Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.

Jaké jsou horší paradoxy tvého života?
Trošku mě děsí úvahy, co jiného než muziku bych mohla v pětadvaceti dělat. Jsem děsnej amatér a navzdory tomu řeším, že asi nic jinýho dělat nemůžu.

Takže se teď živíš hudbou?
Na to se mě včera zeptal v telefonu Johančin otec. Ale asi jo a jde to, navíc jsem teď sloučila domácnost s člověkem, který do práce chodí, což taky sníží náklady. Nevím, jestli to nezní příliš hloupě, ale mně to přijde v pořádku. Když bydlí dva lidé ve dvou bytech, tak se mi to zdá hloupý. My jsme se k tomu rozhoupali velice brzo.

Ty jsi přece chtěla přestěhovat do Brna maminku?
Ano, je tady, bydlí vedle Ocásků, akorát tu změnu nějak těžce nese. Je to asi kombinace všeho – přechod po čtyřiadvaceti letech na maloměstě pro ni je těžký. Měla období, kdy vůbec nespala, měla pocit, že se dusí. Párkrát si i zavolala sanitku a chtěli po ní zaplatit výjezd, že jí nic není. Asi nějaká autosugestivní záležitost. Přestěhovala se i s tátou, ale ten je pořád někde v práci, teď zrovna v Hamburku, a ona je z toho úplně vedle.

Připomíná ti to něco z vlastního stěhování do Brna?
Já myslím, že ona to má daleko těžší. Ona si Kyjova do jisté míry i váží, narozdíl ode mě, já už tam ani nechci jezdit. Ten vztah je čím dál horší, když jsem daleko, a mám pořád víc ráda Brno. Nevím, jestli to není hnusný a nevlastenecký.

A je ten vztah hnusnej…
…fakt jsem řekla slovo hnusnej?

Řekla. Je to tak, že tě Kyjov odpuzuje, nebo je ti prostě lhostejný?
Spíš je mi to volný, ale když si představím cestu tam, tak se mi nechce. Když jsem se přistěhovala do Brna, tak jsem měla ještě dva roky nad hlavou strašáka, že se budu muset vrátit, když to tady nevyjde.

Takže jsi člověk do města?
Dá se to tak říct, ale zase v Praze se úplně necítím. Postup dědina nebo maloměsto – Brno – Praha mi přijde přirozený, ale nevypadá to na něj. Lidi se ptají, jestli někdy půjdu do Prahy, ale já tu ambici nemám.

Jak jste se měli na festivalu v Banátu?
Super. Cestou tam jsem se opila s Petrem Vášou, ale aspoň to rychle utíkalo. Vzala jsem si do autobusu kytaru a hráli jsme Nirvanu. Probuzení bylo horší, ale při zastávce u Dunaje jsem si skočila do vody. Kamil říkal, že bych neměla, že je to žumpa, ale on to přehání.

K čemu je vlastně takový festival v Banátu dobrý, proč hrajete českým osadám v Rumunsku?
Já se v jejich poměrech přesně neorientuji, ale někdo mi říkal, že si místní vydělají za ten týden tříměsíční plat. Z místa, kde jsme spali, bylo k hlavnímu pódiu asi šest kilometrů. To je dost daleko na to, aby člověk pořád pendloval sem tam. Na festival nás tam vozili místní s dodávkama, měli fixní taxu dvě stovky, což je pro ně strašná spousta peněz. Nás se na to složilo sedm, takže to skoro nic nestálo. Bydlelo nás deset nebo dvanáct v domě, který nám přenechala nějaká rodina. Určitě za to taky něco dostali, ale chodili nás průběžně kontrolovat. Na jejich výrazech bylo patrné, že nejsou úplně nadšení, když používáme jejich věci.

Ty ses nedávno ještě složitě protloukala Brnem a teď jezdíš ekonomicky podporovat české menšiny…
To mělo taky svůj vývoj. Vždyť je to jenom tři roky, co jsem hrála za piva, a teď už dostávám normální honoráře. Pořád to nejsou závratné částky, jak si lidi někdy představují. A klubová scéna si to ani nemůže dovolit, protože lidi nebudou ochotní dát víc než dvě stovky za lístek – alespoň v rámci té skupiny, na kterou já se soustředím. Ale je pravda, že už jsem trošku zlenivěla a v rámci výmluv používám i argument, že živím děcko. Já už prostě zadarmo nikam hrát nepojedu: když se něco dělá za peníze a pravidelně, tak to nejde. Kamarádům jo, to je něco jinýho.

Říkalas, že se soustředíš na nějakou skupinu lidí – děláš to vědomě, když něco píšeš?
Mně se poslední dobou čím dál víc potvrzuje, že zpětná vazba je úplně nejdůležitější. Třeba minulou sobotu jsem hrála na Malé Americe, pozvali mě, ani jsem nevěděla, co to je za akci. Tak jsem to brala jako akcičku na otočku, jenomže ono tam bylo asi dva a půl tisíce lidí, přede mnou hrála nějaká nadupaná heavy kapela. Představovala jsem si, jak si tam sednu jenom s kytarou, a ptala se pořadatele, jestli ví, co dělá. A on že prý jo, že je to v pohodě. A bylo to snad moje nejlepší letošní sólový vystoupení, právě kvůli té zpětné vazbě. A když se ještě vrátím k honorářům: dala jsem si tam před sebe futrál, abych zjistila svou cenu. Samozřejmě že brali v potaz, že asi nějaké peníze dostanu, ale naházeli mi tam asi pětaosmdesát korun.

Něco podobného se stalo i Domingovi, když v přestrojení za bezdomovce zpíval v metru.
Já bych chtěla hrávat na Čáře, večer tam bývá takový zvláštní klid a ulicí se to nese, ale vázne domluva. Jak vidíš, měla jsem tady být s borcema s kapely, a jsem tady sama. Jednomu se nedá dovolat, druhý musí hlídat děcka a třetí neodepsal.

To je tak pořád?
Já strašně stojím o pravidelné zkoušení. Když už jsem se rozhodla, že budu mít jen hudbu, tak potřebuju mít pocit, že něco dělám. A nejlepší je, když je těch hlav víc. Já můžu mít námět nebo nějaké heslo, ale musím vidět, že se to líbí i zbytku kapely a půjde s tím pohnout. To teď pořád nějak nefunguje. Já myslím, že jen díky Evženovi Kyšperskému jsme vydali druhou desku tak rychle. Ten člověk ví, co dělá, ale šel z něj také jednostranný tlak, že je tu jen hudba a nic jiného, on tím fakt žije. Ale aspoň část jeho umění nátlaku jsem si měla převzít. My hodně hrajeme, takže staré věci samozřejmě není potřeba zkoušet, ale chceme udělat na jaře novou desku a nemáme ani půlku písniček. Přitom námětů mám milion.

Takže Evžen byl pro kapelu nepostradatelný?
Ano, i když to bylo i trošku kontraproduktivní. Mám pocit, že se udělaly věci, který jsou dobrý, ale není potřeba vydupat písničku úplně ze všeho. Pro některé věci je lepší, když zůstanou jan heslem.

Jaké to je s Ondrou Kyasem? Je to klasický hudebník, skládá pro Operu Diversu, zpívá ve filharmonickém sboru…
On je dost zvláštní člověk, ale je fakt klika, že ho mám v kapele. Mě fascinuje, že přepisuje moje věci do not, a já přitom kolikrát ani nevím, kterej akord držím. Ale myslím, že jeho zase trošku fascinuje tady tohle. Nechci si fandit, ale on zatím v žádné kapele nevydržel: je dost nekompromisní a umí si trvat na svým. Ale ve spoustě věcí se spolu shodneme, i můj amatérismus a jeho profesionalita. Hlavně nám ho ale doporučil Evžen a udělal dobře, i když trvalo pár měsíců, než jsme si na něj zvykli. Myslím, že je trochu nedoceněnej.

Za Evžena tu roli tahouna ale nepřevzal?
Ne, to je můj úkol, ale jaksi v něm selhávám, nemám v sobě tu prudu. Evžen uměl fakt pořádně zaprudit: „Teď bude tohle, teď je potřeba bez keců něco udělat.“ Něco je špatně, ale možná je to fakt tím, že hodně hrajeme. Kdybychom si řekli, že teď uděláme novou desku, uklidníme se a budeme hrát dva koncerty měsíčně, tak to bude v pohodě.

Ale jak hrát málo, na české alternativní scéně jsi hvězda…
Hráli jsme na Praděda festu, bylo nám zdůrazněno, že jako nejdražší kapela jsme podali nejhorší výkon, protože jsem prý byla na plech. Taky jsem se dozvěděla, že jsem nula a podobné věci. Rozjela jsem debatu na téma alkohol na pódiu a já myslím, že tím reflektuju publikum. Zdá se mi to lepší, než nad lidmi stát střízlivá a dávat jim najevo, že jsem lepší než oni. Češi jsou imrvére ožralí.

To je pravda, tady někomu vyčítat alkohol je pokrytectví. Ale jinak jsi teďv kurzu, ne?
Ale jo, i když nějaká kritika už byla potřeba, jinak mi pořád někdo maže med kolem huby. Ale třeba teď z toho koncertu na Malé Americe jsem byla až konsternovaná, jak se lidi fakt bavili. Sice to bylo na pivním festivalu, ale co má být. My jsme o tom mluvili s klukama z kapely, čím to je, že máme relativní úspěch. Kdybych měla říct jedno slovo, tak myslím, že je za tím humor. Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek, něco divnýho. A nebo musí být srandovní, což je v podstatě to samé. Ale můžeš být sebelepší, zpívat z duše, ale s ničím jiným se lidi neztotožní tak jako se srandou.

V tom by ses shodla s Frankem Zappou, teď jsi ho skoro citovala.
Však já to z jeho muziky taky tak cítím.

Ale když si vezmu Zappu nebo King Crimson, které taky posloucháš, tak to jsou úplně jiné hudební světy.
Tam je labilním prvkem genialita Roberta Frippa, ale mám ráda i Adriana Belewa, viděla jsem ho hrát v Buchlovicích s King Crimson Project. To je chlápek, kterej je veselej, a přitom všechno ovládá, ráda se na něj dívám. Ale Zappu taky poslouchám, je mi to blízký právě pro tu srandu. Ležíš, posloucháš to a směješ se.

Nedávno jsi byla podporovat české osady v Banátu, dnes hraješ v Kabinetu múz pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům.
Jesli chceš moje názory na uprchlíky, tak tomu já nerozumím. Mně je těch lidí hlavně strašně líto.

To je možná ten nejlepší názor.
Na mě to ale asi nejvíc dopadne, až mi budou sedět před dveřmi. Úplně mě ale šokuje tvář Čechů, která teď vylízá na povrch a někdy se fakt stydím, že jsem Čech. Jsem znechucená z české společnosti a vděčná za jakýkoli, ač minimální prvek laskavosti a lidskosti. Tuhle na nás začal řvát jeden taxikář, na mě a na děti, jen proto, že sáhly na jeho mercedes. Křičel, a ostatní koukali. Je mi z těch lidí někdy fakt blbě a sebemenší zlo mě totálně rozhodí.
Teď jsem třeba byla na tom pivním festivalu, a to jdeš a vidíš: škopek, škopek, škopek, pupek, žrádlo. A o hodinu později ti lidi stojí pod pódiem, baví se a tleskají, tak nevím, kde je pravda. Občas mám pocit, že tady ty lidi muselo něco zkurvit, ale v jádru jsou dobří.

Když přijedeš ke Skalákovi do mlýna nebo na Colours of Ostrava, tak to je taky škopek, škopek, škopek, pupek.
No samozřejmě. U Skaláka jsem nebyla, ani nepamatuju, už jsem ty androše úplně odstřihla. Je to pořád stejné. Nejsou to špatní lidi, ale stojí pořád na jednom místě. Erik Frič říkal o Evženovi: „To je snaživec a impotent.“ Přitom spolu mají dobrej vztah. Na Colours jsme měli výbornej koncert, slyšel nás stejný počet lidí jako v klubech za půl roku.

S kým bys jela turné, kdyby sis mohla vybrat libovolnou kapelu?
Chtěla bych s OTK, ale to by asi narazilo na to, že já jsem prostě femipunk. Neseděly by k sobě ty koncepty. Ale jestli mám obstát a vydržet ještě pár let, tak bych měla vystřídat víc škatulek než tu jednu feministickou. Ale když mám vybírat z českých kapel, tak s OTK.

A ze světových?
S Lydií Lunch, chci na ni jít, až tu bude.

Komentáře

Reagovat
  • Paní Hafánková

    4. listopad 2018, 18:32
    Je to kráva ožralá
  • Simona

    23. září 2015, 1:37
    Asi nejlepší článek, co jsem o Tobě četla! Jsem na Tebe pyšná, holčičko!
  • Marie

    21. září 2015, 13:11
    Ahoj Niko,přečetla jsem pozorně celý rozhovor a přeji Ti do dalšího života mnoho úspěchů v tom,co děláš.Jsi fakt dobrá a fandím Ti!!!Babička Marie.

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperskýmvíce

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více



Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

Nejčtenější

Kritika

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce