Trio Liška – Malina – Nejtek. „Není zde místo pro syntezátory“

Trio Liška – Malina – Nejtek. „Není zde místo pro syntezátory“

Uměleckého ředitele festivalu JazzFestBrno Viléma Spilku zaujalo sdružení Liška – Malina – Nejtek ihned, když se o něm dozvěděl: „Koupil jsem vlastně zajíce v pytli. Dávno jsem je měl domluvené a ještě jsem ani nevěděl, jak to zní. Bylo mi jedno, jestli to bude bluegrass, nebo new age.“ Debutové album už je na světě, návštěvníci letošního ročníku festivalu uslyší trio také živě.

Fragile Bliss je společné album tří výrazných osobností české scény – kontrabasisty Tomáše Lišky (Druhá tráva, Pénte, dříve Milokraj, Points), banjisty a hráče na dechové nástroje Luboše Maliny (Druhá tráva, García, Malina Brothers, Kon Sira) a pianisty Michala Nejtka (NTS, skupiny Davida Kollera a Michala Pavlíčka). Album je nominováno na žánrového Anděla v jazzové kategorii, ačkoli zdaleka najde o čistý jazz. Trio Liška – Malina – Nejtek vystoupí v rámci festivalu 10. dubna v divadle Husa na provázku. Následující rozhovor vznikal v Praze, na otázky odpovídali Luboš Malina a Michal Nejtek.

Luboši, ty hraješ s Tomášem v Druhé trávě. Jak ale vznikl nápad, že založíte novou instrumentální sestavu?
LM: Dostal jsem nabídku od Heleny Plachtové, pořadatelky z Českého Krumlova, na jeden večer v listopadu v rámci pravidelných krumlovských recitálů. Měl jsem hrát s nějakým menším uskupením, protože prostor byl také menší. Tak jsem šel za Tomášem Liškou, že bychom mohli dát dohromady nějaké trio, a přemýšleli jsme o třetím nástroji. Tomáše napadlo piano, což se mi moc líbilo, protože už předtím jsem o nějaké sestavě s pianem uvažoval.

Jaká pak byla cesta konkrétně k Michalu Nejtkovi?
LM: Opět to byl nápad Tomáše Lišky, protože já se v těchto sférách moc nepohybuji. České pianisty na pomezí klasické muziky a jazzu jsem moc neznal, ale Tomáš navrhl Michala Nejtka.

Kdybych měl vyjmenovat důležité české pianisty, asi bych si na vás, Michale, nevzpomněl, protože mám vaše jméno více spojeno s elektrickými klávesami a také s komponováním. Neuvažovali jste, že byste do tria přispěl i jinými barvami než jen akustickým klavírem?
MN: Uvažovali jsme o tom a také jsme to v průběhu procesu zkoušeli, ale nakonec jsme došli k tomu, že na desce bude minimum elektroniky. Je tam jen jedna krátká věc ode mne, kterou jsem zpětně vyrobil obráběním nahraného zvuku. Jinak jsme zjistili, že v tuto chvíli tam není místo pro syntezátory a další přidané barvy. Je to pro nás neříkám ideální, ale je to tvar, ke kterému jsme dospěli po ročním zkoušení. Pro elektroniku tam opravdu není místo, ale to mi vůbec nevadí. Já jsem za čisté piano rád.

Na začátku projektu byl tedy jeden koncert v Českém Krumlově. Předpokládám, že od toho, co dnes slyšíme na desce, se lišil výrazně…
LM: Ten koncert se lišil hlavně repertoárem, protože jsme ještě neměli dostatek původních nových věcí. Hrálo se víc mých skladeb, které jsem v průběhu minulých let nahrál v různých podobách. Na cédéčku jsou samé nové skladby.

