Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestuBrno Viléma Spilky.
Kdo z vás s nápadem pořádat v rámci festivalu akci zaměřenou čistě na děti přišel?
Hlavní inspirací a hybateli akce byly především naše manželky. Ideu nosíme v hlavě už několik let, protože máme malé děti, ale popostrkují nás k tomu právě ony. A kolegyně v týmu samozřejmě vydatně přispívají.
Má s tímto nápadem co do činění skutečnost, že už vy sami máte děti ve věku, kdy se začínají zajímat o hudbu?
Rozhodně. Ale členové našeho týmu mají děti v různém věku, podobně jako jsou naše workshopy zaměřené na všechny věkové kategorie od tří do patnácti let - s tím, že horní věková hranice není omezena: kdo se cítí být dítětem, může přijít bez ohledu na věk.
Workshopy bývají běžnou součástí (nejen jazzových) festivalů – z USA se k nám podobnou cestou dostala před třiceti lety Letní bluegrassová dílna. Kde jste se inspirovali vy?
Workshopy pořádáme již od začátku festivalu v roce 2002, máme s nimi tedy poměrně bohaté zkušenosti. Přirozenou extenzí dosavadních aktivit jsou dílničky pro děti. Inspirací byly vámi zmíněné světové festivaly, které razí i námi vyznávanou filozofií, že nejen koncerty živ je festival. Workshopy považujeme za důležitý průvodní program festivalu, protože vychovávají nové generace posluchačů a hudebníků a zároveň přibližují festivalové interprety publiku. I vzhledem k propojení našeho festivalu s Janáčkovou akademií múzických umění je zařazení dětských workshopů logickým pokračováním dlouhodobé koncepce.
Hlavní motto dílniček je „Hrajeme hudbu bez not“; jde vám tedy především o podnícení dětské fantazie bez hranic, bez limitů?
Jednak fantazie, na druhé straně podnícení přirozené muzikality, která může pod náporem předepsaných not trpět. Limity má každý jinde, ale všechny děti se mohou naučit intuitivně vnímat a hrát hudbu tak, jak to dělají třeba afroamerické děti. Na festivalových koncertech pak můžeme vidět a slyšet výsledky obou vzdělávacích systémů a objektivně porovnat.
Má s tím co dělat jistá konzervativnost výuky v rámci tradičního hudebního školství, kterému byste rádi vytvořili alternativu?
Určitě nežijeme v iluzi, že by jednodenní workshop mohl něco systémově změnit, ale chceme prostřednictvím naší akce nabídnout alternativu ke konzervativní výuce hudby a poukázat na fakt, že existují i jiné cesty.
Kromě toulek po „jazzových cestičkách“ s multiinstrumentální dvojicí přátel Jiřím Slavíkem a Marianem Friedlem nabízí lekce bubeník Dano Šoltis a pianistka Beata Hlavenková. Je to jen náhoda, nebo vám právě tyto dva instrumenty připadají na cestě k hudbě jako klíčové?
Jednou rovinou je klíčovost těchto instrumentů, jež je nepopiratelná – perkuse kvůli rytmu a klavír kvůli elementární schopnosti tvořit harmonii, melodii a jasnou definici tónových výšek. Druhou rovinou je schopnost našich lektorů efektivně pracovat s dětmi. Tu skutečně nemá kdekdo.
Kateřina Hanzlíková se svým Tancohraním má zkušenost s pedagogickým vedením dětí předškolního věku – co ostatní lektoři? Vidím v nabídce i lekce pro děti od tří let…
Dano, Marian i Jiří mají malé děti, takže vzdělávají na denní bázi. Beata má děti o malinko starší, i proto je její workshop zaměřen spíše na starší děti ve věku 12 – 15+ let.
Věkové rozmezí 3 – 15 let se mi zdá hodně rozvolněné. Jak a komu se výuka bude přizpůsobovat? Nebudou se ty mladší děti trochu bát a ty starší s těmi malými zase nudit?
Workshopy budou rozdělené na mnohem užší věková rozpětí a budou mít odpovídající délku, aby děti udržely pozornost. Přesný rozvrh workshopů je na festivalovém webu a na Facebooku.
Mají lekce význam i pro ty, kteří už se s hudbou setkali a sami už třeba umějí na něco hrát? A naopak – může přijít někdo, kdo se s hudbou prozatím aktivně nesetkal?
Na praktikující muzikanty je zaměřen především songwriting workshop Beaty Hlavenkové, ale i ostatní workshopy budou koncipovány tak, aby se mohly zapojit děti různých úrovní znalostí. Je to princip prověřený mnoha tradičními i alternativními vzdělávacími systémy.
Jako vyvrcholení workshopu vidím odpolední divadelní představení Velký uši. To bude jakési prolnutí všeho, co se děti v průběhu dne naučí? Jak pevný rámec toto představení má?
Představení Velký uši je spíše zábavným vyvrcholením, protože my chceme, aby se děti hudbou především bavily. Velký uši jsou příběhem dvou dívek, které se potkají v lese a vydají se na dobrodružnou cestu za tajemstvím ukrytým v jeskyni. Cestou je provází stará slečna sova, potkají šedivého skřítka, dají si indiánská jména a navzájem se od sebe mnoho naučí. Každá z dívek se totiž něčeho bojí a na této cestě se musí se svým strachem vypořádat. Hlavními hereckými a inscenačními nástroji jsou v této pohádce hudba, rytmus, zvuky, šumy a ruchy. Právě díky nim se děti aktivně zapojí do vyprávění příběhu. Navíc si na základě zvuku, rytmu a melodie samy ve své fantazii vytvoří obrazovou složku příběhu.
Jde o jednorázový experiment, nebo bude mít dětský workshop své pokračování i v dalších ročnících JazzFestu?
Pevně doufáme, že se nám tuto akci podaří do budoucna nejen udržet, ale dokonce rozšířit.
Jsou ještě někde nějaká volná místa?
Volná místa ještě jsou, vstupné je symbolické, všechny tedy zveme.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..