„Nikdy se nic neopravuje, nezkoušíme témata precizně do detailů, spíše hledáme prostředky, jak komunikovat.“ Tak popisoval v roce 2013 brněnský saxofonista Radim Hanousek svou spolupráci s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem. Jejich společná kapela NOCZ Quartet vydala loni své první album Toys, Toys And Toys a nyní přichází s druhou deskou NOCZ & Iva Bittová.
Proč jste se rozhodli přizvat do studia právě Ivu Bittovou?
S nápadem oslovit Ivu Bittovou přišel Didrik Ingvaldsen. Chtěl na desku nějakého zajímavého českého hudebníka, který se věnuje improvizaci. A dříve než jsem stačil promyslet, kdo připadá v úvahu, rovnou mě požádal, ať oslovím Ivu. Líbil se mi nápad doplnit naši hudbu ženským elementem. Dal jsem Ivě naše první CD Toys, Toys and Toys a ona po jeho poslechu s nabídkou souhlasila. Velmi pozitivně zareagoval i Ján Sudzina z košického vydavatelství Hevhetia, u kterého vyšla i naše předchozí deska. A ještě bych určitě zmínil jednu ženu, která se na albu také podílela. Mladá brněnská výtvarnice Natalie Perkof vytvořila obal, který je podle mě nepřehlédnutelný.
Iva Bittová se umí suverénně zhostit hudby různých žánrů. Vy jste v souvislosti s ní zmínil improvizaci. Jak tedy spolupráce probíhala?
Iva si vyžádala předem noty, ale myslím, že si za nimi nic konkrétního nepředstavila. Skladby obsahují jen krátká témata (a někdy ani to ne) a zbytek je otevřená improvizace. Sešli jsme se rovnou ve studiu. Musela být způsobem práce, kterou Didrik vyžaduje, zpočátku zaskočena. Nic se neopravuje, vše se točí bez střihů na trvale zapnuté nahrávání, každou skladbu hrajeme maximálně dvakrát nebo třikrát. Za několik hodin jsme měli přes dvacet skladeb a z nich devět se dostalo na CD. Iva je v improvizaci a napojení na hudebníky perfektní. Velice rychle se uvolnila natolik, že bez jakéhokoliv vysvětlování skvěle zapadla do celkového zvuku kapely. Za pár týdnů jsme jeli do studia znovu a zbytek skladeb na desku jsme nahráli už jen v kvartetu za půl dne.
Hlas Ivy Bittové je na albu dalším melodickým nástrojem, společně s trubkou a saxofonem může vytvářet harmonii a současně je zpěv v některých skladbách hodně rytmizovaný. Která z těchto rolí lidského hlasu je pro vás na albu nejdůležitější – melodická, harmonická, nebo rytmická?
Melodie a rytmus jsou nerozdělitelné věci. Zajímavý a nápaditý rytmus dodá i banální melodii význam. Totéž platí i naopak. S harmonií v prvním plánu nepracujeme, vzniká jaksi nahodile, tím, že se navzájem posloucháme. Téma samozřejmě většinou nějaké tonální centrum má, ale v improvizacích kloužeme, kam se nám zlíbí. Bez harmonického nástroje je to mnohem snazší.
To, co jste vyžadovali od Ivy Bittové, tedy improvizace, zřejmě hraje důležitou roli i ve fungování celé kapely…
Ano, v NOCZ hraje improvizace zásadní roli. Od začátku, a tedy i na novém albu. Nejde o sólisty a doprovod, hudbu vytváříme všichni společně. Baví mě, jak se čím dál tím víc upevňuje jednotný tvar kapely. Když hraju, mám pocit, že můžu udělat naprosto cokoliv a spoluhráči to ve stejném čase pochopí a podpoří.
Přestože hudbu vytváříte všichni společně, jako autor většiny skladeb je uvedený – stejně jako na předchozí desce – Didrik Ingvaldsen. Máte po několika letech spolupráce pocit, že by se jeho rukopis nějak vyvíjel?
Didrik umí napsat věci tak, aby dobře seděly hudebníkům a zároveň vytvořily dobrou půdu pro následné improvizace. Svůj rukopis má založený na zajímavém rytmickém napětí. Neustále skládá obrovské množství hudby, každou sérii koncertů hrajeme nový repertoár. Pokud něco nefunguje, hned skladbu vyřadí. Občas používá i méně obvyklé zápisy, grafické partitury. Teď v říjnu jsme realizovali další projekt – Didrik Ingvaldsen Orchestra. Byla to jedenáctičlenná sestava, NOCZ rozšířené o další bicí, piano, kytaru, tři saxofony a trombon, a Didrik pro ni napsal velice zajímavou hudbu na pomezí moderního bigbandového zvuku a experimentu. Projekt jsme natočili a zahráli jeden koncert a doufám, že budeme mít příležitost s tímto ansámblem dále pracovat.
