Trio Liška – Malina – Nejtek. „Není zde místo pro syntezátory“

Trio Liška – Malina – Nejtek. „Není zde místo pro syntezátory“

Uměleckého ředitele festivalu JazzFestBrno Viléma Spilku zaujalo sdružení Liška – Malina – Nejtek ihned, když se o něm dozvěděl: „Koupil jsem vlastně zajíce v pytli. Dávno jsem je měl domluvené a ještě jsem ani nevěděl, jak to zní. Bylo mi jedno, jestli to bude bluegrass, nebo new age.“ Debutové album už je na světě, návštěvníci letošního ročníku festivalu uslyší trio také živě.

Fragile Bliss je společné album tří výrazných osobností české scény – kontrabasisty Tomáše Lišky (Druhá tráva, Pénte, dříve Milokraj, Points), banjisty a hráče na dechové nástroje Luboše Maliny (Druhá tráva, García, Malina Brothers, Kon Sira) a pianisty Michala Nejtka (NTS, skupiny Davida Kollera a Michala Pavlíčka). Album je nominováno na žánrového Anděla v jazzové kategorii, ačkoli zdaleka najde o čistý jazz. Trio Liška – Malina – Nejtek vystoupí v rámci festivalu 10. dubna v divadle Husa na provázku. Následující rozhovor vznikal v Praze, na otázky odpovídali Luboš Malina a Michal Nejtek.

Luboši, ty hraješ s Tomášem v Druhé trávě. Jak ale vznikl nápad, že založíte novou instrumentální sestavu?
LM: Dostal jsem nabídku od Heleny Plachtové, pořadatelky z Českého Krumlova, na jeden večer v listopadu v rámci pravidelných krumlovských recitálů. Měl jsem hrát s nějakým menším uskupením, protože prostor byl také menší. Tak jsem šel za Tomášem Liškou, že bychom mohli dát dohromady nějaké trio, a přemýšleli jsme o třetím nástroji. Tomáše napadlo piano, což se mi moc líbilo, protože už předtím jsem o nějaké sestavě s pianem uvažoval.

Jaká pak byla cesta konkrétně k Michalu Nejtkovi?
LM: Opět to byl nápad Tomáše Lišky, protože já se v těchto sférách moc nepohybuji. České pianisty na pomezí klasické muziky a jazzu jsem moc neznal, ale Tomáš navrhl Michala Nejtka.

Kdybych měl vyjmenovat důležité české pianisty, asi bych si na vás, Michale, nevzpomněl, protože mám vaše jméno více spojeno s elektrickými klávesami a také s komponováním. Neuvažovali jste, že byste do tria přispěl i jinými barvami než jen akustickým klavírem?
MN: Uvažovali jsme o tom a také jsme to v průběhu procesu zkoušeli, ale nakonec jsme došli k tomu, že na desce bude minimum elektroniky. Je tam jen jedna krátká věc ode mne, kterou jsem zpětně vyrobil obráběním nahraného zvuku. Jinak jsme zjistili, že v tuto chvíli tam není místo pro syntezátory a další přidané barvy. Je to pro nás neříkám ideální, ale je to tvar, ke kterému jsme dospěli po ročním zkoušení. Pro elektroniku tam opravdu není místo, ale to mi vůbec nevadí. Já jsem za čisté piano rád.

Na začátku projektu byl tedy jeden koncert v Českém Krumlově. Předpokládám, že od toho, co dnes slyšíme na desce, se lišil výrazně…
LM: Ten koncert se lišil hlavně repertoárem, protože jsme ještě neměli dostatek původních nových věcí. Hrálo se víc mých skladeb, které jsem v průběhu minulých let nahrál v různých podobách. Na cédéčku jsou samé nové skladby.

Kdo skladby přinesl?
MN: Nejvíc skladeb je od Tomáše Lišky, několik jich má Luboš, já jednu. Měli jsme něco rozpracovaného a postupně jsme to během zkoušení dostávali do nějakého tvaru. Když jsme s tím byli spokojení, dali jsme to na desku, když ne, odložili jsme to na příště.

Má tato sestava, tedy banjo, klavír a kontrabas, nějaké vzory na světové scéně?
LM: Podobnou sestavu má americká banjistka Alison Braun ve svém kvartetu, tedy banjo, piano, baskytaru a bicí. Ale zásadní rozdíl je v repertoáru, který v jejím případě má daleko blíže k jazzu. Ale pokud bych měl někoho ze světové scény považovat za vzor, byl by to Béla Fleck, který na svých posledních nahrávkách často používal piano a dokonce natočil celou desku s Chickem Coreou. To pro mne bylo inspirací. Jak jsem říkal, že jsem už dříve uvažoval o nějaké spolupráci s pianem, bylo to právě na základě toho, že jsem viděl Bélu Flecka s Chickem Coreou.

Album vyšlo na samém konci roku 2015 a nyní je budete představovat i koncertně. Co tedy chystáte?
MN: Chystají se křty. Nejdůležitější koncerty proběhnou 10. dubna v divadle Husa na provázku v rámci festivalu JazzFestBrno a na konci dubna v Praze v Jazz Docku. Ale ještě jsme neřekli, že na desce hraje také Kamil Slezák, fantastický bubeník, který do projektu vplul, jako by to znal odedávna. Většina našich koncertů sice bude v triu, ale pokud se naskytne nějaká speciální příležitost, vystoupíme v kvartetu s bicími.

Každý z vás má řadu dalších hudebních projektů. V čem je pro vás právě toto trio výjimečné?
LM: Pro mne je to návrat k mým snům o koncertování ve fraku. Když jsem byl mladší a studoval jsem klasickou muziku na klarinet, nepředstavoval jsem si, že ze mne jednou bude folkrockový muzikant, který se tím bude živit. A když se pak stal folkrockovým nebo bluegrassovým hudebníkem, nikdy jsem si nemyslel, že bych ještě někdy hrál něco, co se podobá vážné hudbě. A jazz, to už vůbec ne. Pro mne to byla obrovská výzva a taky hodně práce. Ale je to věc, která mě strašně zajímá a strašně mě to baví

Máš jako posluchač blízko k jazzu?
LM: Jazz jsem poslouchal, ale není to oblast, ve které bych se nějak zvlášť orientoval. Mám rád Pata Methenyho i Chicka Coreu nebo syntézy, ve kterých jazz hraje velkou roli, ale nejsem žádný velký odborník.

Michale, čím je toto trio zajímavé pro vás?
MN: Tím, co už zaznělo, totiž že tady hraju jen na klasické piano. A za to jsem rád, protože právě s tímto nástrojem jsem nejvíc srostlý. Umím na něm pracovat s největším množstvím dynamické a artikulační variability, na syntezátory nejsem tak zběhlý. Zároveň je to pro mě pěkné v tom, že já teď hraju hodně v elektrických kapelách, kde se vyřádím se samply, a dlouho jsem nehrál v ničem akustickém. Toto trio si hodně spojuji s muzikou, která se hrála na konci 80. let a které se říkalo „nová akustická hudba“. Vzniklo pár desek, které mě hrozně bavily, když jsem byl mladý, například Trijo s Vojtěchem Havlem. A v tomto našem projektu bych něco z té hudby rád rozvíjel, například určitý vliv repetitivní muziky, minimalismu, který byl na konci 80. let u nás hodně populární, dále kompoziční praktiky z „vážné“ hudby, možná názvuky jazzu. Důležitá je promne ale především čistota formy a výrazu. Teď jsou v módě syntézy a tady mám představu čisté akustické muziky.

A spojoval jste si někdy dříve s touto „čistou akustickou muzikou“ zvuk banja?
MN: Abych se přiznal, moc ne. Banjo jsem znal vzdáleně, nikdy jsem se s ním blíže nepotkal, ale mám jen čím dál raději. Je to úžasný nástroj, který má možnosti, které jsem si předtím nedokázal představit. Když je člověk zná jen z country a bluegrassu, má pocit že je to jen doprovodný nebo jen sólový nástroj. Ale banjo má spoustu možností a já doufám, že jej budu moci dál prozkoumávat.

Luboši, ty hraješ na speciálně upravené banjo. Má to nějaký vliv na repertoár alba?
LM: To má zásadní vliv. Já tam mám přidány dva pražce, takže místo dvaadvaceti jich mám čtyřiadvacet. Umožňuje mi to hrát ve třech plných oktávách. Dvě skladby, které vznikly pro naše trio, začínají na 24. poli tónem d3.

Na albu hraješ i na dechové nástroje – kaval a whistle. Jak k tomu došlo?
LM: Obě ty skladby napsal Tomáš Liška a myslím, že když je psal, myslel na tyto nástroje, na které hraju. Takže to byl určitě záměr.

Co bude s vaším triem po jarním turné? Budete v této sestavě pokračovat?
MN: Vidíme to bezpochyby tak, že bychom chtěli. Já jsem jedině pro. Při našem vytížení nebude samozřejmě tolik koncertů, jak bychom si představovali, ale doufám, že bude vznikat nový repertoár a že za nějaký čas natočíme něco dalšího.
LM: Já bych také hrozně rád pokračoval. Myslím, že touto deskou nebo jarní šňůrou to neskončí. Mám nápady na další skladby a vidím v tom obrovský potenciál, takže bych rád pokračoval.

Vaše album je nominováno na žánrového Anděla v jazzové kategorii. Překvapila vás nominace?
MN: Mne nominace rozhodně překvapila, už proto, že jsme spíše mezižánroví než jazzoví. Nicméně je to potěšující zpráva.
LM: Pro mě je to spíš absurdní, nikdy mě nenapadlo, že by moje jméno mohlo někdy být spojováno s jazzem, ale pomalu si začínám zvykat. Z nominace mám radost, i když z celé té andělské akce mám už dávno smíšené pocity. Ale ta Rónova soška je moc krásná.

Co dalšího vás čeká v roce 2016?
LM: S Druhou trávou nám vyšlo DVD a letos bychom chtěli začít pracovat na nové autorské desce. Také slavíme pětadvacáté výročí. Vedle toho hraju se svými bratry v kapele Malina Brothers, se kterou jsme natočili cédéčko s Charliem McCoyem. A pak mám jeden velký dluh, který bych chtěl letos už dokončit. Je to autorská deska, na které už mnoho let pracujeme s Katkou García a s Věrou Provazníkovou.
MN: Já mám rok více kompoziční než koncertní, což mě těší. Čeká mě jedna větší skladba pro Orchestr Berg a taneční skupinu Spitfire Company. Potom nějaká scénická hudba a na konci roku doufejme komorní opera. Pokud jde o koncerty, je to už zmíněná šňůra Malina – Liška – Nejtek. Před několika dny proběhl křest desky Phoenix (s Pavlem Hrubým, Jaromírem Honhzákem a Dano Šoltisem). V únoru se konal velký koncert Michala Pavlíčka s bigbandem k jeho šedesátinám ve Foru Karlín. A během jara bychom měli natáčet s triem NTS v Anglii materiál na novou desku.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Dlouhán

    24. březen 2016, 13:12
    Dvakrát za sebou v podstatě stejný rozhovor - jen ten od Tomáše Polívky obsáhlejší a věcnější. http://www.casopisharmonie.cz/jazz/liska-malina-nejtek-elegantni-skakani-po-zanrovych-schodech.html Příště trochu víc invence v pokládání otázek, abych nečetl dvakrát (skoro) to samé.

Dále si přečtěte

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více