Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno v triu s Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. The New York Times o nich psaly v devadesátých letech jako o nejlepším varhanním triu a hráčská úroveň, stejně jako invence souboru je pořád stejně vysoká. Vydali společně osm řadových alb a jedno DVD. Peter Bernstein patří mezi hudebníky, kteří v devadesátých letech stáli v „první linii“ soudobého jazzu. Mezi jeho spoluhráči se objevili Joshua Redman, Diana Krall, Jimmy Cobb, Joe Lovano a samozřejmě členové tria, které v Brně uslyšíme v dubnu. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.
Hrajete rád v Evropě, těšíte se do Brna?
V České republice jsem nikdy nehrál, takže určitě ano. Jsem zvědavý.
Jak se vám hraje doma a v Evropě, cítíte nějaký rozdíl mezi evropským a americkým jazzem?
Nějaké rozdíly tu jsou, v New Yorku je jazz doma, ale možná je v něm zase víc klišé.
Když jsem vás slyšel poprvé, hned jsem si všiml výrazných melodií a krásného tónu. Berete si nějakou inspiraci od zpěváků?
Ano, projev některých zpěváků mám velice rád a inspiruje mě, líbí se mi třeba Sarah Vaughan nebo Billie Holiday...
Přijedete s hráčem na hammondy Larry Goldingsem. Je to váš častý spoluhráč, kdy jste spolu začali hrát?
To už je dávno, hrávali jsme spolu s Larrym na Augie (Augustana College) ve školním baru, který se občas proměnil na jazzový klub, a zase naopak.
Bubeník Bill Stewart s vámi hraje v triu od začátku?
Měli jsme tehdy jiného bubeníka, ale přivedl jsem Billa Stewarta, kterého jsem znal už dřív ze školy v New Jersey. Začali jsme tvořit dohromady a bylo to úžasné. Jsem v tomhle triu opravdu rád, miluju, jak ti kluci hrají. Jsme spolu dlouho, vyrůstali jsme nejen jako jednotliví muzikanti, ale i jako kapela. Larry a Bill jsou silné a inspirativní osobnosti, takové mám kolem sebe vždycky rád.
Na vašich společných nahrávkách jste někdy leader, jindy sideman – jak se domlouváte, kdo kapelu povede? A jak to bude v Brně?
Jedeme v triu, kde spolu hrajeme dlouho, vlastně ta pozice během hraní přechází z jednoho na druhého. Chvíli vede jeden a druzí dva ho následují, pak to zase přejde na někoho jiného. Vzájemně se vedeme, podporujeme a respektujeme, je to hodně demokratické. Prostě tři muzikanti, kteří hrají společně.
Pro nás v Čechách jsou varhany Hammond nástroj rockerů a jazzmanů, v americe jsou běžně v kostelech. Chtěl byste si někdy zahrát s píšťalovými varhanami třeba z barokní doby?
Já už jsem pár setů v kostelech odehrál, ale s píšťalovými varhanami ještě ne, mohlo by to být zajímavé.
Hodně hrajete s Bradem Mehldauem, který letošní ročník JazzFestuBrno zahájí. Je to rozdíl hrát s ním a s vaším triem?
Potkali jsme se ještě jako mladí hráči v New Yorku a je to s ním samozřejmě úplně jiné, protože Brad je úplně jiná osobnost. Je to jako když mluvíte s různými lidmi – máte společnou řeč, ale ta konverzace je pokaždé odlišná.
Kdo je pro vás nejdůležitější postava v dějinách jazzu? A co je nejdůležitější v hudbě vůbec?
Nejdůležitější postava v jazzu... to bych mohl jmenovat donekonečna. Pro mě to byl třeba Jim Hall, ale spousta dalších a hodně rozdílných osobností. A co je nejdůležitější? Hudba je komunikace, prožitek a člověk se na ní přímo podílí, je její součástí. To je samo o sobě ta nejlepší věc.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..