Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Zpěvák Vojtěch Dyk a brněnský B-Side Band vedený Josefem Buchtou mají za sebou krátké turné snů. Minulý týden proběhlo pět společných koncertů s Američanem Kurtem Ellingem, držitelem Grammy, právem považovaným za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků současnosti. Následující rozhovory probíhaly v Janáčkově divadle ve středu 4. prosince. Orchestr měl za sebou vyprodaný úterní koncert v Mahenově divadle a právě absolvoval odpolední zkoušku v Janáčkově divadle. Do dalšího vyprodaného koncertu zbývaly asi dvě hodiny…

Josef Buchta (zakladatel a kapelník B-Side Bandu, pořadatel festivalu Moravia Music Fest)

Kurt Elling vystoupil v Brně v rámci Moravia Music Festu už v roce 2011. Předpokládám, že tehdy se začal odvíjet příběh vaší spolupráce…?
Ano, Kurt Elling vystoupil před dvěma lety jako hlavní hvězda festivalu Moravia Music Fest v kině Scala. Tehdy jsme si po koncertě otevřeli láhev vína, zběžně jsme se bavili a já jsem mu pustil nahrávku B-Side Bandu. Domluvili jsme se tenkrát, že není vyloučeno, že bychom mohli něco udělat společně. Asi po půl roce jsme se mu znovu ozvali s tím, že bychom něco rádi udělali. Tři čtvrtě roku probíhala komunikace, až jsme se na všem domluvili. Dnes máme za sebou první koncert a já musím říct, že ze spolupráce s Kurtem jsme všichni nadšení. Je to pokorný člověk, který však do svého zpěvu dává spoustu energie. A spolupráci s ním cítí každý z nás jako velmi přínosnou věc.

Všiml jsem si při zkoušce, že Kurt Elling ke spolupráci přistupuje opravdu s pokorou, ale že současně neváhá například poradit muzikantům z rytmické sekce. Berete ho tak trochu jako učitele?
Je to přece jen nejlepší jazzový zpěvák na světě a takového určitě každý rád vyslechne. Jeho poznámky mají pochopitelně svou logiku, ale jedná se jen o drobné nuance. Asi v tom smyslu, že už teď je to dobré, ale mohlo by to být ještě lepší.

Jak jste s Kurtem Ellingem dávali dohromady společný repertoár?
Rozhodoval se víceméně sám. Poslal nám asi šest nebo sedm skladeb, které chtěl zpívat. Já jsem z těch sedmi vybral, co se nám líbilo, na tom jsme se dohodli, a nakonec zpívá čtyři sólově a jeden duet s Vojtou. Prvotní výběr byl tedy na něm, ale například skladba Nature Boy tam původně nebyla. Je to ale naše oblíbená, vyžádali jsme si ji a on s tím souhlasil.

Uvědomil jsem si, že B-Side Band má s Kurtem Ellingem společnou jednu zajímavou věc. Vedle jazzových standardů vy i on upravujete také hity světové populární hudby. V čem je váš přístup jiný?
Kurt je v pozici, kdy nemusí dělat tolik kompromisů jako my, může se držet čistějšího žánru. A když potom udělá desku, na které má předělávky popových hitů, jsou to tak neskutečné úpravy, že skoro nepoznáte ústřední téma. My – a to Kurt pochopil – u nás vyprodáváme velké sály jako Mahenovo divadlo, Janáčkovou divadlo, dvakrát Kongresové centrum v Praze. A to by bez určitých kompromisů nešlo.

Ano, ale opravdu se vám daří nabízet jazz masám. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Když jsem B-Side Band zakládal, chtěl jsem dělat bigband jinak. Mým cílem byla kapela, která by hrála opravdu pro hodně lidí. Nechtěli jsme rok zkoušet a potom udělat koncert pro padesát lidí. Takových bigbandů totiž bylo v Brně za posledních dvacet letech několik a taková koncepce mě nelákala. Nakonec došlo k několika šťastným náhodám a jednou z těch opravdu zásadních křižovatek bylo spojení s Vojtěchem Dykem. Musím ovšem říct, že on pomohl nám, ale také my jsme pomohli jemu. Až s B-Side Bandem totiž celá republika pochopila, jaký to je zpěvák. Nechci hodnotit kapelu Nightwork, ale v ní se jeho technické a improvizační schopnosti neprojevily, zatímco u nás ano. Dnes máme masové návštěvnosti a snažíme se lidem dávat od každého něco a také je trochu vychovávat. Repertoár je asi půl na půl, zařazujeme i náročnější věci, ale nemůže taková být celá dramaturgie. To by nedopadlo dobře.

Čím je pro vás Vojtěch Dyk jako zpěvák výjimečný?
Je naprosto svobodný. Na pódiu se chová jako dítě, kterému dáte hračku. Se začátkem koncertu se přepne, dostane se do úplně jiného světa a naplno projevuje svou schopnost improvizace a své srdce. Spolupracoval jsem s řadou jiných zpěváků, ale s něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Nejde jen o zpěv, o charisma nebo popularitu. Jde o celou osobnost. A takových zpěváků u nás za posledních padesát let moc nebylo.

Co chystáte s B-Side Bandem v příštím roce?
Příští rok chceme natočit autorskou desku, na kterou už máme téměř hotový repertoár. Na jaře chystáme slovenské turné. A máme už také jeden plán na rok 2015: Vojtu napadlo, že bychom mohli udělat jeden velký koncert v O2 Aréně.

Vojtěch Dyk (zpěvák nejen B-Side Bandu, vítěz ceny Anděl 2012 v kategorii Zpěvák roku):

Vojto, kdy jste slyšel poprvé Kurta Ellinga?
Asi v šestnácti letech jsem dostal jedno jeho cédéčko. Tehdy jsem jej asi slyšel poprvé, ovšem tenkrát mi to moc neříkalo. Bylo to na mě příliš složité, měl jsem raději popovější hudbu. Ale postupně jsem si k němu nacházel cestu.

Dlouhou cestu prošel i samotný Kurt Elling. Nejprve zpíval starou a klasickou hudbu ve sborech, měl své gospelové období, až se dostal k jazzu a přes něj k jazzovým úpravám popových skladeb. Jak jste reagoval na to, že budete s člověkem takového záběru a především takových kvalit zpívat na jednom pódiu?
Především jsem si to vůbec nedokázal představit. Netušil jsem, že je možné, že by si někdo z Česka mohl jako hosta pozvat někoho z Ameriky a zvlášť někoho, kdo je v jazzové muzice tak známý. U nás sice většina lidí Ellinga nezná, ale muzikanti o něm dobře vědí. A mně tedy přišlo neuvěřitelné, že je něco takového možné.

Nakonec se to ale stalo. Jak na vás Kurt jako člověk působí?
Já jsem si pro něj vymyslel označení „pozitivní mafián“. Jeho vystupování, ale i to, jak chodí, jak zpívá, to všechno mi připomíná Chicago 30. a 40. let. Ale současně je v jeho osobnosti něco jakoby z new age, taková ta otevřenost, daná americkou mentalitou. Pro Američany totiž nic není problém. Všimněte si, jak často Kurt Elling používá slovo „sure“ – „Jistě, udělejte to, jak chcete, já se přidám“. Myslím, že si udělal k nám do Česka hezký výlet a my jsme se mu to snažili zpříjemnit.

Mluvil jste o tom, že jste si k hudbě, jaké se Kurt Elling věnuje, musel najít cestu. Inklinoval jste někdy dříve k jazzu nebo konkrétně k bigbandům?
K jazzu ano, ale zrovna k bigbandu ne. Že mě Josef Buchta oslovil, je náhoda… ale asi jsme se měli potkat. Jazz jsem ovšem měl kolem sebe, protože u nás v širší rodině je spousta jazzových hráčů.

Zpívání s B-Side Bandem je úplně jiná disciplína než hraní s vlastní kapelou, ať to byl Nightwork nebo to v budoucnu bude cokoli jiného. V čem je podle vás hlavní rozdíl?
Zpívat převzaté věci je těžší především kvůli tomu, že se musím učit hrozně moc textů, což nemám rád. A tak doufám, že na další cédéčko přispěju i autorsky. Na druhou stranu mám v bigbandovém zpívání pocit větší svobody. Zpěvák tam může mnohem lépe ukázat, co v něm dřímá.

Bigband vám tedy pomohl odhalit některé rysy vaší pěvecké osobnosti. Zároveň ale spousta posluchačů chodí na koncerty B-Side Bandu především kvůli vám, takže vlastně nepřímo učíte davy poslouchat jazz. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Zodpovědnost asi ne, protože mě nikdo nenutil zpívat jazz. Nikde nemám napsáno, že musím propagovat bigband. Jen mě to hrozně baví a myslím, že to baví i těch devatenáct kluků, s kterými stojím na pódiu. A když pozveme Kurta Ellinga, pak i z těch mas, které asi přijdou na nějakého Dyka a nějaký B-Side Band, tedy na to co znají, bude třeba nějakých třicet až čtyřicet lidí Ellinga dál poslouchat. A to je super. Bylo by geniální, kdyby se z jazzu stal mainstream.

Ale vždyť ve 30. nebo 40. letech to mainstream byl…
Samozřejmě, a třeba se to vrátí. Myslím, že ta doba, kdy zpěvák přijde na pódium s cédéčkem, dá je zvukaři a nahrávka se během koncertu dvakrát zasekne, pomine.

Bavíme-li se o jazzu jako mainstreamu, musím připomenout nejnovější album Kurta Ellinga 1619 Broadway, na kterém zpěvák vzdává hold několika generacím tvůrců amerických muzikálových melodií a evergreenů. Zajímá vás tento zlatý fond amerického popu, nebo je pro vás důležitější současná tvorba?
Pro mne je současná tvorba důležitější. Ne že bych ze starých melodií vůbec nečerpal, ale Kurt tím opravdu žije. Zbožňuje například Johna Coltranea a v písni Resolution má přesně okopírované jeho saxofonové sólo, což je pro zpěváka hrozně těžké. Mne mnohem víc baví udělat například ve swingovém hávu píseň od Rage Against The Machine.

Co vás čeká v nejbližší době?
Teď se věnuji především přestavování chalupy. Až budu hotov, snad konečně dojde k tomu, že tam budu moci sám tvořit hudbu. Mezitím budu jezdit s B-Side Bandem a budeme chystat možná dalšího zajímavého hosta. A budu také dávat dohromady svou novou kapelu.

Foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kombinace výborného hlasového projevu, originálních textů, gestikulace a průvodního slova mezi písněmi dělá z Bártových už tak velmi dobrých vystoupení jedinečnou podívanou.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce