Patnáctý ročník festivalu Potulný dělník se blíží. Je to sice festival poezie, ale hudba na něm hraje také velkou roli, stejně jako v dalších počinech sdružení Spodní proudy. O pořádání festivalů, multižánrových večerů a vydávání knih i nahrávek jsme mluvili s Honzou Bartoněm a Jirkou Slavíčkem. Klíčová osobnost veškeré jejich činnosti Jaroslav Erik Frič se dlouhou dobu potýká s vážnými zdravotními problémy, takže u rozhovoru nebyl, ale řeč se k němu stáčela hodně často.
Festival Potulný dělník založil před patnácti lety Jaroslav Erik Frič a mohli bychom začít rovnou u něj: jak je na tom?
Jirka Slavíček: V současné době docela dobře, zdravotní stav se zlepšuje, ale je pořád krizový. Zítra za ním jedeme do nemocnice v Hradci Králové a budeme vědět víc, zatím to ale vypadá, že by mohl být časem v pořádku.
Honza Bartoň: Když jsme za ním byli na konci července, tak nás skoro nevnímal, málem ani neotevřel oči, nevydal hlásku. Teď ale tvrdil básník Petr Hruška, že s ním dokonce vypil pivo.
Jak to bez jeho přímé účasti jde s festivaly i vydavatelstvím?
HB: Erik Frič stál na začátku všeho, co děláme, reálně to teď vede Fido – Igor Látal. Noviny, knížky, cédéčka a festivaly s ním dělám já, koncerty, divadla a vernisáže má na starosti především Jirka Slavíček.
JS: Já jen doplním, že všechny tyhle činnosti se dějí pod hlavičkou sdružení Christiania. To je obecně prospěšná společnost, kterou Erik založil v roce 2006.
HB: A vydavatelství se jmenuje Ears & Wind Records – to je podle snu, který se kdysi zdál Erikovi. Viděl v něm ceduli s tímto nápisem a nazval podle něj večery Potulné akademie. Erik Frič vydával knížky pod značkou Vetus Via, dříve pod Votobií. Vetus Via byla kvůli jeho zdravotním potížím poslána do likvidace a my ve vydavatelské činnosti pokračujeme. Letos jsme vydali asi deset knížek, minulý rok čtyři a každý rok tak pět cédéček. Fungujeme jako malé samizdatové vydavatelství, na nákladech se obvykle podílíme s autorem napůl či jinak. Pokračujeme také ve vydávání novin Uši a vítr.
Jak ses k Potulnému dělníkovi dostal ty jako dramaturg?
HB: To bylo skrze Erikovy zdravotní potíže. On byl dramaturgem všech večerů Potulné akademie sedm let v kuse, každý čtvrtek, nevynechal ani jednou. Od roku 2000 pořádá ještě festival poezie Potulný dělník a posledních deset let festival Napříč – na konci léta ve mlýně u Skaláka. Dramaturgii Potulného dělníka i Skaláka dělám poslední tři roky já, protože Erik už toho nebyl schopen ze zdravotních důvodů. Využívám jeho i Fidových kontaktů a všechno pokračuje za stejných podmínek.
Změnilo se něco s tvým příchodem, nebo je Erikův duch pořád určující?
HB: Erikův duch je určující, ale zároveň i chybějící. On vždy celým festivalem provázel, uváděl ho, staral se o kapely. Já mám na každou scénu moderátory a starám se o kapely jen organizačně: dám jim peníze, pivenky, komunikuju s nimi a to je tak všechno. Erik tam chybí jako sjednocující osoba, která je u všeho.
Festival se koná čtvrtým rokem bez sponzorů a dotací. Proč je nemáte – nechcete se prosit, nebo vám stejně nikdo nic nedá, je to ctnost, nebo znouzectnost?
HB: Dotace rozjel taky Erik a byl s nimi vždycky problém. Já jsem s nimi neměl nic společného, Fido jen částečně, ale bylo s tím obrovské papírování a získané peníze byly tak nízké, že se všechnu tu administratrivu nevyplatilo podstupovat. Poslední dotace, kterou si pamatuji, byla asi třicet tisíc na akci v Lipnici, kde se konal festival Napříč. Erik na to nějakou kombinací zázraku a svých schopností dostal ty peníze. Festival ale nemohl proběhnout a dotace se musela vyčerpat, tak se udělala akce v hospodě a díky ní vznikla u Skaláka malá scéna, kam pozval ikony české undergroundové poezie: Hrušku, Jirouse, Krchovského, Kozelku a další.
Ty k tomu, Jirko, něco nemáš?
JS: Já do všech akcí vnáším nějaké názory a poznámky, ale jinak dělám sólově každý měsíc tak zvané Večery napříč. Snažím se tam propojovat poezii s hudbou a výtvarným uměním, takže v rámci večera je vernisáž obrazů nebo fotografií, potom autorské čtení s uváděním známých i méně známých básníků a nakonec hudební produkce – většinou to bývají dvě kapely. Vyvrcholením těchto akcí je festival Napříč u Skaláka.
HB: Všechny naše akce děláme nejen bez sponzorů a dotací, ale žádný z našich účinkujících není ani registrovaný v OSA. A pokud je, tak se stává spoluorganizátorem.
