Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

13. říjen 2014, 0:32
Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

První tři říjnové dny roku 2004 byla slavnostními premiérami světoznámého muzikálu Hair otevřena nejmodernější divadelní budova ve střední Evropě. Městské divadlo Brno právě před deseti lety vítalo první návštěvníky nyní jubilující Hudební scény. O cestě na výsluní i nelehkém zrodu divadla a tehdejších problémech jsme mluvili s ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou.

Pojďme nejdříve do pomyslného prenatálního období Hudební scény. Proč jste vůbec chtěli ke stávajícímu divadlu přistavit ještě jedno dvojnásobně větší?
Nejdříve jsme neustále museli snižovat počet premiér, protože jsme neměli, kdy odehrát reprízy. I když jsme celkový počet titulů snížili na pět novinek za sezonu, na některá představení diváci díky nedostatečné kapacitě činoherního sálu čekali až dva roky. Abychom uspokojili ten rostoucí hlad po soudobém hudebním divadle, musel vzniknout specifický a specializovaný dům. Hodně jsme o tom mluvili se Zdeňkem Mertou už od roku 1997, kdy se v našem hledišti už nedalo hnout.

Málo se ví, že jste nemuseli hned stavět a jednou z možností byla rekonstrukce stávajících prostor v Brně. Proč jste nakonec tedy tento specializovaný dům neotevřeli na Výstavišti, nebo v tehdy uzavřené Redutě? Vedení města vám prý dokonce nabízelo uměleckou kuratelu na Janáčkovou operou…
Na výstavišti to nešlo. Tamní divadlo je moc malé, byl by tam krásný kabaret jako třeba pařížský Moulin Rouge. S Redutou jsme to mysleli vážně, byla tehdy už sedm let zavřená. Ale posléze památkáři zamítli kvůli památkové ochraně proměnit zcela vnitřní dispozice. Do Janáčkova divadla jsme zase nechtěli kvůli možným střetům s kolegy z Národního divadla, kteří zde provozují operu. A taky musím říci, že tato budova byla i pro naše plány příliš naddimenzovaná. Janáčkovo divadlo je strašidelně energeticky náročné, zdejší největší tuzemské jeviště by – co do výpravy i počtu lidí – naše produkce neskutečně prodražovalo.

Takže jste se vrhli do dvorního traktu, kde byly garáže, zahrádky a velká výměníková stanice čekající na rekonstrukci a postavili jste si divadlo ve dvoře, jak se s lehkou ironií při otevření říkalo. Nová divadla se skutečně většinou staví na odiv na veřejné bulváry a vy jste jej vlastně skryli do dvorany. Proč?
My chtěli stavět tzv. na zelené louce nejen proto, že to bylo velmi výhodné pro logistické spojení s provozem naší přiléhající činoherní scény. Už v šedesátých letech se rodily nápady, že by se právě tento dvůr mezi ulicemi Lidická a třída Kapitána Jaroše přestavěl na amfiteátr, kde by se uváděla letní představení. Navíc právě v oné dvoraně vznikla unikátní a hojně vyhledávaná klidová zóna, přes níž třeba vede i turistická trasa k vile Tugendhat. A dnes se tady dá posedět pod rozrostlými keři vína v místech, kde sedávali již Skácel s Mikuláškem. A ještě něco: ve světě se staví divadla také v zastavěných traktech. Podobně třeba funguje známý Theater an der Wien.

Ostatně velký amfiteátrem či arénou Hudební scéna vlastně i je. Velkoryse navržené divadlo mělo mít, jak si vzpomínám, v původních plánech i odklápěcí střechu, aby se na jaře a v létě hrálo pod hvězdami. Proč z toho sešlo?
Bylo to tehdy neskutečně drahé. V rozpočtu se nenašlo dvanáct milionů na tuto technickou finesu, která by umožnila při příznivém počasí střechu prostě odklopit.

Divadlo jste otevřeli, ale škarohlídové a oponenti o vás později mluvili jako o likvidátoru brněnské operety. To když jste po otevření Hudební scény převedl zpěvoherní soubor pod křídla Městského divadla a získal tak zhruba stovku pracovních úvazků. Jak je to s počtem lidí v jubilujícím kolosu dnes?
Jako činoherní divadlo jsme měli 160 zaměstnanců. Já ale neměl nikdy žádná směrná limitní čísla, kolik lidí má mít nově zřizovaný muzikálový soubor, o kolik musím tedy stávající číslo navýšit. Je dlužno připomenout, že Národní divadlo Brno chtělo soubor zpěvohry prostě rozpustit. Já si říkal, že je škoda zničit hlavně ten bezvadně sehraný a fungující orchestr, který nám chyběl. Dnes jako třísouborové divadlo máme 360 zaměstnanců (měli jsme jich i 420). Po otevření Hudební scény jsme tady uvedli tradiční a divácky ověřené operety jako Veselá vdova, Netopýr či Orfeus v podsvětí. Nebo i My Fair lady a Hallo, Dolly což jsou vlastně také ještě produkty operetního žánru. Moje zkušenost je ta, že moje a zejména mladší generace po klasickéoperetě už netouží.
A ještě důležitá douška: díky poloze nové Hudební scény jsme některá pracoviště vůbec nerozšiřovali, protože jsme byli schopni zabezpečit jejich fungování z jedné kanceláře. Jsme zase u logistických výhod obou budov přiléhajících k sobě.

Deset let je zhruba osmina lidského života, co znamená taková doba pro divadlo?
Já se nechci ohlížet zpět, protože divadlo žije budoucností! My už nyní měli dramaturgickou radu ohledně repertoáru na rok 2016/2017. O naše produkce je zájem, ale třeba po nás přijde generace, která řekne, že Hudební scéna je zcela nevhodná pro jejich zamýšlené divadelní gesto a budou přemýšlet o proměně její architektury. Pětadvacet let je v lidském životě jedna generace a zhruba za stejnou dobu se proměňuje radikálně názor tvůrců na divadlo a jeho potřeby. Tím proboha neříkám, že by se hudební scéna měla za patnáct let bourat! (smích). Příští divadelníky budou třeba lákat tovární haly, vagóny, nejrůznější exteriéry nebo třeba divadla postavená speciálně pro jediný projekt.

Hlavní jeviště Hudební scény může vyjet až do výše 2,63 metru…Připomeňme další špičkové technologie či parametry jubilující scény, která patřila při otevření k nejmodernějším ve středoevropském prostoru…
Jde dále třeba o deset postranních vozů o celkové šířce deset metrů. Jsou specifické právě svojí mnohostí. Technologie jeviště nabízí tři samonosná patra, dále dvě boční scény i jednu zadní scénu pro kulisy. Tvůrci u nás mají prostě obrovský komfort právě přes technické možnosti – nejen se zvučením a svícením – a jejich práce může mít zas a zas jinou podobou. Chybí nám možná jenom ta točna.

Bavíme se o zrodu Hudební scény tedy o časech, kdy vám někteří lidé neustále oponovali, že podobný druh hudebního divadla si má na sebe vydělat sám. Jak se na tyto hlasy díváte po letech?
Čas prokázal, že to byly nesmysly a řada z těch lidí se mi omluvila. V minulosti jsem proti těmto hlasům psal mnoho článků, v nichž jsem mj. vysvětloval, že město velikosti Brna prostě soukromou komerční scénu provozovat nemůže, že se tady podobné podnikání prostě neuživí. V publikaci vydávané k narozeninám scény vyjde i několik mých hádanic s těmito názory. Navíc zdůrazňuji, že naše scéna se silně profiluje jako odbytiště soudobé tvorby a novinek. My skutečně nejsme v tomto pohledu divadlem komerčním. A já vždy tvrdil, že subvencováno má být zejména divadlo živé a současné, produkující tituly třeba psané přímo pro nás. A to bylo zpočátku takyobrovské riziko.

Jaký je tedy váš recept na umělecky i obchodně úspěšné divadlo?
Budete se možná divit, ale je to Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Bez této školy a pravidelného přísunu jejích skvělých absolventů muzikálového herectví i jiných oborů by nám opravdu brzy došel dech. Mluvím o systému uměleckého školství a práci se špičkovými absolventy, kteří jsou silné osobnosti a jsou tak vycepovaní, že lehce obstojí v konkurenci s mladými lidmi, které jsem viděl na konkurzech v Západní Evropě, USA a tamních centrech muzikálu jako je třeba Londýn nebo New York.

Nedávno bylo otevřeno nové divadlo v Plzni. Zdejší primátor a posléze média unisono pyšně zdůrazňovala, že jde o vůbec první nové polistopadové divadlo v zemi. V Brně vedle Hudební scény Městského divadla Brno bylo předloni otevřeno Divadlo na Orlí jako laboratoř jmenované akademie, dále namátkou v inkriminované době vzniklo pražské divadlo Globe, Spirála, ostravské Divadlo loutek a jiná další. Vy jste v Plzni byl, jak jste to reflektoval?
Já to přijal bohorovně. Stál jsem vedle paní Havlové a ministra kultury, když se mi bývalý plzeňský ředitel Jan Burian omlouval za pošetilost, kdy pan primátor chtěl být pyšnější, než bylo třeba.

Velké slavné muzikály typu Hair, Jesus Christ Superstar, Bídníci, Evita, Kočky, Chicago a mnohé další hity už jste odehráli. Za tu dekádu jste se stali respektovaným centrem hudebního divadla v zemi. Divadlo ale svoji existenci potvrzuje zejména setrvale kvalitní produkcí tedy obsahem. Jak se v tomto ohledu díváte do budoucna?
Když jsme divadlo dostavěli, byl jsem klidný v ohledu, co budeme hrát pouze na pět dalších let. Že v této době bude dostatečný přísun nových kvalitních kusů a že se nám podaří dostávat pravidelně i ty velké zavedené tituly ze světa. Co budeme hrát potom? Z této obavy mne vytrhnul obrovský rozvoj hudebního divadla. Každý týden tady mám skupinku lidí z Česka i zahraničí, kteří mi nabízejí scénář i s hudbou či hudebními piloty. Takže můj strach pominul. Paradoxně jsem se nikdy nebál o diváka, který si k tomuto typu divadla cestu našel a zůstává mu věrný. Snad to nebude znít pyšně, ale my od začátku neměli pocit konkurence v této zemi. Ta pro nás byla v Londýně, Berlíně či Moskvě. Skutečně to neříkám jako zadostiučinění, že stavba Hudební scény – jak ukázala celá dekáda jejího provozu – byla správným krokem. Říkám to zejména s vědomím, že pokud si osvojíte jakoukoliv schopnost, musíte ji prokazovat skutečně každý den.

Statistické údaje za připomínanou dekádu budí respekt: 48 titulů, kolem 1850 představení a 1,2 milionu diváků. To jsou úctyhodná čísla vypovídající o domu, který při svém vzniku budil i odmítavé emoce kritiků, jenž vedení vyčítali, že podobné divadlo je moc drahé a mělo by stát na čistě soukromě komerční platformě čili si na sebe vydělat samo. Čas oponou trhnul. Nyní tady ve třetím nejnavštěvovanějším divadle v zemi stojí hojně navštěvovaný dům dekorovaný prvním místem jako nejlepší stavba Jihomoravského kraje či držitel titulu Stavba roku 2004. Vedle múz zde zájemce najde klidnou oázu malebné dvorany, chvíle pro relaxaci nabízí i zdejší restaurace.

Foto Jef Kratochvil a archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.  více

Proč a jak psát o divadle, jaký je rozdíl mezi hudebním a obyčejným divadlem, a jak si od divadla odpočinout. O tom všem a mnohém dalším jsme mluvili s Lubošem Marečkem, s jehož kritikami se na našem serveru budete setkávat především v souvislosti s muzikály.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce