Skleněná louka funguje i bez hodin a času

Skleněná louka je pojem nejen v brněnské alternativní kultuře – pokud něco jako alternativa vůbec existuje. Dům na Kounicově ulici sousedí z jedné strany s Moulin Rouge, naproti je Ústav hudební vědy, siločáry, které probíhají Skleněnou loukou jsou ale zcela svébytné a pohltí do sebe všechno. I ty holky z Moulin Rouge, které si kdysi občas odskakovaly od své práce k baru ve sklepě, od nějž se provoz celého domu začal odvíjet. Sklepní scéna v posledních letech umírala na úbytě až úplně skončila. Po půlroční pauze v ní obnovil provoz zvukař, kytarista a teď už i dramaturg a hospodský Jakub Adámek.

Sklepní scéna na Skleněné louce je už dnes legendární místo, proč jsi ji znovu otevřel – chtěl jsi mít hospodu, klub?
Já jsem k tomu měl dlouholetý vztah jako štamgast a bylo mi líto, že ten prostor chátrá a už rok je úplně zavřený. Mluvilo se o tom i v hospodách, jestli se na Louce něco bude nebo nebude dít. Tak jsem si to rozepsal, jestli je vůbec reálný se do toho pouštět, a vyšlo mi, že jo.

Po jak dlouhé době je Louka dole otevřená – po třech letech?
Ne, jen po půl roce, ale tři roky byla prakticky mrtvá, nic se tam nedělo. 

Byla z toho jen obyčejná hospoda…
…kdyby obyčejná, tak by to bylo ještě dobrý, spíš hospoda horší kategorie.

Louka z hlediska hospodského provozu ale nikdy nebyl velký luxus.
To ne, ale byla tam v těch posledních letech i absence jakéhokoliv kulturního života, byl problém tam cokoliv uspořádat. Takže šlo trošičku o to vrátit všechno zpátky, přitáhnout i mladý lidi, ale zároveň taky těžit z toho odkazu z dřívějška.

Tobě ale asi nešlo ani tak o to, otevřít si hospodu, jako spíš místo, kde se bude něco dít...
Šlo o klub. Teď se tu už pomalu začínají věci hýbat a jednou, dvakrát týdně je nějaká akce. Přišel i Erik Frič, který tam dělal Potulnou akademii a chce v něčem pokračovat. Teď nás čeká i Skleněný den – větší festival v celém domě. Jinak u nás hrál Chris Barickman, měl jsem tam koncert i se svou kapelou. Jsou tam vernisáže, větší díla se vystavují na zadní stěně. Teď tam má instalaci Veronika Durová z Prahy, za týden bude mít Pavel Skrott výstavu Zrnění – krajiny. Budou tam od příští středy i autorská čtení, takže se to kupí a kupí.

Chodí za tebou lidi sami, aby tam mohli hrát a vystavovat, nebo je oslovuješ ty?
Chodí často sami. Samozřejmě budu časem muset víc dramaturgicky zasáhnout, protože teď je to období, kdy jsou všichni zvědaví, jak to u nás vypadá a co se na Louce zase děje. Počítám ale s tím, že to časem trochu opadne a budu se muset starat víc sám.

Tvoje kapela, kterou jsi zmiňoval, to jsou Soundtraps. Chcete hrát na Louce pravidelně?
To asi nemá moc smysl, ono vlastně vůbec nemá smysl hrát nějak pravidelně ani v rámci jednoho města. Teď budem hrát na Hrnem Brnem, potom v Melodce, tak myslím, že je toho dost.

Ty ještě působíš ve studiu Subsonic…
To máme napůl s Františkem Sobotkou, se kterým mám i ty Soundtraps. Já vlastně nejsem ani tak hospodskej jako zvukař. Proto inklinuju i k tomu, aby se na Louce dělaly koncerty, využiju u toho i techniku ze studia, František to zvučí, tak je to všechno propletený.

Mně to přijde jako podzemní podoba spojení studia Sonorecords a klubu Sonocentrum…
To je trochu jiný měřítko.

To ano, obě Sona asi reprezentují ten nejstředoproudější pohled na populární muziku, ale teď k nim úplně spontánně vzniklo zrcadlo. Je mi samozřejmě jasný, že jste to nedělali kvůli tomu…
My jsme přece jen někde jinde. Ale na Sonocentrum jsem zvědavý, má tam být dobrá akustika a mě to z profesního hlediska zajímá. O programu mám trošku pochybnosti předem, ale zase chápu, že  se tam musí natáhnout co nejvíc lidí, aby se to mohlo otevřít.

Kapely, které natáčíte ve studiu, potom protahuješ i klubem, nabízíš jim to, nebo to samy chtějí?
Já ty muzikanty znám asi tak deset let, co hraju, takže to tak přichází a odchází ze všech stran. Teď děláme paradoxně nejvíc divadelní hudby pro Vojtěcha Dlaska a Buranteatr. Dělali jsme s ním Pravé poledne a teď pracujeme teprve druhý den na hudbě k úplně nové inscenaci, premiéra by měla být za měsíc. Baví mě to hodně, je to spolupráce s hudebním skladatelem, který přinese úplně jinou inspiraci, než když zvučím třeba rozvazbenou kytaru.

Jak se na novou Sklepní scénu tváří starousedlící na Louce. Jsou rádi, že je znovu otevřeno, nebo cítí konkurenci?
Já myslím, že je to přátelské ze všech stran a doufám, že to tak i zůstane. Z toho důvodu nakonec vznikl i ten festival. To už tady dlouho nebylo, aby se všechny podniky daly dohromady, daly do celého domu jednotné vstupné a spolupracovaly. 

Kdo Skleněný den vůbec vymyslel?
Já myslím, že to bylo z více stran, ale v podstatě to začal nejvíc tlačit Sklenick – měli asi největší zájem něco takového udělat. Po dramaturgické stránce to asi z padesáti až šedesáti procent pochází od Bukyho z AVA. Původně se staral jen o program nahoře v Místogalerii, ale nakonec jsme to projednali spolu a je to z velké části jeho práce.

Jak dlouho ti vydrží chuť dělat hospodu? Mám dojem, že Libora Havlíčka to kdysi celkem otrávilo…
Myslím, že to tady položilo už několik lidí, hlavně barmanů. Já tam ale primárně nechci být, chci dělat dramaturgii. A za bar se postavím, leda když nebudu mít kšeft ve studiu.

Já si z Louky nejvíc pamatuju, jak tam mizel čas. Stalo se, že člověk přišel někdy večer a když vyšel ven, byl druhý den a poledne.
Proto tam taky nechci mít hodiny.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Klub Sonocentrum se špičkovou akustikou vzniká na Veveří – bude se skrývat v kouli vmáčknuté mezi dvě zaoblené části po stranách. Nezvyklá stavba vzbuzuje pozornost už delší dobu a my jsme se na ni zeptali jejího investora Jiřího Štopla i dramaturga Dana Giače. Mluvili jsme o stavbě samotné, akustických parametrech i aparatuře, ale především o tom, co se bude v Sonocentru hrát.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Nejčtenější

Kritika

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více