Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Jihomoravský písničkář Pavel Helan se na svém druhém albu iBůh představuje jako komik („Kdybych měl dlouhé vlasy, tak bych s nima teďka třepal“), autor svérázných modliteb („Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, když projíždím D jedničku“) i vážný textař („Ať hodnotí nás jen ten nad námi, ať rozfoukává zrno s plevami“). Album graduje písní iPhone, s níž Helan zazářil v televizní soutěži a jejíž video s Jiřím Pechou se stalo hitem Facebooku.

Pavle, na hudební scéně nejsi žádný nováček. V roce 2007 jsi zvítězil v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada, v mém pořadu v rádiu jsi byl poprvé hostem před více než deseti lety. Nicméně spoustu nových fanoušků sis získal až po úspěchu v televizním pořadu Česko Slovensko má talent. S jakým očekáváním ses do této soutěže hlásil?
Co jsem očekával? Chtěl jsem vidět Lucii Bílou a Leoše Mareše naživo… Ale vážně. Loni jsem napsal píseň iBůh, které věřím natolik, že mě napadlo vkročit s ní před kamery. Své vystoupení jsem pojal volně. Nejdříve jsem přečetl improvizovanou báseň, a pak zazpíval. Hodnocení poroty i to, že mě diváci posunuli až do finále, pro mne bylo obrovskou odměnou a jsem za to vděčný.

Tvůj autorský a interpretační záběr je velmi široký. Musel jsi před kamerami dělat nějaké kompromisy?
V tomto bych chtěl velice pochválit produkční tým soutěže, protože spolupráce s nimi byla inspirativní, snažili se spíš podpořit moje vystoupení, než aby mě nutili k jakýmkoli kompromisům.

V roce 2008 jsi u brněnského vydavatelství FT Records vydal své první album Je(mně) příjemně. O pět let později, na samém konci roku 2013, vyšlo tvé druhé CD iBůh, vydané tentokrát vlastním nákladem. Všiml jsem si, že jsi na ně zařadil některé starší písně z kategorie „legrácek“ (Kaplička, Metal), ale jsou na něm i novinky. Jak probíhal výběr písní?
Druhé CD jsem připravoval delší dobu. Měl jsem rozpracované části písní, chyběly mi některé texty. Přemýšlel jsem, za který konec to vzít, aby album vyznělo jednotně. Po textařské stránce mi vysvitlo slunce, když jsem se v minulém roce pustil do četby Bible. Podařilo se mi doplnit všechny chybějící momenty, a to především jako inspiraci knihami Žalmů a Přísloví. Album je tedy nakonec sbírkou modliteb současného člověka, od polohy vážné až po legraci. Bůh má určitě smysl pro humor a na mnoha místech mi pomohl. Při nahrávání jsem byl „napojen“, jak by řekl Tomáš Klus.

Tvá komunikace s Bohem se odráží právě i v titulní písni iBůh. Je to odraz tvého hledání, nebo máš svůj vztah k tomu, co nás přesahuje, pro sebe vyřešený?
Ano, v této písni se odráží mé osobní hledání. V duchovní oblasti mi nejvíce pomohl brněnský kytarista Ota Pinkner, který mě naučil jednak hrát na kytaru, ale také hledat v duchovní oblasti. Ukázal mi knihy Johna Eldredge, z nichž čerpám dodnes.

Píseň iBůh je jasný hit. Byl na počátku jejího textu nějaký okamžitý nápad, nebo jsou to verše z kategorie „vydřených“?
Před dvanácti lety, když jsem pracoval v New Yorku, jsem byl na koncertě místní kapely, která zpívala píseň podobnou mému „Ajfonu“, jak ho dnes znáte. Jejich melodii jsem si přizpůsobil a zkoušel na ni napsat český text. Trvalo mi to deset let, v šuplíku zůstaly asi tři pokusy. V roce 2011 jsem si opravdu koupil „iPhone černý 4S“ a napadlo mě, že věta „Koupil jsem si iPhone“ sedí do melodie této písně. Sloky jsem rozepsal o telefonu, ale do refrénu jsem vložil modlitbu inspirovanou poezií básníka Michala Černíka. To, co vypadá jako náhodná trefa do tématu, je ve skutečnosti výsledkem deseti let hledání.

U nás v Radiu Proglas jsi několikrát vystoupil živě, a to pokaždé s jinou doprovodnou kapelou. I na album sis přizval muzikanty z různých projektů a skupin. Mám to chápat jako neustálé hledání ideální sestavy, nebo jako zálibu v pestrosti?
„I still haven’t found what I’m looking for.“ Ano, stále hledám, místy nacházím, a v tomto tvořivém bodě jsem velmi šťastný. Na albu účinkuje sbor cimbálové muziky Grajcar, dvě písně zpívá můj kamarád zpěvák Petr Bende, je tam smyčcové kvarteto, dechovka i mluvené slovo herců Komediomatu.

S tím množstvím spolupracujících muzikantů souvisí i tvé proplouvání mezi žánry. Zpíval jsi v klasickém sboru, hraješ revival U2, máš úspěšnou plesovou kapelu, jsi písničkářem, ale zvládl bys i roli popového zpěváka. Kdo je tedy Pavel Helan? V kterém z těchto hudebních „rybníčků“ se cítíš nejlépe?
Pavel Helan je vlídný písničkář, který se cítí doma, i když hraje U2 nebo lidovou píseň.

Je vlídnost tvou přirozenou vlastností, nebo ses k ní pragmaticky dopracoval?
Když jsem vyrůstal, všichni kolem mi říkali, že jsem hodný kluk. Toto označení jsem nikdy nepřijal za své, vždycky mi to vadilo, protože hodný je často chápán jako neprůrazný, lehce ovladatelný. Ani Ježíš nebyl „hodný kluk“. Byl štědrý, okouzlující, hravý, ale uměl být velmi tvrdý, až skandálně odvážný a pobuřující. Ale když mě v Talentu dramaturgové označili za „vlídného“ písničkáře, řekl jsem si: Ano, toto slovo sedí.

Zmínil jsem už tvé vítězství v soutěži písničkářů na Zahradě. Ovlivnil podle tebe fakt, že Zahrada jako náš největší folkový festival zanikla, písničkářskou scénu u nás?
To, že nějaký festival zanikne, člověka vždy mrzí. Na Zahradu všichni vzpomínáme, třeba se zase obnoví. Ale víš, co nejvíce ovlivnilo písničkářskou scénu u nás? Podle mě Tomáš Klus, který povýšil písničkářství na pop. Měl jsem tu čest být mu předskokanem a osobně ho poznat. Je to zářící člověk.

Nad živý kontakt s muzikantem na koncertě nebo festivalu není. Nicméně jak ti k práci pomáhá internet a vůbec informační technologie (když už jsi je zakódoval do názvu alba iBůh)?
Internet je v dnešní době důležitým nástrojem. YouTube má stejný dopad jako televize, na Facebooku vás mohu pozvat na koncert. Ale není třeba to přehánět, nejvíc mě pobavil nápis v jedné restauraci: Wi-fi zde nemáme, povídejte si spolu.

Když se řekne hudba a Brno, co pozitivní se ti vybaví?
Majáles, Čarodějáles, Metro Music Bar… a těším se na nové Sono.

A negativního?
Mrzí mě zchátralé Boby.

Najdeš si jako aktivní muzikant čas na poslech své oblíbené hudby?
Najdu. Zrovna teď poslouchám Depeche Mode.

A co chystáš do zbytku letošního roku?
Probíhá Ajfon Tour s prezentací nové desky. V Brně vystoupím například 30. dubna v rámci Majálesu. Těším se také na letní festivaly, v plánu je například Colours of Ostrava. Úplný výčet mých vystoupení najdete na mých stránkách.

Foto archiv Pavla Helana

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S textařem Michalem Horáčkem hovoříme nejen o dvojalbu zhudebněných villonských balad Český kalendář, ale také o spolupráci se zpěvačkami ze Slovenska, o vydávání hudby vlastním nákladem nebo o Cejlu a Kolišti. A také zveme na recitál Mezi námi, v jehož rámci se Michal Horáček se svými hudebními přáteli představí v Janáčkově divadle.  více

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více