JS: V dnešní době není ani tak moc problém si zažádat o dotace, ale je s tím náročná administrativa a někdo by se musel věnovat jenom tomu.
HB: Poslední městské dotace byly Erikovi zamítnuty v plné výši. Asi tak 5 let zpátky si stěžoval na to, jak magistrát rozděluje peníze a financuje z kulturních zdrojů věci, které by měly dostávat podporu spíš ze sociálních fondů. Postavil se proti tomu, napsal jim dopis, a nedostal nic.
Potulný dělník je především festival poezie, ale hudba má v programu taky velký podíl. Vybíráš kapely s větším zřetelem k textům než jindy?
HB: Rozhodně. Na festival poezie zpravidla nezvu instrumentální kapely ani takové, pro které texty nejsou stěžejní.
Má současný český underground tak zásadní autory textů jako byli Homér nebo Milan Kozelka?
HB: Určitě má, zmínil bych například brněnského Tomáše Lotockiho, martínkovského Pavla Herota, dál samozřejmě Pavel Zajíček z Prahy, z Ostravy Ivan Motýl a Petr Hruška. Dále např. lidi kolem Welesu, Umu pakultury, Herberku, královopolské školy Víta Slívy a lidí kolem něj.
Zůstaňme ještě u básníků: nejkratší historii z vašich festivalů má Homér’s Memorial. Co znamenal Pavel „Homér“ Ambrož pro nezávislé umění?
JS: On měl v podstatě vlastní kapelu Já jsem poznal, která léta zhudebňuje jeho básnickou tvorbu. Momentálně je v útlumu, ale připravují nové věci. Homér ovlivnil spoustu lidí, vydávají se knížky, cédéčka.
HB: Spousta kapel se k Homérovi hlásila a hlásí, s některými i vystupoval: Idiot Crusoe, Čočka, Lambrechtův psychometr, NicMoc kvintet, Česnekový hlavy…
Pořádáte několik akcí v průběhu celého roku – kde se vás sejde nejvíc, která z nich je vaše pilotní?
HB: Nejvíc se nás sejde jednoznačně na Krákoru. Má nejdelší tradici, Fido ho založil před sedmnácti lety a daří se ho už pátým rokem dělat u dálnice v Ostopovicích díky podpoře starosty Ostopovic Honzy Symona. Tam se většinou sejde dost lidí na to, aby se zaplatily všechny náklady.
Takže je zvládnete pokrýt ze vstupného?
HB: Ze vstupného a z toho, co se vypije a projí, vychází to tak půl napůl.
JS: Tyhle akce jsou samozřejmě možné jen díky obrovské vstřícnosti vystupujících. Ti muzikanti a básníci si vezmou jen peníze na benzín, na honoráře se většinou nehraje.
HB: Máme většinou nějaké tři nebo čtyři hvězdy, kterým se zaplatí víc než cesťák, a zároveň chceme, aby tam nebylo předražené pivo a jídlo jako na jiných festivalech. A taky rozumné vstupné – na dvoudenní akci dáváme dvě stovky, což je hodně málo.
Provozujete taky internetové rádio Dráťák – vysíláte nonstop?
JS: Dráťák je momentálně v útlumu. Fungoval tak, že se natáčely pořady, některé se vysílaly i živě, měl přehledný web s audioarchivem včetně popisů. Momentálně jsou tam pozvánky na některé připravované akce a běží audio archiv skladeb.
Jednou jste se mě v anketě ptali na můj postoj k autorským právům, tak se na oplátku zeptám: „Jaký je váš?“
HB: My je respektujeme, ale chceme o nich mluvit přímo s vystupujícími a jednáme o honorářích přímo s nimi. Nechceme platit dvakrát ještě někomu jinému, takže kapely zastupované OSA nebereme, pokud se nedohodneme jinak. A pokud kapely hrají nějaký cover, tak autora osloví samy.
JS: My se systémem, který OSA vede, zásadně nesouhlasíme. Pokud by chtěl umělec něajké právo na svoji věc, tak by to mělo být něco jako ochranná známka – aby to nemohl nikdo zneužít. Veškerá práva by měl ale uplatňovat sám umělec.
Co pro vás znamená underground? Nechci definici, ale váš osobní postoj – mluvíte tak o sobě, cítíte se jako součást nějakého hnutí…
HB: Já to tak nevnímám, cítím to, co dnes děláme, jako pokračování a logické vyústění starších věcí. Necítím se ale, že bych žil někde v undergroundu. Vydávám, pořádám, poslouchám a čtu věci, které se mi líbí a mají pro mě smysl, ať už je to cokoliv.
JS: Já na to mám prakticky stejný názor. Dělám samozřejmě věci, které jsou spojené s alternativní kulturou a vím, že je spojená s určitými lidmi, kteří se v ní pohybují. Ti jsou většinovou společností často považováni až za spodinu, ač neprávem.
Nepřipadne vám někdy undergroundová scéna příliš uzavřená?
JS: Ta scéna je otevřená, většinová společnost se spíš uzavírá vůči ní. Potom to vypadá, že uzavřenost vychází zevnitř, ale to není zdaleka pravda.
HB: Když se kdysi ptali Erika Friče, co pro něj znamená underground, tak říkal, že londýnské metro.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..