Tigran Hamasyan a jeho oblíbené standardy

15. březen 2023, 1:00

Tigran Hamasyan a jeho oblíbené standardy

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.

Album StandArt jste sice sestavil z jazzových standardů, ale nevybíral jste většinou z těch úplně nejznámějších. Dokonce mám pocit, že jste musel v takzvaném Velkém americkém zpěvníku hledat hodně hluboko.

Ano, máte naprostou pravdu. Ale musím říct, že ke všem písním, které jsem na album vybral, plus asi k třiceti dalším jazzovým standardům, mám velmi osobní vztah. Všechno jsou to mé oblíbené skladby. Mám s nimi spojené osobní vzpomínky a jejich melodie jsou pro mne něčím zvláštní. Například píseň I Didn’t Know What Time It Was má podle mne možná nejzajímavější melodii ze všech standardů vůbec. A podobně je to i s ostatními, které jsem si zvolil. Když jsem měl písně vybrané, opakovaně jsem si je přehrával a přemýšlel jsem nad tím, jaké aranžmá bych jim mohl dát. Neměl jsem přímo plán, že bych vydal album jazzových standardů, i když jsem tušil, že k tomu jednou možná dojde. Ale v době covidu jsem si najednou uvědomil, že mám vlastně hotový repertoár, který stačí jen nahrát. A to jsem zaranžoval ještě mnoho dalších standardů.

Američtí jazzmani často natáčejí alba standardů i na začátku své kariéry a často se s nimi sžívají a žijí dlouhou dobu. Vy jste se k tomuto tématu dostal až po devíti albech s vlastní tvorbou nebo s úpravami arménských písní. Myslíte, že i proto je váš přístup ke standardům jiný?

Myslím, že tam je určitý rozdíl, ale zase práce na aranžovaní jazzového standardu se moc neliší od toho, kdy aranžuji například arménskou lidovou píseň. Jiné je to možná v tom, že mám před sebou nějakou formu a harmonii, se kterou se musím vypořádat, a to proto, že moje práce s harmonií není úplně obvyklá. V tom je to tedy jiné. Ale jinak jsou tam opravdu podobné rysy. Musím zachytit základní esenci písně, což je ve většině případů její melodie. A pak už si dopřávám uměleckou svobodu, podobně jako když upravuji arménskou lidovou píseň nebo jako když skládám vlastní kompozici.

Jazzové standardy byly na počátku většinou písně, a to především písně muzikálové nebo filmové. V instrumentálním provedení – tedy i v tom vašem – se ztrácejí slova. Jsou přesto původní texty těchto písní pro vás důležité?

To je velmi dobrý postřeh. Texty jsou totiž opravdu mimořádně důležité. Texty a celkový výraz. Například All The Things You Are je radostná, zamilovaná píseň. Ale stačí jen trochu změnit harmonii a píseň zahalí určité tajemno. Snažím se vždy píseň trochu víc prozkoumat, dozvědět se, jaký příběh se za ní skrývá. Chci vědět něco o autorovi hudby i o textaři. Zajímá mě, proč nebo pro koho svůj text psal. Například autorka textu písně Laura měla velmi zajímavý příběh. Pocházela z Evropy z židovské rodiny a za druhé světové války emigrovala do Spojených států. Snažím se tedy vždy zjistit příběhy autorů písní a hlubší souvislosti. Pak přicházím s vlastní vizí a teprve potom opravdu vím, co chci s tou písní udělat, jaký příběh chci já vyprávět se svým aranžmá.

Pod jedinou skladbou na albu, Invasion During an Operetta, jste podepsaný vy a vaši spoluhráči. Jaký je za ní příběh?

To je vlastně taková narážka. Ta skladba vznikla jako kolektivní improvizace celé kapely, ale je inspirovaná melodií Sigmunda Romberga Softly as in a Morning Sunrise, která vznikla pro jednu operetu. Je to tedy pokračování mé práce se známými melodiemi, jen jde v tomto případě o kolektivní improvizaci, inspirovanou touto operetou a touto konkrétní písní, kterou mimochodem na albu také najdete.

Základ alba jste natočil v klavírním triu, ale do některých skladeb jste si pozval jako hosty hráče na dechové nástroje, saxofonisty Marka Turnera a Joshuu Redmana a trumpetistu Ambrose Akinmusira. Proč právě je?

Ano, na album jsem si pozval tři hosty. Všechno jsou to muzikanti, se kterými jsem si dlouho přál něco natočit. V minulosti jsem měl možnost si s nimi zahrát na pódiu, ale ve studiu jsme spolu ještě nebyli. A vlastně s Markem jsem nikdy předtím nehrál. Byl jsem ale překvapený, jak bylo snadné se s ním domluvit. V době, kdy jsem album natáčel, byl v Los Angeles a zrovna měl čas, takže to krásně vyšlo. Já totiž Marka Turnera považuji za velkého jazzového vizionáře. Stejně vnímám Joshuu Redmana, na jehož hudbě jsem vyrostl. Hodně jsem například poslouchal jeho nahrávky s Bradem Mehldauem a jiná jeho alba. S Ambrosem jsme zase studovali na stejné škole a v poslední době jsme odehráli pár koncertů jako duo. Oběma se nám to líbilo, a tak jsem jej na album pozval, aby mi zahrál ve dvou písních. Řekl bych tedy, že se mi během té šílené doby lockdownů splnily sny. Naštěstí v té době měli všichni čas, protože jinak bych něco takového plánoval roky.

A jak se ve vaší studiové kapele ocitli kontrabasista Matt Brewer a bubeník Justin Brown?

S Justinem jsem dlouho chtěl něco natočit a s Mattem také. I když mám na albu kvalitní a zajímavé hosty, potřeboval jsem, aby základní trio bylo také velmi silné. Justin i Matt jsou oba mimořádně talentovaní hudebníci. Ve způsobu, jakým reagují na mou hru, i v tom, jak přicházejí s vlastními nápady, a přitom se mi nestaví do cesty, je něco magického. Vůbec není snadné takové muzikanty najít. Energie, kterou tito dva hudebníci vyzařují, se skvěle doplňuje s mou energií. Opravdu se nám povedlo postavit velmi dobré trio a já doufám, že spolu ještě něco natočíme.

Nyní jste na turné, v jehož rámci zahrajete i v Brně. Dechovou sekci s sebou nemáte a rytmika je také jiná, na bicí s vámi bude hrát Jonathan Pinson a na kontrabas Rick Rosato. Co tedy na koncertě uslyšíme?

Budeme hrát hudbu, která je na albu, ale protože jde přece jen o jinou kapelu, nebude to stejné jako na desce. S novými koncertními spoluhráči mě teprve čeká první koncert. Kdybychom se bavili o den později, už bych toho mohl říct víc. Ale zrovna Jonathan Pinson je mimořádně kvalitní hráč, který doprovázel Marka Turnera na jeho nejnovějším albu. Znám jej i z dalších nahrávek, ale konkrétně na tomto albu je naprosto skvělý. I proto jsem rád, že si spolu můžeme zahrát. Myslím, že si spolu budeme dobře rozumět.

Otázka na závěr. Prozradíte, jaké bude vaše jedenácté album?

Zatím bych nerad cokoli prozrazoval, ale nápady v hlavě už mám. Snad mohu říct jen to, že to bude jeden z mých nejambicióznějších projektů. Ale víc opravdu v tuto chvíli ještě říkat nechci.

Tigran Hamasyan/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce