Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.
Pavle, ten koncert bude zajímavý tím, že kapela Kucharski na něm vlastně představí své první album, které je už natočené, ale zatím ještě nevyšlo…
Ano, představíme tam program postavený právě na této první desce plus několik nových písniček. První deska je sice nahraná, ale vyjde až někdy na podzim. Já na ní ještě nehraju, protože mě do kapely přizvali až po jejím natočení.
To znamená, že tam hrál ještě jiný bubeník?
Kluci album natočili bez bubeníka, nepočítám-li Vencu Bartoše, který už ve FruFru hrál i na steel drum a na velký buben. Jinak jsou na tom albu bicí nasamplovány. Použili například samply od Stevea Gadda a pro mne je doslova radost po něm ty party hrát. Než album vyjde, chtěli bychom je podpořit živým hraním. I proto mě kluci do kapely povolali. Poté, co jsem před nějakou dobou skončil v Mňáze, se mi uvolnil čas, a tak jsem nabídku rád přijal.
Když sis už hotovou nahrávku poprvé poslechl, nehonilo se ti hlavou, že něco budeš na koncertech asi hrát úplně jinak?
Jestli budu něco hrát jinak, se ukáže až za pochodu, ale deska – včetně zakomponování bicích – se mi momentálně moc líbí. Nebude tedy problém převzít bubenické party tak, jak jsou. Víš, že hraju i v revivalových kapelách, kde si užívám umění jiných bubeníků a hrozně rád přehrávám jejich postupy. Nemám potřebu předělávat za každou cenu něco, co funguje. Naopak, beru to s respektem. Ovšem nové skladby už budu dělat podle sebe.
Jak tedy momentálně v kapele Kucharski funguje proces tvorby?
Zatímco už natočená deska Pěknou ženskou našel frajer je taková trošku zasněná, plná elektrických zvuků, nové písně budou našlapanější. Vznikají tak, že máme připravený text se základní zpěvovou linkou a někdy už s malým náznakem bubnů, aby bylo jasné, kde jsou první doby, plus nějaký náznak doprovodu kvůli harmonii ke zpěvu. A pak na tom pracujeme dohromady a většinou se z toho vyvine něco úplně jiného. Všichni se do toho vnoříme a píseň vzniká kolektivně na zkoušce.
V čem jsou písně skupiny Kucharski jiné než skladby od kapely FruFru, z níž většina členů přišla?
Ti tři muzikanti a především Vencův zpěv obě kapely spojují. Jak už jsem řekl, deska Pěknou ženskou našel frajer je zasněná a mně se velmi líbí, jak Venca frázuje. Rozdíl je právě v jeho způsobu frázování a také v textech a jejich propojení s melodií. A jiná je i rytmická složka, protože styl mého hraní je v poslední době jednodušší. Snažím se vystihnout podstatu rytmiky v písni, takže výsledek bude méně členitý a méně komplikovaný.
Jak moc je pro tebe důležité hrou na bicí podpořit frázování zpěváka? Bubnuješ v souladu s ním, nebo i proti němu?
I proti, i s ním… Záleží na tom, co písnička potřebuje a jak se u toho cítím. Důležité je, abychom z toho měli dobrý pocit, a nic dalšího pak už není třeba řešit. Dost mě například baví – a nebylo to tak vždy –, že když třeba kapela udělá synkopu, já zahraju rovně.
Jak vznikl název Kucharski?
Texty napsal Jiří Kucharský, třebíčský lékař, chirurg, který dává dohromady lidi po bouračkách. Jedná se o texty, které složil před nějakými patnácti lety a které jsou vlastně stále aktuální.
Riziko používání už hotových, několik let starých textů je v tom, že studnice může vyschnout. Co potom?
To uvidíme. Máme natočené jedno album a vzniká nový program pro živé hraní, protože hrát jen jednu desku je málo. Textů máme od Jirky zatím dost. Jirka Kucharský se občas účastní našich zkoušek, což je příjemné, protože vidí, co se s jeho sdělením děje, jak je pojímáme. Někdy ho to překvapí, ale většinou je myslím spokojený. Pro nás je dobré, že máme pohled zvenčí od někoho, kdo není do té hudby úplně jako my zabořený a kdo nám občas řekne: „Jo, chlapi, tohle se mi líbilo.“ Je to vlastně takový další člen kapely.
Zatímco kapelu Kucharski první koncert teprve čeká, duo Zesilovači už hrálo například v Brně na Leitnerce. Ty i Pavel Fajt jste postupně byli členy skupiny Dunaj, Pavel později hrál v kapele Pluto s Vencou Bartošem, tvým současným spoluhráčem, a s muzikanty, kteří dnes působí v kapele Ty Syčáci s Petrem Vášou, tvým někdejším kolegou ze Z kopce. Všechno je to tedy krásně propletené. Ale hráli jste už někdy s Pavlem Fajtem společně v jedné kapele?
Spolu jsme hráli na desce Pustit musíš, což bylo znovu nahrané první album Dunaje s Ivou Bittovou. Ty staré písně jsme natočili znovu na dvou bicích soupravách, měli jsme s Pavlem přesně rozdělené role. Nacvičili jsme několik nových písní, ve kterých zpívali Iva Bittová a Jiří Kolšovský, a absolvovali jsme šňůru po Česku a po Německu. Tehdy jsme tedy s Pavlem společně hráli i naživo. Po nějaké době se mi pak Pavel Fajt ozval a přizval mě ke spolupráci na Sletu bubeníků. Toho se účastním už osmým rokem. Právě tam jsme si s Pavlem vyzkoušeli, že se umíme na sebe napojit. Řekli jsme si tedy, že když to jde ve velké sestavě, můžeme to zkusit i v komornějším provedení.
Jak to vlastně funguje, když na pódiu spolupracují dva bubeníci? Předpokládám, že každý máte úplně jinou bicí soupravu…
Ano, je to dáno i tím, že každý z nás hraje trochu jiným stylem. Pavel Fajt má koncertní soupravu bubnů, u níž stojí, a k tomu elektrický wave drum. Kromě toho zpívá. Já mám klasickou soupravu, která má na rozdíl od té, na kterou jsem hrál v Dunaji, navíc činely a přechody. Já se snažím se držet groovy a Pavel nad nimi vytváří krásné bubenické melodie a rytmy. Já především v refrénech také něco málo zpívám, ale do budoucna bych měl zpívat ještě víc. Také občas zahraju jednoduchý motiv na klávesy, protože hodinu a půl až dvě hodiny jen bubnovat může být pro některé posluchače náročné. Někdy máme navíc hosta na klávesy, což naší hře dodává nový rozměr a celkově je to krásné dobrodružství.
Plánujete i s duem Zesilovači nějaké album?
Zatím je na to myslím brzy, máme jen pro soukromou potřebu nahrávku z premiérového koncertu v Modrém trpaslíku v České Třebové. U Zesilovačů je tomu naopak. Zatímco u kapely Kucharski byla nejprve na světě nahrávka, tady napřed živě hrajeme a k albu dojde později.
Jak se u Zesilovačů rodí tvorba? Spontánně ve dvojici?
Sejdeme se ve zkušebně, postavíme obě soupravy a jeden z nás zahraje nějaký groove nebo nějaký rytmus a ten rozvíjíme. Proces je to velmi spontánní. Není to tak, že by někdo přinesl nějaké demo. Vzniká to opravdu až v té zkušebně. V duu je spousta místa pro improvizaci, což si ohromně užívám.
Jak je to tady s názvem? Znamená slovo Zesilovači, že je dynamika důležitá?
Dynamika je samozřejmě extrémně důležitá. Ale zesilovat můžeme i pocity, radost, smutek…
Už jsi naznačil, na co hraješ v Zesilovačích. Není to tedy tvoje minimalistická souprava z dob Dunaje…
V tomto případě ne. Větší kapela pracuje s více harmoniemi, tóny, zvuky. Ale u bubenického dua je dobré, když i z mé strany zazní více zvukových ploch.
Na jakou soupravu hraješ v kapele Kucharski?
Cajón je nástroj v poslední době velmi módní, ale stále ještě relativně nový. Kdy jsi na něj začal hrát ty?
Já jsem cajón dlouho vůbec nevlastnil, ale asi před sedmi lety jsme absolvovali turné s Mňágou po amfiteátrech, kde jsme měli hrát akusticky. Tehdy jsem si cajón pořídil. Tu šňůru jsem odehrál a nástroj potom ležel nějakou dobu bez hnutí a až nyní jsem jej znovu použil. Jinak například na večírcích hraju rád na kytaru.
Vedle dvou zmíněných formací stále stojíš také v čele kapel, které se věnují revivalové hudbě.
Ano, je to jednak A-beat, který funguje už hodně přes dvacet let. Vznikl kdysi na základě skupin Z kopce a Ošklid. Petr Váša po revoluci přišel s nápadem, že budeme přehrávat dějiny starého rokenrolu. Byli jsme jedni z prvních, kdo něco takového u nás dělal, pojímali jsme to po svém. Byl tam osobitý zpěv Petra Váši, který hrál také zajímavým způsobem na kytaru. Navíc jsme měli housle. Po Petrově odchodu se v kapele vystřídali různí zpěváci a jako druhý projekt vznikl Led Zeppelin Revival s frontmanem Petrem Kurfürstem. Ten jako jeden z mála u nás Zeppeliny znal a uměl zazpívat. V současnosti máme nového zpěváka, kterému to jde taky výborně.
Slyšel jsem, že plánuješ také Police Revival?
Kapelu Police a všechny tři muzikanty, kteří v ní hráli, miluju. Byla to pro mne zásadní kapela a jsem moc rád, že jsem ji viděl naživo ve Vídni a v Katovicích. Momentálně sháním zpěváka nebo případně i zpěvačku, kapelu mám postavenou. Není ani nutné, aby zpíval nebo zpívala stejně jako originál. Nejdůležitější je, aby to mělo šťávu a srdce. Jde nám čistě o radost z hudby a energii, která z ní prýští. Písně hrajeme po svém. Zatím se mi však nedaří nikoho vhodného na zpěv najít.
Hráli jste revival jako jedni z prvních. V čem byl tenkrát rozdíl oproti dnešním revivalovým kapelám, které často vnímám jako hraní na efekt?
Zásadní rozdíl je podle mne v tom, že my jsme se nesnažili vypadat jako ty původní kapely, nesnažili jsme se ty písně do posledního detailu kopírovat. Petr Váša byl velkorysý kapelník, který už ve skupině Z kopce své spoluhráče nechával, aby do toho vložili své srdce, um a kreativitu. Hráli jsme také s jiným obsazením, například s houslemi, a hodně po svém. Dnes kapely často věrně kopírují, zatímco já například ty Zeppeliny beru hlavně jako srdcovou záležitost, „všeobjímající vesmír“.
Zmínili jsme také Slet bubeníků, jehož jsi už nějakých osm let součástí. Zvládá toto bubenické turné nabízet každý rok něco nového? Není to pořád stejné?
Naopak, řekl bych, že se to hodně mění. Stejný je základ kapely: Pavel Fajt, Miloš Vacík, Tomáš Reindl a já. Ale mění se hosté. Hráli s námi například Milan Cais, David Koller, měli jsme zpěvačku, cimbalistu… Navíc každý rok má program nějaké téma. Předloni to byl gregoriánský chorál, loni se to jmenovalo Dark Side of the Groove a připomínali jsme slavné skladby od kapel, které začínaly s elektronikou, ať už to byli Pink Floyd, Kraftwerk nebo Prodigy. V tom vidím velkou pestrost a těším se opět na letošní ročník.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..