Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Jihomoravský písničkář Pavel Helan se na svém druhém albu iBůh představuje jako komik („Kdybych měl dlouhé vlasy, tak bych s nima teďka třepal“), autor svérázných modliteb („Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, když projíždím D jedničku“) i vážný textař („Ať hodnotí nás jen ten nad námi, ať rozfoukává zrno s plevami“). Album graduje písní iPhone, s níž Helan zazářil v televizní soutěži a jejíž video s Jiřím Pechou se stalo hitem Facebooku.

Pavle, na hudební scéně nejsi žádný nováček. V roce 2007 jsi zvítězil v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada, v mém pořadu v rádiu jsi byl poprvé hostem před více než deseti lety. Nicméně spoustu nových fanoušků sis získal až po úspěchu v televizním pořadu Česko Slovensko má talent. S jakým očekáváním ses do této soutěže hlásil?
Co jsem očekával? Chtěl jsem vidět Lucii Bílou a Leoše Mareše naživo… Ale vážně. Loni jsem napsal píseň iBůh, které věřím natolik, že mě napadlo vkročit s ní před kamery. Své vystoupení jsem pojal volně. Nejdříve jsem přečetl improvizovanou báseň, a pak zazpíval. Hodnocení poroty i to, že mě diváci posunuli až do finále, pro mne bylo obrovskou odměnou a jsem za to vděčný.

Tvůj autorský a interpretační záběr je velmi široký. Musel jsi před kamerami dělat nějaké kompromisy?
V tomto bych chtěl velice pochválit produkční tým soutěže, protože spolupráce s nimi byla inspirativní, snažili se spíš podpořit moje vystoupení, než aby mě nutili k jakýmkoli kompromisům.

V roce 2008 jsi u brněnského vydavatelství FT Records vydal své první album Je(mně) příjemně. O pět let později, na samém konci roku 2013, vyšlo tvé druhé CD iBůh, vydané tentokrát vlastním nákladem. Všiml jsem si, že jsi na ně zařadil některé starší písně z kategorie „legrácek“ (Kaplička, Metal), ale jsou na něm i novinky. Jak probíhal výběr písní?
Druhé CD jsem připravoval delší dobu. Měl jsem rozpracované části písní, chyběly mi některé texty. Přemýšlel jsem, za který konec to vzít, aby album vyznělo jednotně. Po textařské stránce mi vysvitlo slunce, když jsem se v minulém roce pustil do četby Bible. Podařilo se mi doplnit všechny chybějící momenty, a to především jako inspiraci knihami Žalmů a Přísloví. Album je tedy nakonec sbírkou modliteb současného člověka, od polohy vážné až po legraci. Bůh má určitě smysl pro humor a na mnoha místech mi pomohl. Při nahrávání jsem byl „napojen“, jak by řekl Tomáš Klus.

Tvá komunikace s Bohem se odráží právě i v titulní písni iBůh. Je to odraz tvého hledání, nebo máš svůj vztah k tomu, co nás přesahuje, pro sebe vyřešený?
Ano, v této písni se odráží mé osobní hledání. V duchovní oblasti mi nejvíce pomohl brněnský kytarista Ota Pinkner, který mě naučil jednak hrát na kytaru, ale také hledat v duchovní oblasti. Ukázal mi knihy Johna Eldredge, z nichž čerpám dodnes.

Píseň iBůh je jasný hit. Byl na počátku jejího textu nějaký okamžitý nápad, nebo jsou to verše z kategorie „vydřených“?
Před dvanácti lety, když jsem pracoval v New Yorku, jsem byl na koncertě místní kapely, která zpívala píseň podobnou mému „Ajfonu“, jak ho dnes znáte. Jejich melodii jsem si přizpůsobil a zkoušel na ni napsat český text. Trvalo mi to deset let, v šuplíku zůstaly asi tři pokusy. V roce 2011 jsem si opravdu koupil „iPhone černý 4S“ a napadlo mě, že věta „Koupil jsem si iPhone“ sedí do melodie této písně. Sloky jsem rozepsal o telefonu, ale do refrénu jsem vložil modlitbu inspirovanou poezií básníka Michala Černíka. To, co vypadá jako náhodná trefa do tématu, je ve skutečnosti výsledkem deseti let hledání.

U nás v Radiu Proglas jsi několikrát vystoupil živě, a to pokaždé s jinou doprovodnou kapelou. I na album sis přizval muzikanty z různých projektů a skupin. Mám to chápat jako neustálé hledání ideální sestavy, nebo jako zálibu v pestrosti?
„I still haven’t found what I’m looking for.“ Ano, stále hledám, místy nacházím, a v tomto tvořivém bodě jsem velmi šťastný. Na albu účinkuje sbor cimbálové muziky Grajcar, dvě písně zpívá můj kamarád zpěvák Petr Bende, je tam smyčcové kvarteto, dechovka i mluvené slovo herců Komediomatu.

S tím množstvím spolupracujících muzikantů souvisí i tvé proplouvání mezi žánry. Zpíval jsi v klasickém sboru, hraješ revival U2, máš úspěšnou plesovou kapelu, jsi písničkářem, ale zvládl bys i roli popového zpěváka. Kdo je tedy Pavel Helan? V kterém z těchto hudebních „rybníčků“ se cítíš nejlépe?
Pavel Helan je vlídný písničkář, který se cítí doma, i když hraje U2 nebo lidovou píseň.

Je vlídnost tvou přirozenou vlastností, nebo ses k ní pragmaticky dopracoval?
Když jsem vyrůstal, všichni kolem mi říkali, že jsem hodný kluk. Toto označení jsem nikdy nepřijal za své, vždycky mi to vadilo, protože hodný je často chápán jako neprůrazný, lehce ovladatelný. Ani Ježíš nebyl „hodný kluk“. Byl štědrý, okouzlující, hravý, ale uměl být velmi tvrdý, až skandálně odvážný a pobuřující. Ale když mě v Talentu dramaturgové označili za „vlídného“ písničkáře, řekl jsem si: Ano, toto slovo sedí.

Zmínil jsem už tvé vítězství v soutěži písničkářů na Zahradě. Ovlivnil podle tebe fakt, že Zahrada jako náš největší folkový festival zanikla, písničkářskou scénu u nás?
To, že nějaký festival zanikne, člověka vždy mrzí. Na Zahradu všichni vzpomínáme, třeba se zase obnoví. Ale víš, co nejvíce ovlivnilo písničkářskou scénu u nás? Podle mě Tomáš Klus, který povýšil písničkářství na pop. Měl jsem tu čest být mu předskokanem a osobně ho poznat. Je to zářící člověk.

Nad živý kontakt s muzikantem na koncertě nebo festivalu není. Nicméně jak ti k práci pomáhá internet a vůbec informační technologie (když už jsi je zakódoval do názvu alba iBůh)?
Internet je v dnešní době důležitým nástrojem. YouTube má stejný dopad jako televize, na Facebooku vás mohu pozvat na koncert. Ale není třeba to přehánět, nejvíc mě pobavil nápis v jedné restauraci: Wi-fi zde nemáme, povídejte si spolu.

Když se řekne hudba a Brno, co pozitivní se ti vybaví?
Majáles, Čarodějáles, Metro Music Bar… a těším se na nové Sono.

A negativního?
Mrzí mě zchátralé Boby.

Najdeš si jako aktivní muzikant čas na poslech své oblíbené hudby?
Najdu. Zrovna teď poslouchám Depeche Mode.

A co chystáš do zbytku letošního roku?
Probíhá Ajfon Tour s prezentací nové desky. V Brně vystoupím například 30. dubna v rámci Majálesu. Těším se také na letní festivaly, v plánu je například Colours of Ostrava. Úplný výčet mých vystoupení najdete na mých stránkách.

Foto archiv Pavla Helana

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S textařem Michalem Horáčkem hovoříme nejen o dvojalbu zhudebněných villonských balad Český kalendář, ale také o spolupráci se zpěvačkami ze Slovenska, o vydávání hudby vlastním nákladem nebo o Cejlu a Kolišti. A také zveme na recitál Mezi námi, v jehož rámci se Michal Horáček se svými hudebními přáteli představí v Janáčkově divadle.  více

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více


První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více