Ta rozšířená sestava by mě určitě zajímala. Zaujalo mě totiž, že zatímco na obalu prvního alba jste měli uvedeno NOCZ Quartet, na „dvojce“ už je pouze NOCZ. Znamená to tedy, že kapela může mít do budoucna proměnlivý počet členů?
Vlastně ani nevím, proč jsme na obal první desky dali slovo Quartet, NOCZ je úplně dostačující. Teď se nám líbil název NOCZ & Iva Bittová. Změnu v počtu členů ale neplánujeme. Když zmapuju vývoj kapely, došlo jen jednou k výměně basisty (Mikaell Olsson – Marian Friedl) a dvakrát k výměně bubeníka (Martin Kleibl – Václav Pálka – Dag Magnus), ale nástrojové obsazení je pořád stejné.
Mluvili jsme o Didriku Ingvaldsenovi coby skladateli. Jak se vyvíjí vaše hra? Před rokem jste mi v rozhovoru pro Harmonii řekl: „Snažím se rozšířit si své možnosti, pokud jde o specifické techniky hraní, práci s tónem, s extrémní dynamikou, všechno to, co ve standardním jazzu člověk příliš nepoužívá.“ Co z toho se vám v NOCZ daří?
V NOCZ uplatním spíše různé druhy expresivity. Podařilo se mi dostat ze saxofonu kromě běžných rozšířených technik, jako je slap, multifoniky a cirkulační dech, rozmanité barvy tónu, všelijaké deformace čistoty. Největším dodavatelem rozšířených technik je pro mne skladatelka Lucie Vítková, moje spoluhráčka z Dust in the Groove. Většina jejich skladeb je pro mě velká výzva.
Skupina Dust in the Groove také nedávno změnila sestavu. Co je tedy v kapele nového?
Saxofonista a basklarinetista Michal Wróblewski a bubeník Václav Pálka odešli studovat do zahraničí. Dlouho jsem změnu sestavy řešil. Nakonec jsme se ustálili v kvintetu bez bicích a druhý saxofon nahradila trumpeta Jana Přibila. Napsal jsem pro tuto změněnou sestavu nové věci a ty starší upravil. Michal se k nám ale 28. listopadu přidá na festivalu Žižkov Meet Jazz v Akropoli. Navíc Lucie Vítková, vokalistka a akordeonistka, začala studovat v Berlíně, ale naštěstí zvládá na naše koncerty dojíždět. Je to ovšem organizačně náročnější.
Vím, že jste s Dust in the Groove plánovali sérii koncertů na méně obvyklých místech. Daří se to?
Podařilo se nám udělat koncerty v několika evangelických kostelech, v synagoze, v barokním refektáři… Využil jsem podporu nadací – ČNHF a Život umělce. Bez podobné podpory je totiž problém takové koncerty zorganizovat. Je třeba pronajmout to místo, na vlastní náklady zařídit světla, propagaci. Mám moc rád místa, kde se publikum maximálně koncentruje a vychutná si i prostor. Navíc takové duchovně silné místo výrazně ovlivní hudebníky, a tedy i celý koncert.
Prošel jste řadou kapel a ani dnes nejsou NOCZ a Dust in the Groove vašimi jedinými projekty. Na které ze svých aktuálních aktivit byste rád upozornil?
Určitě bych zmínil nový big band, který vznikl na JAMU – Cotatcha Orchestra, dále cooljazzový sextet MulliGang, Gabriela Kolčavová Trio, projekt soudobé hudby Dunami Ensemble, fusion Up! a vtipnou, původně divadelní kapelu Meteor z Prahy.
Pro některé z těchto kapel také skládáte. Píšete vždy pro konkrétní kapelu, nebo až dodatečně přiřazujete nápady k jednotlivým projektům?
Skládám pro konkrétní kapelu. Pouze dvě své skladby jsem použil současně ve dvou projektech. Verze jsou ale naprosto odlišné. Arabica pro NOCZ a Ivu Bittovou je krátká poměrně jednoduchá písnička a pro Dust in the Groove komplikovaná skladba se změnami temp a polyrytmy.
Loni jste dokončil bakalářské studium na Katedře jazzové interpretace na JAMU. Co vám škola dala?
Upevnil jsem si základy a zároveň poznal spoustu dalších možností, hlavně v kombinaci se soudobou vážnou hudbou. Nashromážděné informace budu ještě dlouho využívat. Potkal jsem také spoustu inspirativních hudebníků. Projekt Dust in the Groove vlastně původně vznikl pro můj absolventský koncert. Od října studuji magisterský program s profilací Kompozice a aranžování. Na JAMU je spousta zajímavých pedagogů, jazzová katedra je skvěle obsazena. Navíc vedoucím mého absolventského projektu je znalec veškeré hudby a obrovský muzikant Jiří Slavík. Věřím, že mi ještě škola spoustu dá.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..