Vítězslav Mikeš: tematičnosti se nezříkám

Vítězslav Mikeš: tematičnosti se nezříkám

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.

Do Filharmonie jsi přišel jako dramaturg vlastně nedávno, máš na starosti přinejmenším ještě festival na Špilberku. Kolik jsi měl času na Moravský podzim?
Do filharmonie jsem nastoupil loni v listopadu, což byl pro plánování letošní sezony (včetně festivalu na Špilberku, který jsi zmínil) dost šibeniční termín. Moravskému podzimu jsem se ale věnoval externě už od loňského léta. V té době jsem od svého předchůdce Jana Žemly přebíral několik navržených jmen, která jsem rád akceptoval. Práce na tom, aby festival dostal svou výslednou dramaturgickou podobu a kompaktnost, však zůstávalo ještě hodně.

V minulosti míval festival koncepční podtituly jako „De_kadence“, „Hudba svobody a nesvobody“, těch jste se vzdali. Z čeho tedy současná koncepce vychází?
Osobně se tematičnosti úplně nezříkám, protože má své výhody – pomáhá při propagaci a slouží jako opora dramaturgii a ochrana před rozmělněním, to vše samozřejmě při zachování určitých podmínek, jako je dobře zvolené téma, možnost jeho naplňování bez lobbistických zásahů apod.. Tím chci říct, že do budoucna nevylučuji návrat k tematičnosti, aniž bych z ní ovšem chtěl učinit pravidlo.
Letošní koncepce vyšla částečně z plánování sezony, kde nám šlo o vyvážený poměr klasiky a novější hudby, tedy o to, co bývá v zahraničí celkem běžným jevem. Dále se hodilo připomenout některá výročí, záměrně jsme však poněkud obešli ta v globálním měřítku nejvíce vyzdvihovaná (Wagner, Verdi) a více se soustředili na „menší“ jubilea. A jako třetí základní bod pro mě byla směrodatná konfrontace světové elity a české (zvláště brněnské) scény.

V programu se objevuje několik „národních“ bloků. Včera byl Český den, čeká nás Polský víkend, Norský den… Měl jsi takový plán od začátku, nebo se tyto bloky začaly formovat až průběžně?
Ten nápad krystalizoval postupně a v konečné podobě – tedy i s gastronomickým doprovodným programem apod. – je vlastně dílem manažerky festivalu Lucie Šnajdrové. Mám dojem, že vše začalo ideou nechat znít na státní svátek, který připadl do doby konání festivalu, výlučně českou hudbu. Ze snahy výrazně připomenout výročí letošních polských jubilantů Lutosławského, Góreckého a Pendereckého vzešel „Polský víkend“. A to už byl jen krůček k tomu, aby se toho „chytila“ manažerka s marketingem a „národní dny“ náležitě vypíchla.

Bylo těžké získat Valerije Gergijeva a nepokoušeli jste se s ním domluvit, že by hrál ruský repertoár? Proč má na programu zrovna Berlioze?
To, že tady bude LSO s Valerijem Gergijevem, je hlavně zásluha Lucie Šnajdrové. Protože sdílíme společnou kancelář, můžu prozradit, že jednání byla dlouhá, i když se paradoxně týkala především byrokratických překážek v českém daňovém systému. Samotné vystoupení LSO a Gergijeva v rámci Moravského podzimu zahajuje jejich turné po Evropě, což určilo program: Berliozova symfonická hudba je stěžejním repertoárem Gergijeva v LSO pro tuto sezonu. Na druhou stranu mi ten program byl více než po chuti, protože není laciný. Berlioz navíc patří k mým nejoblíbenějším romantickým skladatelům. Nicméně naskytne-li se v budoucnu jednat s Gergijevem znovu o jeho účasti na Moravském podzimu, třeba i s jiným orchestrem a s ruským repertoárem, rozhodně touto příležitostí nepohrdnu.

Jak vám s festivalem zamíchaly volby, zajímá teď lidi vůbec něco jiného než politika?
S předčasnými volbami se při stanovování termínu dalo sotva počítat. Volby samozřejmě s festivalem zamíchaly – značně zmenšily prostor pro propagaci festivalu, nejspíš i do jisté míry vytěsnily kulturu lidem z hlavy. Člověk s nostalgií čte Zweigův Svět včerejška, o tom, jak na přelomu 19. a 20. století rakouské deníky otiskovaly kritiky divadelních představení nebo rozhovory s operními zpěváky na titulních stranách… Kvůli médiím politika jako téma veřejně dominuje. Ale s pomocí klišé řeknu: jsem optimista a věřím, že je tu stále dost lidí, které umění zajímá. Jinak bych nedělal to, co dělám.

Dramaturgové následující otázku obvykle nemají moc rádi, ale přece se zeptám: je pro tebe v programu něco, z čeho máš obzvláštní radost, prostě nějakou srdcovku?
Vím, kam míříš, dramaturg by měl na takový dotaz odpovědět: radost mám z celého programu. Ale dobře, mou srdeční záležitostí je koncert katovického rozhlasového orchestru s hudbou Henryka Góreckého. A to nejen kvůli samotné hudbě. Tenhle koncert je pro mě dramaturgickou koncentrací mnoha aspektů: výborný orchestr z města, kde Górecki strávil většinu svého života a kde také zemřel; Tadeusz Strugała, člověk s velkým charismatem náležící ke stejné generaci jako Górecki (tahle generace dala vůbec světovému umění spoustu obrovských jmen), navíc je to dirigent, který se značnou měrou zasloužil o propagaci dnes světově proslulých polských autorů včetně právě Góreckého. Fakt, že provedení Symfonie písní žalostných, která je de facto rekviem za nevinné oběti války, připadlo na dušičkový víkend, také dodává tomuto koncertu svou sílu.
Nicméně chodit budu samozřejmě na celý festival a těším se opravdu na všechno – počínaje tím, jak se zakousnu do lososa před „norským“ večerním koncertem a konče zážitkem z Gergijevova čarování – jinak to jeho dirigování snad ani nazvat nejde.

V přípravách festivalů se musí myslet hodně dopředu: máš už nějaké nápady na rok 2015?
Nápadů mám poměrně dost, schází se u mě i inspirativní podněty z okolí, hlavní dramaturgická linie se pomalu ale jistě tříbí. Nerad bych v této fázi cokoli prozrazoval, leccos asi vyplyne i z analýzy, kterou si uděláme po letošním ročníku.

A ještě nějaké přání nebo poselství pro letošek… nebo i oselství, pokud ti přijde vhodnější…
Vybízíš mě k bonmotu, ale to moc neumím, na to jsou v téhle zemi jiní experti. Asi nebudu moc originální, ale přál bych si: zaprvé aby se prokázalo, že to bylo dobré rozhodnutí, přesunout Moravský podzim pod křídla brněnské filharmonie, zadruhé aby si lidé našli cestu na koncerty a letošní program ocenili a zatřetí aby se i pro příští ročník udržel celý festivalový tým, který připravil letošní festival a ve kterém je radost pracovat.

Foto Lucie Šnajdrová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více

Čtyřicátý sedmý ročník festivalu Moravský podzim začne v neděli. Přináší řadu pozoruhodných interpretů a slibuje výjimečné hudební zážitky.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce