V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.
Se skupinou Nordens Tone zpíváte v několika severských jazycích, ale vím, že sama máte po rodičích dánské a norské kořeny. Vzpomenete si, ve kterých jazycích jste zpívala jako malá?
To je dobrá otázka. Moje babička je Norka, ale první píseň, kterou mě naučila, byla ve švédštině. Také jsem část svého dětství strávila ve Švédsku. Přišla jsem tedy do kontaktu se směsí skandinávských jazyků. Už jako malá jsem se tedy setkávala s dánštinou, norštinou a švédštinou.
Vedle dánštiny, norštiny a švédštiny, což jsou všechno navzájem příbuzné skandinávské jazyky, zpíváte i ve finštině nebo velmi exotické grónštině. Jak jste se dostala k těmto jazykům?
Moje maminka se odstěhovala do Grónska a já jsem ji čas od času navštěvovala. A začala jsem se učit grónsky. Proto mi přišlo naprosto přirozené, že jsem zkusila grónsky i zpívat. Kromě toho jsem studovala jako svůj magisterský obor nordistiku a musela jsem strávit jeden semestr v každé ze skandinávských zemí a k tomu jeden semestr ve Finsku. Naučila jsem se tedy také několik písní ve finštině. Finsky se mi ostatně zpívá velmi dobře, i když tomu jazyku většina lidí nerozumí. Finština se totiž píše stejně, jako se vyslovuje, a je to tedy velmi snadné. Rozumět finštině je těžké, ale naučit se správnou výslovnost je jednoduché. Takže finština a grónština ke mně přišly takto přirozeně.
Jak skupina Nordens Tone vznikla?
Na začátku měl pianista Pojken Flensborg nápad, že propojí pomocí tónů jednotlivé severské národy. Neměla to být přímo kapela, ale spíše jednorázový projekt, který by natočil jedno tematické album s populárními melodiemi z jednotlivých zemí. Pojken už předtím delší dobu spolupracoval s kontrabasistou Torbenem a několikrát hrál také se saxofonistou Hansem Mydtskovem. Hans byl mým učitelem na hudební akademii a věděl, že zpívám plynule švédsky a norsky. Když tedy začali o tomto projektu uvažovat, hned si vzpomněl na mne a pozval mě na zkoušku. A protože se jim líbilo, jak zpívám, stala jsem se členkou skupiny. Tedy vlastně zpočátku pouze projektu. Jenže jsme vydali CD, pak jsme měli docela dost koncertů a zjistili jsme, že by nás bavilo pokračovat. Našlo totiž jen o to, že na počátku byl zajímavý nápad, ale fungovala mezi námi i chemie. A proto spolu hrajeme tak dlouho. Příští rok budeme slavit deset let od vzniku kapely.
Po zmíněném prvním CD následovalo druhé album Septentrio, které vás zastihlo v odlišné situaci. To jste už věděli, že nejde o jednorázový projekt. Jak jste na toto album vybírali písně?
Pro toto CD jsme vybrali písně, které se nám líbily, a přidali jsme k nim své vlastní skladby. Myslím, že na prvním albu žádnou vlastní kompozici nemáme. Na CD Septentrio jsme zařadili moje skladby Ajö a Til a Torbenovu kompozici De små børns smil. Je to tedy taková pestřejší směs.
Když píšete skladby pro Nordens Tone, máte hned v hlavně kompletní zvuk, aranžmá?
Písně aranžujeme společně. Ale například minulé pondělí jsem začala psát novou skladbu pro Nordens Tone a v hlavě jsem měla od počátku zvuk naší skupiny. To, jak to zní dohromady, je pro mne důležitější než zvuk jednotlivých nástrojů. Je to už takový typický „zvuk Nordens Tone“ a právě jím se od ostatních skupin lišíme. Stane se mi například, že začnu psát píseň pro svůj sólový projekt. Ale jakmile začne skladba vznikat, uvědomím si, že se mnohem víc hodí právě pro Nordens Tone.
Vrátím se ještě k lidovým písním jednotlivých severských národů. Liší se od sebe nějak podle vás písně z Dánska, Norska a Švédska?
Myslím, že jazyk má velký vliv na melodii. Jazyk je totiž forma, podle níž tvarujeme zvuk, když mluvíme. Švédská, norská a dánská kultura se jedna od druhé velmi liší, ale současně jsou si blízké. Uvědomujeme si, že jsou mezi námi drobné rozdíly, které jsou ale naprosto zřetelné. Když například vy, kteří nejste ze Severu, uslyšíte švédskou, dánskou a norskou píseň, budou vám připadat podobné, ale nám se to tak jevit nebude.
Vaše zatím nejnovější album obsahuje skladby dánského skladatele Carla Nielssena. Proč jste si vybrali právě jej?
V roce 2015 jsme si připomínali 150 let od jeho narození. Nejen my jsme tedy natáčeli album se skladbami Carla Nielsena, ale jeho hudbě se věnovala řada dalších interpretů. V té době to u nás byla tak trochu móda. Ale musím zdůraznit, že Carl Nielsen je největší klasik dánské hudby – podobně jako v Norsku Grieg nebo ve Finsku Sibelius. Jeho hudba, jeho aranžmá a vůbec způsob, jakým přemýšlel, mají velmi blízko k lidové hudbě. Vím, že to je případ mnoha skladatelů klasické hudby, ale dánská vážná hudba není až tak populární, a v jeho skladbách jsme našli něco, co nám v každodenním životě chybí. Jeho způsob komponování byl zvláštní – byla to velká hudba a současně byla velmi lidová, blízká obyčejným lidem.
Co budete hrát v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách?
Možná zahrajeme něco úplně nového. Velmi pozvolna totiž připravujeme nové CD, které chceme natáčet v říjnu. Už ty písně postupně zkoušíme a myslím, že na vašem festivalu už některé z nich představíme. Jinak však budeme hrát skladby z našich tří desek. Ale možná to tedy bude i něco nového, ještě uvidíme.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..