Kdo skladby přinesl?
MN: Nejvíc skladeb je od Tomáše Lišky, několik jich má Luboš, já jednu. Měli jsme něco rozpracovaného a postupně jsme to během zkoušení dostávali do nějakého tvaru. Když jsme s tím byli spokojení, dali jsme to na desku, když ne, odložili jsme to na příště.

Má tato sestava, tedy banjo, klavír a kontrabas, nějaké vzory na světové scéně?
LM: Podobnou sestavu má americká banjistka Alison Braun ve svém kvartetu, tedy banjo, piano, baskytaru a bicí. Ale zásadní rozdíl je v repertoáru, který v jejím případě má daleko blíže k jazzu. Ale pokud bych měl někoho ze světové scény považovat za vzor, byl by to Béla Fleck, který na svých posledních nahrávkách často používal piano a dokonce natočil celou desku s Chickem Coreou. To pro mne bylo inspirací. Jak jsem říkal, že jsem už dříve uvažoval o nějaké spolupráci s pianem, bylo to právě na základě toho, že jsem viděl Bélu Flecka s Chickem Coreou.

Album vyšlo na samém konci roku 2015 a nyní je budete představovat i koncertně. Co tedy chystáte?
MN: Chystají se křty. Nejdůležitější koncerty proběhnou 10. dubna v divadle Husa na provázku v rámci festivalu JazzFestBrno a na konci dubna v Praze v Jazz Docku. Ale ještě jsme neřekli, že na desce hraje také Kamil Slezák, fantastický bubeník, který do projektu vplul, jako by to znal odedávna. Většina našich koncertů sice bude v triu, ale pokud se naskytne nějaká speciální příležitost, vystoupíme v kvartetu s bicími.

Každý z vás má řadu dalších hudebních projektů. V čem je pro vás právě toto trio výjimečné?
LM: Pro mne je to návrat k mým snům o koncertování ve fraku. Když jsem byl mladší a studoval jsem klasickou muziku na klarinet, nepředstavoval jsem si, že ze mne jednou bude folkrockový muzikant, který se tím bude živit. A když se pak stal folkrockovým nebo bluegrassovým hudebníkem, nikdy jsem si nemyslel, že bych ještě někdy hrál něco, co se podobá vážné hudbě. A jazz, to už vůbec ne. Pro mne to byla obrovská výzva a taky hodně práce. Ale je to věc, která mě strašně zajímá a strašně mě to baví

Máš jako posluchač blízko k jazzu?
LM: Jazz jsem poslouchal, ale není to oblast, ve které bych se nějak zvlášť orientoval. Mám rád Pata Methenyho i Chicka Coreu nebo syntézy, ve kterých jazz hraje velkou roli, ale nejsem žádný velký odborník.

Michale, čím je toto trio zajímavé pro vás?
MN: Tím, co už zaznělo, totiž že tady hraju jen na klasické piano. A za to jsem rád, protože právě s tímto nástrojem jsem nejvíc srostlý. Umím na něm pracovat s největším množstvím dynamické a artikulační variability, na syntezátory nejsem tak zběhlý. Zároveň je to pro mě pěkné v tom, že já teď hraju hodně v elektrických kapelách, kde se vyřádím se samply, a dlouho jsem nehrál v ničem akustickém. Toto trio si hodně spojuji s muzikou, která se hrála na konci 80. let a které se říkalo „nová akustická hudba“. Vzniklo pár desek, které mě hrozně bavily, když jsem byl mladý, například Trijo s Vojtěchem Havlem. A v tomto našem projektu bych něco z té hudby rád rozvíjel, například určitý vliv repetitivní muziky, minimalismu, který byl na konci 80. let u nás hodně populární, dále kompoziční praktiky z „vážné“ hudby, možná názvuky jazzu. Důležitá je promne ale především čistota formy a výrazu. Teď jsou v módě syntézy a tady mám představu čisté akustické muziky.

