CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.
Proč jste si jako hlavní téma společného alba vybrali průzračnou vodu?
Sosa: Na albu hovoříme o vodě a o její průzračnosti a také o našich kořenech a tradicích. Seckou pochází ze Sengalu, Gustavo je z Venezuely a já jsem z Kuby. Na albu máme hosty také z Japonska a Číny. A průzračná voda je stejně důležitá pro tradice všech našich zemí. Aby byla voda pitná, musí být čistá a průhledná. Když průhledná není, nemůžete ji pít. Celým tímto albem tedy vzdáváme poctu tomu nejzákladnějšímu živlu na naší planetě a tím je právě čistá voda. Už dnes máme velké problémy s vodou po celém světě – ve Venezuele, v Africe, v karibské oblasti i ve Spojených státech, dokonce i v Evropě. A tyto problémy budou ještě narůstat. Na tomto albu jsme se tedy všichni spojili a ukazujeme, jak můžeme naše problémy a také naši tradiční kultury sdílet. Nasloucháme si navzájem, společně tvoříme hudbu a fungujeme jako jedno společenství. Název Průzračná voda má tedy i určitou symboliku – všechno musí být průhledné a jasné.
Hudebně stojí album především na kombinaci zvuku strun africké kory a klavíru. Jak jdou tyto dva nástroje k sobě?
Keita: Zní to dobře, když řeknete „kora a klavír“, ale za každou hudební spoluprací stojí konkrétní muzikanti. Omar je velmi otevřený hráč, který se stále snaží pronikat na samé hranice dosavadního hudebního poznání. I já se snažím jít po své cestě stále hlouběji a hledám zajímavé průniky. A z tohoto úhlu pohledu je kora a klavír bezvadná kombinace.
Jak jste vůbec přišli na to, že byste mohli společně udělat takový projekt?
Sosa: Na počátku bylo pozvání – náš společný přítel, bubeník Marque Gilmore, jeden z průkopníků stylu drum’n’bass, nás pozval do Londýna, abychom hráli s jeho kapelou. V noci po koncertě jsem seděl u klavíru. Asi ve dvě hodiny v noci přišel Seckou, zapojil svou koru a začal hrát. Mně se to líbilo, a tak jsem mu nabídl, že bychom mohli vytvořit něco společně. On souhlasil, ale hned poznamenal, že lidé si na něj takto občas berou číslo, ale pak už se mu nikdy neozvou. Ale já jsem mu opravdu zavolal a naše spolupráce začala. Na týden jsme se zavřeli do studia v německém Osnabrücku, hovořili jsme o našich národních tradicích, hráli jsme a postupně jsme dávali dohromady tento projekt. V průběhu práce jsem navrhl, že bychom na albu pozvali ještě další hráče. Seckou tomu byl otevřený, a tak jsme přibrali jako třetího člena hráče na perkuse Gustava. Kromě něj máme na albu hráče japonské koto, na čínský nástroj šeng, indického perkusistu nebo korejského hudebníka. Ale kostru tohoto projektu jsem vytvářel se Seckou Keitou a s Gustavem. Albem Transparent Water ostatně naše spolupráce nekončí. V roce 2020 chceme nahrát druhé album.
Keita: Doplnil bych, že když jsme přijeli do studia, otevřela se nám řada možností. Každý z nás přišel se svými nápady, jamovali jsme, hráli jsme sóla, doprovázeli jsme se, zkoušeli jsme všechno možné… Bydleli jsme týden ve studiu. Sami jsme si vařili a hráli jsme. Byli jsme tam jen my dva. Když už jsme byli unaveni, udělali jsme si nějaké jídlo, a pak jsme se znovu věnovali hudbě. Když jsme byli u konce, byli jsme s výsledkem práce velmi spokojeni. A teprve potom jsme se domluvili, že do projektu pozveme i další muzikanty. Zde bych podtrhl roli Gustava, který je jako bubeník opravdu úžasný. Přesně věděl, kdy a jak se nástroje dotknout, aby jeho hra propojila zvuk kory a klavíru. Tak se z nás stalo trio.
Každý z vás pochází z jiného kontinentu. Máte vůbec hudebně něco společného?
Sosa: Máme společné kořeny. Každý z nás sice pochází z jiné země, ale ve skutečnosti jsme Seckou a já oba Afričané. Kuba je totiž svým způsobem provincií Afriky. Kdybyste Kubu přemístil doprostřed Afriky, nepoznal byste rozdíl. Když jedu do Afriky, cítím se jako doma. Nepotřebuji mluvit stejným jazykem jako lidé kolem mě. Stačí, když se cítím podobně jako oni. Stačí nám tedy být spolu, naslouchat jeden druhému a něco se zajímavého vznikne.
Každý z vás má i další hudební projekty. Omar Sosa nedávno vydal album Aguas s kubánskou houslistkou a zpěvačkou Yilian Cañizares, Seckou Keita se v Náměšti představí také s velšskou harfenistkou Catrin Finch. Čím je výjimečný váš společný projekt Transparent Water?
Keita: Základním prvkem našeho alba je prostor. Omar i já máme spoustu dalších hudebních aktivit, v mnoha z nich hrajeme opravdu hodně not. Ale tady opravdu potřebujeme prostor, který symbolizuje onu průzračnost vody. Používáme méně not a pauzy mezi jednotlivými tóny jsou v tomto případě velmi důležité.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..