Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.
Don Juan, Don Giovanni, Don Šajn… Svůdce, proutník, záletník, holkař, nevěrník, sukničkář, volnomyšlenkář, buřič, libertin, promiskuitní individuum či hormonální štvanec. „Mně je ho místy i líto. On prostě nezvládá, čím ho osud vybavil, je na svých pudech závislý,“ říká na adresu protagonisty Patejdl, který vystudoval kompozici na VŠMU v Bratislavě. Už na základní škole založil kapelu, která tvořila jádro budoucí skupiny Elán, dnes legendy slovenského pop rocku. Po čtyřech vydaných albech, po více než pěti stech odehraných koncertech doma i za hranicemi a po získání Zlatého slavíka z kapely v roce 1985 odešel na úspěšnou sólovou dráhu. Vydal šest ceněných řadových alb, písničky pro děti i společné projekty s domácími a zahraničními muzikanty (Dlhá cesta, Labyrint sveta…), na dalších deskách se podílel jako producent (Helena Vondráčková, Beáta Dubasová, Marika Gombitová…). V roce 1996, u příležitosti 15. výročí existence kapely obnovil spolupráci se skupinou Elán a hraje v ní dodnes.
Skládá hudbu pro film (Fontána pre Zuzanu 1 – 3), jako autor hudebního nastudování a dirigent se podílel na uvedení muzikálu Jozef a jeho zázračný farebný plášť v Bratislavě. Napsal hudbu k muzikálům Snehulienka a sedem pretekárov, Grand Pierot, Adam Šangala, Tisíc ročná včela a Jack Rozparovač, který se hraje až v jihokorejském korejském Soulu.
Jak jste na pro mnohé omšelé téma slavného svůdníka připadli?
Najít dnes zajímavé téma pro muzikál už je dost obtížné. Už při práci na Jacku Rozparovačovi jsme udělali zkušenost, že když je hlavní postava publiku známá, nějaké dlouhé vysvětlování ohledně figur odpadá a my můžeme jít přímo k našemu ději.
Nu je pravda, že tuzemský muzikál už recykloval hodně slavných témat či postav. Vzpomenu třeba na neblahé pražské hudební dílo o Boženě Němcové. Mají vůbec autoři muzikálů ve volbě témat nějaké limity?
Jsou reálné a jsou vymyšlené postavy. Vždy jde přece o to uchopit téma kvalitně a dobře. Bavil jsem se jednou s Kamilem Peterajem, který mi tvrdil, že počet kvalitních témat pro muzikál je omezený. Spočítal to dokonce na čtyřicet. Vemte si jenom, jak se opakovaně zpracovává v různých podobách příběh Romea a Julie. Já ale opravdu nejsem libretista, píšu hudbu.
Jaký je tedy v kvartetu autorů váš konkrétní autorský vklad?
Setkali jsme se už u Jacka Rozparovače. S Eduardem Krečmarem jako autorem písňových textů, libretistou Ivanem Hubačem i producentem Martinem Hrdinkou jsme si to užili i nyní. I když já se vlastně k práci dostávám až jako poslední. Píšu muziku už na hotové texty, které mne inspirují. Mám to tak rád. Většina mých hitů jako Po schodoch, Ak nie si moja nebo Voda vznikala tímto způsobem.
Přibližte tedy vaši hudbu k Donu Juanovi…
Když jde o muzikál ze španělského prostředí, musí tam zaznít španělská kytara a kastaněty. Stejně je to s flamencem. Zazní tam ale i tango, náznak funky, big beatu, kantilénové a až symfonické pasáže. Musí to být různorodé.
Slavný smilník a svůdce je literární téma od roku 1630, kdy postavu Juana stvořil Tirso de Molina. Jsou další proslulí Juanové z pera Moliéra, Mozarta, Puškina ale třeba i Jana Švankmajera. V čem je ten váš jiný?
Já myslel, že to bude jenom o chlapíkovi, který je holkař. Nám z toho ale vyplynuly i otázky, proč to ten chlap vůbec dělá. Že to možná dělají i jiní. Že je to těžký osud smilníka, který to nedělá úmyslně, ale je to jeho pudová či genetická dispozice. Snažíme se ho i pochopit, nejenom odmítnout. Nevidět černobíle, s tím jsme narazili třeba při uvedení Jacka Rozparovače v Soulu.
Jacka Rozparovače má na svém kontě váš autorský tým s Eduardem Krečmarem a premiéru měl v únoru roku 2007. Zaznamenal tehdy více než 200 repríz a v jihokorejském Soulu se dodnes úspěšně hraje. Kdyby tam chytlavé muzikálové téma o masovém vrahovi nerezonovalo, tak váš opus nenakoupí, ne?
Příběh, který fungoval v Evropě, by nezabral v Asii. V Koreji nám vysvětlili, že jeden člověk nemůže být dobrý i zlý zároveň. Že v jejich kultuře může být člověk buď bílý, nebo černý, ale nemůže se měnit jako Jekyll a Hyde. Upravili si to po svém a z Jacka Rozparovače udělali figury dvě.
Máte v sobě něco z Dona Juana i vy?
Doufám, že ne v takové míře jako on. Ženy se mi líbí normálně. Dělal jsem od malička snad přirozeně to, abych se druhému pohlaví zalíbil a dostal za to nějaké ocenění. Podobnou oslavu krásy a ženství jsme snad zachovali i v muzikálu Don Juan.
Utíkáte mi od otázky. Podobá se Vašo Patejdl v něčem slavnému smilníkovi?
To snad asi ne, necloumají mnou pudy tak vášnivě. Nekouřím, piju s mírou a jsem monogamní. Kromě muziky takovou jinou spalující vášeň nemám, vše je u mě prostě přiměřené. Někdy mi možná až vadilo, že u mne tak vítězí rozum nad vášní.
Tak tedy teď jste zklamal minimálně ty tisíce mladých fanynek, co vášnivě prožívaly muziku Elánů na vašich koncertech. A víte, že o dění v šatnách popových hvězd se vykládají více než donchuánské historky a legendy: sex, drogy, rock and roll…
Důležité je v mladosti se vycválat a pak ať řeka života teče pokojně. Samozřejmě ani já v mládí nebyl jen svatoušek, ale nikdy mne to nepřeválcovalo a nestalo se z toho nějaké moje fátum.
Jste známý jako hitmaker songů populární hudby, napsal jste hudbu už k sedmi muzikálům. Co vás na muzikálu jako žánru baví, je to i jeho rozšířená oblíbenost?
Vystudoval jsem kompozici vážné hudby u profesora Moyzese. Pro mě nekončí komponování u písníčky, ta je jenom základ. Lákají mne větší věci. Neříkám, že se v budoucnosti třeba nepokusím o moderní operu. Je to ale opět týmová práce. Jsem moudrý a nikdy do toho nepůjdu sám.
A jak došlo vůbec ke spolupráci s Městským divadlem Brno? Proč jste svěřili první uvedení Dona Juana právě sem?
Nabízeli jsme titul na mnoha jiných místech, ale jedině v Brně nám nabídli živý orchestr. To se neodmítá. A je tady skutečně špičkově fungující muzikálové divadlo.
Dokážete porovnat úroveň českého a slovenského hudebního muzikálového divadla?
Výsledek vždy závisí na autorovi, na produkci i na tom, co se se od projektu očekává. V Čechách je muzikál mnohem masověji rozšířený, v Praze má také mnohem delší tradici a je dnes už i daleko komerčnější. To je někdy na škodu. Jde už častokrát o takové vyčpělé „písničkály“, které lepí jenom songy jeden za druhým. V Brně je to podle mne o něčem jiném, je tady opravdu špičkový tým. Na Slovensku muzikálová scéna neexistuje, muzikál se hraje jen na bratislavské Nové scéně. Soukromé velké produkce jako v Praze na Slovensku nejsou. Snad jen Divadlo Andreje Bagára v Nitře dělá muzikál zcela po svém a hravě. Dělal jsem tam Adama Šangalu a Tisícročnou včelu.
Znáte brněnské produkce?
Bohužel ne. Neznám ale ani ty pražské, ani bratislavské. Já chodím už jen na svoje premiéry. Nechodím moc do kina ani do divadla ani nečtu knížky. Já nejraději sedím a komponuji anebo hraju koncerty.
A pojďme na závěr k Elánu, jehož členem jste dodnes? V jaké kondici je dnes druhdy nejpopulárnější slovenská populární skupina v tuzemsku?
Úměrně věku. Letos to bude koncert šedesátníků a dvacet už nám nebude. Dokud se nepřestanu cítit jako kluk, bude to dobré. Baví mne práce a muzika a ještě se trošku těším i na ty koncerty. Po těch dvou hodinách jsme ale vyřízení a jdeme kolem půlnoci spát. Na žádné úlety už nezbývá ani energie nebo čas.
Já byl skutečně překvapený, když jste na mne začal mluvit česky. Jak to máte s těmi národnostními a jazykovými poměry?
Maminka je Slovenska, tatínek zase Čech, Já se narodil v Karlových varech, ale už od pěti let jsem vyrůstal v Bratislavě. Mluvím česky, protože mi to připadá přirozené. Stejně jako to, že se dnes cítím jako Čechoslovák.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..