A spojoval jste si někdy dříve s touto „čistou akustickou muzikou“ zvuk banja?
MN: Abych se přiznal, moc ne. Banjo jsem znal vzdáleně, nikdy jsem se s ním blíže nepotkal, ale mám jen čím dál raději. Je to úžasný nástroj, který má možnosti, které jsem si předtím nedokázal představit. Když je člověk zná jen z country a bluegrassu, má pocit že je to jen doprovodný nebo jen sólový nástroj. Ale banjo má spoustu možností a já doufám, že jej budu moci dál prozkoumávat.

Luboši, ty hraješ na speciálně upravené banjo. Má to nějaký vliv na repertoár alba?
LM: To má zásadní vliv. Já tam mám přidány dva pražce, takže místo dvaadvaceti jich mám čtyřiadvacet. Umožňuje mi to hrát ve třech plných oktávách. Dvě skladby, které vznikly pro naše trio, začínají na 24. poli tónem d3.

Na albu hraješ i na dechové nástroje – kaval a whistle. Jak k tomu došlo?
LM: Obě ty skladby napsal Tomáš Liška a myslím, že když je psal, myslel na tyto nástroje, na které hraju. Takže to byl určitě záměr.

Co bude s vaším triem po jarním turné? Budete v této sestavě pokračovat?
MN: Vidíme to bezpochyby tak, že bychom chtěli. Já jsem jedině pro. Při našem vytížení nebude samozřejmě tolik koncertů, jak bychom si představovali, ale doufám, že bude vznikat nový repertoár a že za nějaký čas natočíme něco dalšího.
LM: Já bych také hrozně rád pokračoval. Myslím, že touto deskou nebo jarní šňůrou to neskončí. Mám nápady na další skladby a vidím v tom obrovský potenciál, takže bych rád pokračoval.

Vaše album je nominováno na žánrového Anděla v jazzové kategorii. Překvapila vás nominace?
MN: Mne nominace rozhodně překvapila, už proto, že jsme spíše mezižánroví než jazzoví. Nicméně je to potěšující zpráva.
LM: Pro mě je to spíš absurdní, nikdy mě nenapadlo, že by moje jméno mohlo někdy být spojováno s jazzem, ale pomalu si začínám zvykat. Z nominace mám radost, i když z celé té andělské akce mám už dávno smíšené pocity. Ale ta Rónova soška je moc krásná.

Co dalšího vás čeká v roce 2016?
LM: S Druhou trávou nám vyšlo DVD a letos bychom chtěli začít pracovat na nové autorské desce. Také slavíme pětadvacáté výročí. Vedle toho hraju se svými bratry v kapele Malina Brothers, se kterou jsme natočili cédéčko s Charliem McCoyem. A pak mám jeden velký dluh, který bych chtěl letos už dokončit. Je to autorská deska, na které už mnoho let pracujeme s Katkou García a s Věrou Provazníkovou.
MN: Já mám rok více kompoziční než koncertní, což mě těší. Čeká mě jedna větší skladba pro Orchestr Berg a taneční skupinu Spitfire Company. Potom nějaká scénická hudba a na konci roku doufejme komorní opera. Pokud jde o koncerty, je to už zmíněná šňůra Malina – Liška – Nejtek. Před několika dny proběhl křest desky Phoenix (s Pavlem Hrubým, Jaromírem Honhzákem a Dano Šoltisem). V únoru se konal velký koncert Michala Pavlíčka s bigbandem k jeho šedesátinám ve Foru Karlín. A během jara bychom měli natáčet s triem NTS v Anglii materiál na novou desku.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Dlouhán

    24. březen 2016, 13:12
    Dvakrát za sebou v podstatě stejný rozhovor - jen ten od Tomáše Polívky obsáhlejší a věcnější. http://www.casopisharmonie.cz/jazz/liska-malina-nejtek-elegantni-skakani-po-zanrovych-schodech.html Příště trochu víc invence v pokládání otázek, abych nečetl dvakrát (skoro) to samé.

Dále si přečtěte

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více



Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více