji původně jako zpěvačku, nebo jako houslistku?

Jako zpěvačku. Moje levá ruka, která k neskonalé hrůze Yettyho ví stále přesně, co on coby má pravá ruka improvizačně vyvádí, pro nás v roce 2012 nahrála ve studiu housle ve dvou písních. O dva roky později jsme se rozešli se zpěvačkou, a Terka řekla jen něco ve smyslu, že jestli potřebujeme, tak školená sice není, ale zvládne to. Přišla skvěle připravená a její feeling mě oslovil. Později jsme vytáhli několik houslových partů z aranží předchozích sestav a já si ještě o pár strof v čase dál uvědomil, jaký poklad pro věci příští jsme tím získali.

Výsledkem je pro váš žánr ne úplně typické obsazení kytara, mandolína a housle…

Žánrové zařazení Nebeztebe je pro mě čím dál tím vzdálenější otázkou, ale když pro to máte cit a dáte tomu čas, tak se dá zahrát něžná filharmonie na dvě vidličky. A v Honzovi a Tereze jsem ty dvě vidličky našel.

Všichni vedle akustických nástrojů používáte i různé efekty. Byla to od počátku jasná volba?

Ano. I jedna chytrá kniha říká, že Porsche jen s kombinačkami v ruce prostě nepostavíte. Baví mě modelovat zvuk kapely tak, aby v něm čekal na posluchače okouzlující moment, který si automaticky nezařadí mezi ostatní škatulky typu „kytara“ nebo „bicí“.

Jak je to vlastně dnes s repertoárem? Hrajete v nové sestavě i ty písně, které hráli původní rockoví Nebeztebe?

Dva songy z předchozího repertoáru kapely zařazujeme jako přídavky. Zapadnou dobře do atmosféry po finále nového setu, což jsou úplně staré kusy, se kterými jsem dlouho nevěděl, co dělat.

V jaké fázi rozpracovanosti tyto starší písně byly? A jak s tímto materiálem v kapele pracujete?

Textově jsem měl většinou hotovo až přetextováno, takže jsem po letech s radostí škrtal, až jsem ty skorobásně vyčistil na nosné jádro. Jejich hudební doprovodné a melodické motivy nebyly zrovna ucelené. Což se vlastně hodilo, protože teď pracujeme tak, že coby kapelní tvůrčí hlídač provokatér ty motivy hraju pro sebe i ty mé dvě ruce, jak jsem Terku a Yettyho pojmenoval předtím, a improvizací zkoušíme, co by to chtělo. Během tohoto období prvotních a až únavně krásných zmatků se starám, aby nápady dostaly svůj prostor bez tlaku na výsledek. Pomáhám hlasům a rytmům ožít, čekám, až opustí běžná schémata a začnou si tvořit vlastní, čekám, až mě nadchnou. Následující pokusy o větší celky na pár týdnů odložím a přebírám se v tom pelmelu s odstupem. Když nám konečně skladba sama dýchá v rukou, tak na nás obvykle samospádem vykukují drobnosti, kterými to celé za pochodu šperkujeme.

Vznikají i úplně nové písně?

V této sestavě a playlistu jednu novou společně vytvořenou máme, ale dlouhodobě jde o zavádějící pojem, protože například záznamy nápadů, které si během těch jedenácti let pečlivě katalogizuji jako „Yettyho trance motivy“, trpělivě vyhlíží svou chvíli. Obsáhly by bez problému samostatný projekt či desku. A až se do nich pustíme, budou taky jako nové.

Když skládáte nové písně, myslíte konkrétně na aktuální sestavu, nebo je prvotní nápad použitelný v jakémkoli obsazení?

Myslím, že prvotní nápad na obsazení úplně nezávislý není. Obsazení, které slyším dopředu já, je někdy až rockově-orchestrálně-trance-etno-beatového typu. A to hledám v prolínání zvukového světa vyefektované mandolíny a klasické nádhery houslí nad nylonovou nebo elektrickou kytarou a stompboxem, nahrazujícím bicí či perkuse.

Váš nový koncertní program a také chystané album se jmenuje Zásobování duše. Proč tento název?

Viděl jsem fotografii plechových dveří, na kterých bylo přes šablonu sprejem nastříkáno „Zetor – zásobování duše“. Vyfotila to moje kamarádka fotografka Jitka Daňková a já si dlouho myslel, že přímo v Zetoru. Až nedávno jsem náhodou zjistil, že se jedná o kontejner, na který se už léta dívám v Dolních Kounicích na zahradě přes údolí. Ten nápis tam na mě čekal, zahrnuje vše, co od hudby potřebuju. Zásobování duše je síto, které vezmu a zkouším, jestli jím skladba projde, nebo ne.

nebeztebe_booklet_zasobovani_touhy

Musí podle vás mít deska koncept?

Moje ano, ale dříve jsem o tom nevěděl. Kapela je živočich, a dokud jsem se prioritně staral o ni, nenápadně vyžadovala s každou změnou sestavy jiný materiál. Díky tomu nebylo možné repertoár dlouhodobě uchopit. Sám jsem si musel přijít na to, že potřebuji jasný koncept, který mě povede.

Skládáte písně s texty i instrumentální skladby. Čím si skladba řekne, že nebudete potřebovat text?

To prostě ucítíte během práce, že vám text nechybí. Silný hudební motiv jej skutečně nepotřebuje, pokud využijete možnosti, které otevírá. I když i tak ke mně někdy zaznívají slova a fráze.

Kdy bychom se měli dočkat alba Zásobování duše? A co o něm můžete prozradit?

Osobní záležitost s niterným obsahem. Zásobování duše zažívám vždy, když ty skladby hrajeme. Když to zažije i posluchač, budu bez sebe štěstím. Po praktické stránce doděláváme poslední píseň, místy ještě ladíme už vyřešené aranže dalších kousků. Způsob nahrávání, místo a lidi už máme, takže nám půjde spíše o autentický zvuk, živost a atmosféru než o dlouhou studiovou práci. Moc se na to těším. Když to půjde, bude deska na světě do konce roku.

Budou na albu nějací hosté?

Možná ano. Teď mají naše pracovní nahrávky v ruce dva kolegové a uvidíme, s čím přijdou. Buď jejich přístup ty skladby podpoří, nebo tam prostě budeme jenom my tři.

nebeztebe_2019_foto_jiri_slama_02

Na koncertech chcete více pracovat s vizuální složkou a konkrétně s projekcemi. Proč?

V rámci aktuální šňůry Vítáme jaro 2019 už si s sebou projekce vozíme, kde můžeme, a výsledek nás i publikum jednoznačně přesvědčil, že to skvěle funguje. Vnímám je jako pro hudebníka nesmírně obohacující možnost vyjádření. Může umocnit hudební message. Zpočátku to byla jen taková připomínka přítele Shannyho, že by Zásobování duše velmi jednoduchá projekce mohla hodně prospět. Realizovali jsme ji a hned posunuli dál díky de facto novému členovi kapely Michalu Minárikovi, který s námi sice na nic nehraje, ale pustil se s nadšením na základě mých představ do střihu videa a do projekcí. Propagaci kapely dělá se mnou a řeší postupně všechno, co už mi hlava nebere. Plánujeme klipy ve vlastní režii – už se jen bavíme o nápadech a možnostech. Je to prostě super složka činností, která Nebeztebe chyběla. Chceme vlastní zvuk, světla a projekční vybavení, samostatnost.

Budete se dál hlásit do různých soutěží, ať už na Portu nebo jinam? A je to pro vás důležité?

Je možné, že se zase někam přihlásíme, tenhle rok už jsme taky jednu stihli a vše co se kolem této konkrétní soutěže dělo, bylo pro mě nesmírně přínosné. Je ale důležité říct, že v tomto případě jako pro manažera kapely, ne jako pro hudebníka.

Jste brněnská kapela. Jak vnímáte současnou brněnskou scénu? Máte na ní nějaké spřízněné skupiny nebo muzikanty? Kdo je vám blízký?

Jako otec a manžel si z rámce běžného rodinného života šetřím maximum času na Nebeztebe. Reálně se tak ke mně dostanou až některé výsledky práce lidí, kteří hudbě definitivně propadli, a já mám obrovskou radost z jejich růstu. Naštěstí během pár let se tu nakonec všichni obrazně řečeno potkáme v Tescu, když ne na pódiu. Hned po manželce Magdaleně, se kterou jsme Nebeztebe rozjížděli a teď jí dělám hudebního kopilota v její vlastní tvorbě, se nejvíc vídám s kapelníkem Funkychicken Shannym, který dělá funky tak, že mě to baví a navzájem si pouštíme ty naše výtvory… Dostal mě Martin Kyšperský svým Miláčkem slunce, nadchly mě punkové Kruhy a hipster-alternativní Makak, mám rád rockovou cestu Safe Escape, na duši mě pohladil Dan Vertígo svou poslední tvorbou tak, že jsem mu to musel zavolat, užiju si Aivn’s Naked Trio nebo Toma Jegra a jeho alba 2015 a Souznění, oceňuju a respektuju Nevermore & Kosmonaut, jsem zvědavý na nové album Kupodivu… Určitě jsem na leckoho zapomněl a půl Brna minul. Jazoo byli skvělí, dokud byli, a teď jsou pro mě nejvíc zajímaví prog-rockoví Pool (radostné spojení kouzelníků Elshishe, Ondry Maliny, Ondry Kaprála a Petra Bartoňka, kteří by stáli každý samostatně za zmínku) a Kudla s kapelou v krabici.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce