Porota na Portě? Tramp vedle jazzmana a bigbíťáka!

Na Portu dávno nejezdí takové davy jako na konci 80. let. Festival založený v roce 1967 však stále funguje a zdaleka se neomezuje na české finále v Řevnicích u Prahy a na mezinárodní finále a autorskou soutěž v Ústí nad Labem. Porta, to jsou především oblastní kola, která se konají během jara po celé republice. Jihomoravské kolo pořádá od roku 2013 spolek Josmaart v čele s Josefem Machátem. Letošní novinkou je vznik samostatného brněnského kola 24. dubna, den před kolem jihomoravským (obě proběhnou v Café Práh). Díky tomu může do finále interpretační i autorské soutěže postoupit z jižní Moravy více soutěžících než v minulých letech. O brněnské a jihomoravské Portě jsme hovořili s Josefem Machátem.

Proč jste se v roce 2013 chopil organizování oblastního kola Porty na jižní Moravě?

Jezdíval jsem velice rád jako divák na soutěžní přehlídky kapel, například na Konkurs Zahrady do Kuřimi nebo na Portu do Brna či jinam. Poskytovalo mi to obrázek o vývoji jak kapel samotných, tak žánrů, které se prosazovaly. Byl jsem přítomen i u „srdeční zástavy“ oblastního kola v Brně někdy v roce 2012 (toto kolo s pouhými sedmi soutěžícími patřilo ke kvalitativně nejslabším v historii – poz. aut.). Zahrada už tehdy zarostla plevelem a s Portou v Brně to vypadalo obdobně. Když tedy přišla výzva k pořádání, nabídku jsem přijal. Nejprve jsem hledal příčiny úpadku a postupně jsem je bohužel nacházel. Nezbývalo než se pokusit udělat „něco“ jinak, a to především směrem k interpretům. Povedlo se, a už v roce 2013 jsme museli zastavit počet přihlášek na počtu 32. Potvrdilo se, že v Brně a na jižní Moravě se hraje živě a že je zájem muzikantů o prezentaci. Mimochodem zdejším interpretům se daří, ať už soutěží kdekoli.

Vedle pořadatelské týmu změnila jihomoravská Porta také působiště – z Kinokavárny v Černých Polích se přesunula do Café Práh. Proč?

Na to je velice jednoduchá odpověď. Café Práh se s nástupem dramaturga Michala Šimíčka velmi rychle zařadilo mezi nejuznávanější místa, kde se v Brně dělá živá kultura. Jsou pochopitelně lokality, kde by bylo daleko pohodlněji, ale snad jedině Café Práh má tak jedinečnou polohu. A bonusem byly vstřícné podmínky, pokud jde o nájemné.

Říkáte, že jste se pokusili dělat „něco“ jinak, především ve vztahu ke kapelám. Já sleduji, že mnohem víc než předchozí pořadatel používáte sociální sítě v čele s Facebookem. Jak se vám to osvědčilo?

Nemyslím si, že by předchozí organizátor dělal svou práci špatně. Dělal to jinak. A jak se říká, drobnosti umoří i vola (čímž jej v žádném případě nechci přirovnávat k dobytku). Když jsem se ujal organizace já, snažil jsem se změnit to, co mně samotnému na předešlých akcích vadilo. Dalo se například jen obtížně dohledat, kdy přehlídka začíná, kdy končí a kdo se jí zúčastní. V době, kdy jsou lidé denně bombardováni nejrůznějšími nabídkami, musí se člověk přizpůsobit. Tak začala naše přesná a cílená propagace na Facebooku, na Bandzone.cz apod. Výsledkem je zájem kapel a sál slušně zaplněný posluchači. Na Portě v Brně se scházejí příznivci jednotlivých kapel, nesoutěžící muzikanti, zvukaři i pořadatelé odjinud.

Letos se poprvé budou v Brně konat hned dvě kola – v pátek 24. dubna kolo brněnské a o den později jihomoravské. Co vás k rozdělení do loňska jediného jihomoravského kola vedlo?

Ten, kdo muzice jen trochu rozumí, musí uznat, že porota, zvukař ani samotní návštěvníci nejsou schopni vnímat kvalitu interpretů, když je jich více než patnáct. Pak tím trpí objektivnost. Výhodou dvou nezávislých kol je také výhoda postupového klíče na finále do Řevnic a do Ústí nad Labem (jde o finále interpretační, respektive autorské Porty – pozn. aut.). Nastal tedy posun ku prospěchu interpretů samotných. Připouštím, že se mi letos podařilo rozkývat zkostnatělé vedení soutěže k tomuto kroku. Na stránkách Porty jsem se však dočetl, že to byl štáb soutěže, kdo „operativně zareagoval a ustanovil pro velký zájem soutěžících dvě oblastní kola“.

Každé z kol bude mít jinou porotu a také jiného moderátora. Podle čeho je vybíráte?

Porota se u nás mění v každém roce. Když se podívám na jiná oblastní kola, vadí mi, že jsou rok co rok stejná. Chápu pořadatele, který každoročně obvolá své známé a ti – snad mi to odpustí – mu tam po několik let stárnou a zakonzervují se. Do poroty se snažím získat takové lidi, o kterých si myslím, že muzice rozumí, sledují i současné trendy a pohybují se i na odlišných okrajích spektra. Vedle sebe tak může zasednout tramp vedle jazzmana či bigbíťáka. Je potěšitelné, že i přes mnohdy nesourodé uši a srdíčko je rozhodování zcela jednoznačné. Podobným klíčem jsou obměňováni i moderátoři. Dle mého je to jediná cesta k oživení celého dění kolem Porty. A vnímají to tak i soutěžící.

Postupující kapely si občas stěžují, že v Řevnicích – zvláště v semifinále, které probíhá mimo hlavní scénu – a také na Autorské Portě v Ústí nad Labem hrají jen pro pár lidí. Vyplatí se tedy vůbec podle vás v oblastním kole Porty uspět?

To jste, řečeno slovy Luďka Soboty, „udeřil hlavičkou přímo do hřebíčku“. Vnímám reakce postupujících za poslední roky. Jeden si chválí vřelost publika v amfiteátru v Řevnicích. A druhý je vyděšen konzervativním vnímáním téhož publika. Tady ale nejde o muziku, ale o životní styl. Někteří soutěžící, než by jezdili na své vlastní náklady přes celou republiku do Ústí, kde je přivítá podium v obchoďáku, špatný zvukař či hraní před prázdným amfiteátrem, svou účast prostě vzdají. Bohužel sám vnímám chyby v organizaci a viním ji z malého zájmu o ty, kteří přijedou a něco dokážou. A proč je přesto u nás o soutěž tak velký zájem? Asi proto, že kapely, které se v Café Práh představí, to vnímají jako možnost prezentace před ostatními muzikanty a publikem a ocení také zmíněnou rozmanitost poroty. Sleduji i jejich další činnost během roku a vnímám, že jsou často oslovováni pořadateli akcí, na které by se dříve neměli šanci dostat. Je o nich slyšet například na Radiu Proglas, kde se hrají jejich skladby… Zvítězit u nás je pocta už v tom, že uspěli mezi tolika pestrými kapelami a v tolika odrůdách hudby. Zvítězit u nás znamená, že to, co kapela dělá, má smysl, že to tak vnímají i porotci, kteří ten její druh muziky běžně neposlouchají, a že to není rozhodnutí jen několika stejně smýšlejících strejců.

Loni vyřadili pořadatelé jihočeského kola soutěžícího za to, že používal tzv. looper, smyčkovač. Může se v Brně stát něco podobného? A kde jsou hranice toho, kdo nebo co už na Portu nepatří?

Na první část otázky nemohu odpovědět. Rozhoduje odborná porota, která se řídí pravidly soutěže. Pochopitelně jsem jihočeskou příhodu vnímal a zpovzdálí jsem si o ní dělal obrázek. A domnívám se, že je moc dobře, že se stala. Vyřadila sice jednoho soutěžícího, ale dala velkou facku právě těm strýcům v porotě, kteří nejsou schopni rozeznat funkci looperu. Výsledek? Letos je v Budějovicích o Portu velký zájem – v novém místě, s novým pořadatelem, s novými porotci a s opravenými pravidly! No řekněte – nebylo to ku prospěchu? A kdo nebo co Portu nepatří? Ten, který se k této staré dámě nechová uctivě. Ano, je to stařičká, někdy pomatená, někdy chybující dáma, která se hašteří každodenně se svým mužem, ale je třeba, abychom se k ní chovali slušně a uctivě už proto, že vychovala mnoho slušných a poctivých potomků. A co na Portu nepatří? Násilí, brutalita, sebezahleděnost a pýcha. A ta se sem bohužel vkrádá.

A jak byste definoval, co na Portu patří?

Nedávno říkal v televizi Vlasta Redl, že škatulky nemají smysl a že je jen dobře, že jeden styl obohacuje druhý. S tím nelze než souhlasit. Podle mne by si měla uchovat Porta do budoucna udržet dvě stěžejní linie – důraz na text a způsob jeho sdělení. Tím je výjimečná.

Brno mělo v určitých letech silnou a známou trampskou scénu, jindy scénu alternativní nebo písničkářskou. Co je podle vás hlavní doménou jihomoravské hudební scény v současné době?

Nepovažuji se za zapřisáhlého folkaře a navštěvuji, sleduji a kvituji dění kdekoli. Trampobraní v Žebětíně je úžasnou ukázkou sounáležitosti. Vnímám svěží dramaturgii na Majálesu, dynamiku Hrnem Brnem, obdivuji festival Etno Brno ve Staré Pekárně. Barevné jsou produkce Sonocentra. Brněnskem klokotá množství stylů, muzikantů a koncertů a lidé chodí na živou muziku.

Kdo vás osobně v posledních dvou letech na Portě v Brně zaujal?

Pochopitelně sleduji všechny účastníky. Sleduji je poslechem na internetu, poslechem na koncertech, vnímám jejich hudební posuny či odklony. Možná urazím ty nejlepší, ale rád bych zmínil kapelu Ořešák, která soutěží snad dvacet let. Nikdy snad nic nevyhrála a asi ani nevyhraje. Je třeba se ale poklonit před vytrvalostí, se kterou vystupují na pódium. Mají svůj okruh posluchačů, kterým dělají radost.