Pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají

Milan Tesař je hudebním redaktorem Radia Proglas, kde působí od roku 1995. Jeho hudební zájmy směřují především k rocku, folku, alternativní hudbě. S jeho prací se budete setkávat i na serveru Brno město hudby, s ním osobně se seznamte v následujícím rozhovoru.

Jsi v Radiu Proglas od samého vzniku v roce 1995. Byl jsi také u "ideových začátků", patříš ke skutečným otcům zakladatelům, nebo ses přidal k něčemu aspoň rámcově vymyšlenému?
Ta myšlenka vznikla už na počátku devadesátých let, kdy jsem ještě dostudovával gymnázium, takže u těch úplných začátků jsem nebyl. Ale v pětadevadesátém roce, kdy se schylovalo ke spuštění ostrého vysílání, jsem spolupracoval s tehdejším Radiem Hády. To bylo ještě v jeho alternativních dobách, než přešlo na Kiss. Věděl jsem, že tam už bude omezené pole působnosti, a mezitím se ke mně doneslo, že bude vznikat Proglas. Takže jsem šel a nabídl své služby, to byla má cesta.

Označuješ sám sebe za introverta – měl bys tedy být uzavřený a mít sklony k mlčenlivosti. Co tě přimělo k tomu, že jsi šel pracovat do médií, a dokonce do rádia?
Já si myslím, že je to v podstatě nutnost, protože kdybych s těmi muzikanty nemluvil profesně, tak s nimi nemluvím vůbec… tu odpověď mám nacvičenou. Možná trochu odběhnu od tématu, ale zjistil jsem, kolik je mezi hudebními publicisty silných introvertů…

…k tomu se hlásím taky
Sleduji to dlouhodobě a říkám si, jestli to není trošku nemoc z povolání. S rádiem je to ale tak, že když mám s někým mluvit profesně, když vím, že to ode mně ten člověk čeká, tak s tím nemám žádné problémy. Určitě ale nejsem společenský typ, nevyhledávám večírky a společnost.

Máš zásadní vliv na to, co se v Radiu Proglas hraje. Je výběr skladeb zcela na tobě, tlačí na tebe někdy vydavatelé nebo i vedení, co a proč do vysílání vybíráš?
S vedením jsme si mantinely stanovili úplně na začátku. Je to tak, že mám vlastně úplně volnou ruku kromě extrémů na okrajích hudebního spektra. Takže brutální tvrdou hudbu asi ne, to by se k charakteru našeho rádia ani nehodilo, a vyloženě taneční hudbu asi také ne. To ostatní už spíš vyplynulo samo za těch sedmnáct let provozu. Postupně jsme se dostali k tomu, že pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají. Může to být folklor, může to být klasická hudba, alternativní žánry, folk, blues, jazz. Prostě to, co je možné hrát v nekomerčním rádiu a co by jiná rádia – právě z důvodu svého komerčního charakteru – nabízet nemohla. V současné době mám volné pole působnosti, i když jsou tu jisté korektivy. Nebývá to moc ze strany posluchačů, i když mi někdy naznačí, že už to třeba přeháním s alternativou. Já posluchačské reakce shromažďuji a většina z nich je kladných, ale ty záporné jsou někdy tak silné, že se nad nimi musím zamyslet.

A nějaké tlaky od vydavatelství?
Ty bývaly, ale dnes už si vydavatelé zvykli, že jsme jiní, a spíš i já se snažím hledat cesty ke spolupráci se všemi relevantními vydavatelstvími. Já jim těžko splním to, že budu hrát nějaký singl ve stanovené rotaci, my tuto terminologii ani nepoužíváme. Můžu ale nabídnout profilový pořad o konkrétním interpretovi, kterého jiné rádio nezahraje. Taková spolupráce funguje dobře.

Jsi generální sekretář Evropské konference křesťanských rádií. Je pro tebe křesťanský profil Proglasu zásadně důležitý?
Je pro mě důležitý, ale ne zásadně, nedal bych jej na první místo. Pro mě je mnohem důležitější, že je to nekomerční rádio, že může informovat o kultuře nezávisle, takže na prvním místě je hudba. Na druhou stranu to křesťanské prostředí je hodně velké plus, co se týká kolegů a pracovních vztahů. Samozřejmě jsem také poznal, že když je někdo křesťan, neznamená to automaticky jen pozitivní vlastnosti. Lidé jsou dobří a špatní, ať už jsou věřící, nebo ne. Celkově to je plus, je tu příjemné prostředí, ale není to ta nejzásadnější věc.

Byl jsi členem a poté předsedou grantové komise Ministerstva kultury ČR pro alternativní hudbu. Co z ministerského hlediska spadá pod pojem alternativa? A co z tvého osobního hlediska, máš potřebu si to tak dělit i sám pro sebe?
Z hlediska ministerských grantů je to velmi veselé, to slovo jsem použil úmyslně. Na ministerstvu dlouho působila jedna komise, která měla dvě subkomise – jednu pro vážnou hudbu a druhou pro zbytek, které se tam lidově říkalo veselá a oficiálně alternativní. Když jsem tam zasedal, tak došlo k oficiálnímu rozdělení na dvě samostatné komise a do alternativní spadá všechno, co se nevejde do vážné. A protože se jedná o projekty nekomerční, tak z toho automaticky vypadne pop a zůstane blues, folk a podobně. Já si pro svoji potřebu neškatulkuji ani tak umělce, jako spíš každou písničku zvlášť. Alternativa je potom pro mě něco, co se nevejde do jiné konkrétní přihrádky. Jednoduše se to ale vymezit nedá, je to berlička.

Mezi oblíbenými písněmi máš mimo jiné Dachau Blues Karla Kryla. Mně při tom titulu automaticky naskočí Captain Beefheart a album Trout Mask Replica, které je po všech stránkách tak vzdálené všem konvencím, že bych jej nazval alternativou zcela bez váhání. Co je pro tebe opakem alternativy, dá se to nějak vymezit aspoň v hudbě?
Tady už si hrajeme se slovíčky, alternativu můžeme přiřadit k čemukoliv. Alternativa bez přívlastků je podle mého názoru opak toho, co je všeobecně známé, je to tedy to, co si poslechne spíše výběrový posluchač.

Co pro tebe bylo zásadní kritérium, aby tě nějaký projekt zaujal jako vhodný pro grantovou podporu?
Kritérií bylo několik a základní teze byla přidělit alespoň nějaké peníze každému projektu, který za to stojí. Takže se rozdělovaly spíše menší částky většímu počtu uchazečů, což je jedna z možných, ale nakonec vždycky špatných variant, ideální řešení neexistuje. Nejvíc se ale hledělo na dramaturgickou výlučnost, takže to byly spíš festivaly, větší akce. Nešlo přitom vůbec o to, aby se konaly v Praze nebo jiném větším městě, ale měly by být tak zajímavé, aby lidem z opačného konce republiky stálo za to tam jet. A jistou přednost vždy mají zavedené projekty. Když někoho znám a vím, že jeho akce nezůstane jen na papíře, ale dovede ji k dobrému výsledku, tak má minimálně podvědomý bod navíc.

Granty a dotace jsou hodně citlivé téma, skoro všichni na ně vlastně nadávají a zároveň je chtějí. Nezdá se ti, že se umělci, promotéři a vůbec potenciální žadatelé někdy zaměřují víc na přízeň grantových komisí než na vlastní práci a na publikum?
Já jsem nic takového aspoň ve větší míře nepozoroval. U grantové komise sice jde o peníze, ale není jich zase tolik, konkrétně Ministerstvo kultury není zvlášť štědré a v posledních letech se ty částky ještě snižují. Občas třeba někdo zavolá, aby se připomněl, ale ten alternativní píseček je tak malý, že se stejně všichni známe a nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv.

Jak se vlastně všechny ty věci kolem grantů slučují s tvým názorem, že by stát měl do lidských životů zasahovat co nejmíň?
To je dilema a problém s tím trošku mám. Na druhé straně chápu argument, že pokud stát má něco podporovat, tak právě nezávislou kulturu. Pořád je to lepší, než nechat běžet jen komerční projekty, které si na sebe vydělají samy. Já v tom sám cítím rozpor, ale když mi členství v grantové komisi nabídli, tak jsem své služby rád poskytl.

Tvoje oblíbená hudba je žánrově hodně pestrá, ale řekl bych, že většinu jí spojují kvalitní texty. Stane se ti někdy, že pro hudbu úplně zapomeneš, o čem se vlastně zpívá?
Jistě že se mi to stane. Po textech jdu hodně, možná i proto že jsem se kdysi sám pokoušel psát poezii. Mám ale rád hudbu zajímavě zaranžovanou, nezvyklé nástroje, zvukové barvy… kdybych si měl vybrat mezi zpěvem a capella a instrumentální skladbou, tak si zvolím spíš to druhé.

Tvoje aktivity mimo Radio Proglas směřují často k folku – moderuješ festivaly, píšeš o něm do časopisů, zasedáš v porotách soutěží. Proč zrovna folk?
Já jsem původně velký fanoušek folku nebyl, k tomu došlo až během mého působení v rádiu. Je to hudba, která se tu hodně hraje, tak jsem se k němu dostal blíž. A spolupráci s časopisem Folk, dříve Folk a country, mi nabídli. Byl jsem asi jeden z mála lidí tady, kteří se takové hudbě profesionálně věnovali. Ve folku je totiž narozdíl například od jazzu hodně amatérů..

Jsi pro absolutní zákaz kouření – myslíš tím v restauracích, nebo zákaz prodeje tabáku vůbec?
Je to můj postoj, který nikomu nevnucuji, a kdybych byl politik, tak bych se s ním ani nesnažil prorazit. Kdybych měl ale mluvit sám za sebe, tak bych byl pro absolutní zákaz, včetně prodeje.

Co tě baví na zoologických zahradách a co říkáš na tu brněnskou?
Jako dítě jsem měl hrozně rád zvířata a teď si to užívám s dětmi. Brněnská ZOO asi není nejlepší ani nejzajímavější, ale chodíme tam rádi.

A tvoje oblíbená exotická kuchyně se vaří doma, nebo kam na ni v Brně chodíš?
Spíš na ni chodím, než že bychom ji vařili doma. Mám rád obyčejná indická a vůbec asijská bistra, nemusí to být nic gurmánského. Mám to prostě raději než klasickou českou těžkou kuchyni.

Foto Jiří Sláma