Pavel Fischer: O smyčcových kvartetech a festivalu Concentus Moraviae

Pavel Fischer: O smyčcových kvartetech a festivalu Concentus Moraviae

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica. 

Kterou část programu byste si z letošního ročníku nenechal ujít?

Pokud by mi čas dovolil, určitě bych si šel poslechnout Navarra String Quartet, kteří se zformovali na škole The Royal Northern College of Music v Manchesteru, kde nyní vyučuji. Byli to vždy intenzivní a temperamentní hráči. Lákalo by mě i kvarteto Prezioso, upoutali mě zajímavým programem. Estonská hudba by pro mne byla něčím celkem novým. Je také úctyhodné, že přijela kvarteta zvučných jmen jako Jerusalem Quartet, Borodin Quartet, Szymanowski Quartet a také Talichovo a Haasovo kvarteto.

Vás by však osobně nejspíš lákalo poznat spíše kvarteta méně známá, že?

Ano, například Auner Quartett. Slyšel jsem od nich jednou Mendelssohna a imponoval mi jejich mladistvý, energický a moderní zvuk. Bylo to zkrátka příjemně jiné, než je tradice. Právě ta osobitost se mi líbí. Toto kvarteto bych tedy s klidným srdcem doporučil. Posluchače, kteří mají raději hlavní proud a chtějí poznat „kamenný“ základ kvartetní literatury, bych poslal na London Haydn Quartet specializující se na hraní na dobové nástroje.

Kterou účast zahraničních či českých kvartet na festivalu považujete za největší úspěch pořadatelů?

Z hlediska prestiže je to určitě Borodin Quartet, protože jejich tradice se váže až ke generaci Smetanovců. Samozřejmě dnes už jsou to úplně jiní čtyři hudebníci, nicméně je to nepochybně věhlasný soubor a festivalu to dodává na zvuku.

A co říkáte na program jejich koncertu?

Krásný! Tohle je zrovna jeden z koncertů, na který bych určitě šel. Částečně také z osobních důvodů, protože miluji Prokofjevův 2. smyčcový kvartet. Proti prvnímu a intelektuálnějšímu je ten druhý intuitivnější, rustikálnější a více založený na lidové hudbě, což jde i ruku v ruce s tématem národních škol na festivalu.

Mě osobně potěšil v jejich programu Šostakovičův 9. smyčcový kvartet. Jsem rád, že interpreti nevsadili na jistotu a nezvolili nádherný, přesto možná až příliš upřednostňovaný osmý kvartet.

Vůbec je dobré, že v rámci celého festivalu nezaznívají nezbytně ty nejznámější kusy ani od skladatelů jako Dvořák a podobně. Od něj je tam Smyčcový kvartet číslo 11 C dur, který se hraje málo. A já jsem rád, že nevidím všude Americký kvartet nebo třeba Schubertovu Smrt a dívku.

Který program vám osobně tedy přijde nejzajímavější a který byste si naopak dokázal představit ještě o něco lepší? A neschází vám v programu nějaká skladba, nebo nějaké konkrétní těleso?

Z hlediska národních škol mě docela překvapilo, že tam vůbec nefiguruje Bedřich Smetana. Na druhou stranu je Smetana natolik známý a uváděný, že to částečně chápu. Nu a z interpretů mi nikdo vyloženě neschází. Ale pokud bych měl přece jen vybrat tělesa, která bych českým posluchačům přál slyšet, pak by to byli Carducci Quartet a The Elias String Quartet. Ti u nás tuším ještě nevystupovali. Určitě zajímavé těleso je Cuarteto Q-Arte, v jehož interpretaci zazní smyčcový kvartet Alberta Ginastery, což je kompozičně nesmírně zajímavý skladatel, který se nebojí používat zvukově neotřelé nápady.

Kde se podle vás rodí specifický zvuk každého jednotlivého souboru?

Myslím si, že ten charakteristický zvuk vzniká souhrnem jednotlivých individualit. V kvartetu jsou čtyři hráči, každý má specifický zvuk a během úvodního roku až dvou společného hraní se vše tříbí a dochází nezřídka i k názorovým třenicím. Pokud jim to vydrží a ti lidé jsou schopní a odhodlaní, pak se za nějaké dva roky zvuk ustálí. V podstatě jde o průsečík čtyř individualit, ze kterého vzniká zvuk nový. A to je právě duše konkrétního kvarteta. Druhá věc je pak příslušnost k nějaké škole nebo tradici. U českých kvartet to bylo třeba zpěvné, velmi hřejivé, lyrické pojetí, kde se důraz kladl na krásu zvuku.

Narazil jste v zahraničí na festival, který by podobným způsobem jako Concentus Moraviae představil srovnatelné množství smyčcových kvartet? Jedná se podle vás o častější, nebo spíše ojedinělý projekt z hlediska mezinárodní scény?

Takových festivalů není mnoho, ale třeba v holandském Amsterdamu je úžasný festival Strijkkwartet Biennale, který je v tomto ohledu podobný a představuje špičkové světové soubory. Kvalitní festivaly existují také v Heidelbergu nebo Kanadě, tam to je takzvaný Banff Centre International String Quartet Festival. Takže ano, takové festivaly jsou, ale u nás je to ojedinělý počin. A musím složit poklonu, jaká tělesa se organizátorům pro festival podařilo získat.

Celý rozhovor Lukáše Pavlici vznikl ve spolupráci s časopisem Harmonie, kde si také můžete přečíst jeho plnou verzi.

Pavel Fischer/ Foto Ivan Pinkava

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více