Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?
Jak se stane, že kontráš natočí CD jako sólový zpěvák?
To je docela záhada. Já jako kontráš skoro nikdy nezpívám. Když hraju, stylizuji se do role hodného hráče, který tzv. drží hubu a krok. Je to tedy spíš pozůstatek mého dětského zpívání. Účastnil jsem se soutěží Zpěváček od lokálních, přes regionální, po krajská a celostátní kola. Potom jsem začal aktivně hrát. Byla to věc, která mě tou dobou hodně zajímala. Zpěv jsem si nechával jen na speciální příležitosti. Vždycky jsem se chtěl soustředit buď na jedno nebo na druhé. Vše jde skloubit, ale abych byl uvědomělý kontráš, tak se musím soustředit na to, co hraju. Abych byl uvědomělý zpěvák, tak se musím soustředit nejen na to, abych vše odezpíval, ale abych do toho dal i něco navíc. Posluchač si pak řekne, že to bylo dobré. Kontráš pořád hraje a sem tam zpívá. Ale já mám štěstí, že mě lidi začali ve zpěvu poznávat.
Stál za tím nějaký konkrétní člověk?
Na festivalu ve Strážnici za mnou došla cimbalistka Magda Múčková a celé to vlastně způsobila. Informovala mě o možnostech prvovýroby v Rozhlase. Potom, když už jsme točili, seděl u všeho i Jirka Kokmotos. A nakonec z toho vzniklo album.
Takže na albu 3 světy nehraješ, ale soustředíš se jen na zpěv?
V jedné písničce z Hrochoti jsem si udělal radost a popřel jsem všechno, co jsem právě řekl. A jako správný kontráš jsem si zahrál basu.
Kteří muzikanti tam teda hrají?
V každém ze tří světů je jiná sestava. V prvním tzv. podlužáckém světě hraje jako doprovod CM Lália. Prim Martin Čech, terc Vašek Matulík, cimbál Míša Grombiřík, na kontru hraje Libor Kilián a na basu Pavel Osička.
Ve druhé, slovenské části jsme se pokusili dát dohromady fragmenty naší staré polaňácké sestavy, se kterou jsem se potkával na pařbách v brněnském folklorním podhoubí. Takže jsme nakonec byli v seskupení, které mi je velmi blízké - Maťo Janšto prim, Mišo Janšto terc, Peťa Gablas na cimbál, kontra Jožka Klobučník a na basu Kamil Kristen.
Třetí svět byl takový experiment. Nějakou dobu jsem se sám přemlouval a nakonec jsem kontaktoval Drahoše Banga, který byl mojí klavírní inspirací. Ač nejsem klavírista, mám tento mám moc rád. Líbí se mi, jak spojuje tradiční budapešťský kavárenský repertoár s klasikou, hráčským uměním, znalostí harmonie. Tak jsem mu napsal. Bylo to ještě v době, kdy studoval na JAMU v Brně. Teď působí na akademii v Bratislavě. On souhlasil. Takže jsem si splnil jeden hudební sen.
Jak jste písničky vybírali?
Je to vlastně o mojí folklorní cestě. Seznamovat s folklorem jsem se začal jako malé děcko v cimbálce při základní škole, potom při ZUŠ v Mikulově, v Pálavánku, Pálavěnce, Pálavě. Tak jsem si pokryl ten prostor jihomoravského folkloru. Už tehdy jsem začínal vnímat, že existuje něco jiného. Pálava byla dlouho zafixovaná jako kultura moravských Chorvatů. Od toho byl jen krůček dělat jakoukoliv jinou kulturu. Potom jsem měl to štěstí, že jsem dostal možnost začít aktivně hrát v Polaně, vytvořit si vlastní kapelu. Tak jsem se vlastně dostal do druhého světa. Díky Polaně jsem do všeho pronikal hlouběji a mohl se dostat na místa, která jsem znal jen z písniček. A taky jsem se díky tomu dostal mezi romské muzikanty. V Brně toho času přebýval Marek Balog, kterému můžu poděkovat, že mi ukázal zevnitř svět romských hudebníků. Tak jsem nějak bruslil mezi všemi třemi světy. Jednou jsem hrál podlužácké hody, potom jsem hrál na festivalu na Čierném Balogu, večer jsem šel hrát do kavárny nějaké operetky a do toho jsem hrál muzikál Cikáni jdou do nebe. Po všem mi zůstaly nejvýrazněji tyto tři vzpomínky. A říkal jsem si, že dokud to všechno nezapomenu, tak vše nahraju.
Kdybys měl z celého alba nalákat na jednu jedinou písničku, co by to bylo?
Spousta lidí o mně ví, že jsem velký fanoušek diskotékového stylu. Světla, mlha a stroboskopy mi nejsou úplně cizí. Proto jsem si strašně přál někdy natočit takový úlet, který bude taková didžina. Člověk si to pustí v autě, stáhne okýnko, vyndá ruku a pomalu pojede někam po lokální silnici. To se povedlo. Track je nazvaný Magyár DISCO, ve stylu Váradi roma café a dalších podobných maďarských i slovenských kultovních kapel. Touto věcí se na albu hodně bavím.
A druhá písnička, kterou musím zmínit taky není úplně folklorní. Je to ploužák, který jsem si sám otextoval pro svoji ženu. Je to původně rocková balada, která je “přefoklorovaná”. Já ji ještě posunuju do kavárenské ploužákové podoby. Takže je to už její třetí reedice.
Já jsem vše samozřejmě komunikoval přímo s maďarskou kapelou. Jejich manažerka mi napsala, že jim sice čeština přijde strašně směšná, ale když si přečetla ten překlad, tak ji to dojalo k slzám.
Co chystáš na léto, kromě ježdění autem se staženým okýnkem?
To ježdění mi zabere opravdu hodně času. Ale jinak bych chtěl všechny pozvat na křest alba 14. srpna ve 20 hodin v Huse na provázku. Pozvání přijali víceméně všichni muzikanti, kteří na albu hrají. Kdo mě zná, možná v bookletu cédéčka bude marně hledat jistého člověka, kterým je můj celoživotní hudební souputník Vašek Mach. Hudebně i lidsky si ho velmi vážím. Na CD bohužel nemohl být. Ale podařilo se mi ho přemluvit a na křtu bude. Mám velkou radost. 17. září budu mít koncert ještě na festivalu Třebovický koláč v Ostravě, kde jsem zase mohl oslovit své ostravské přátel.
Chystáš se v budoucnu natočit nějaké další album?
Inspirace mám pořád plnou hlavu a potřeboval bych ji někam ukládat. Část se promítla do CD, 3 světy ale část pořád zůstala nevyužita. Takže uvidíme.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..