Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Téměř po celé září probíhá velké české turné anglického bluesového kytaristy Willa Johnse. Synovec Erica Claptona a George Harrisona a syn slavného producenta Andyho Johnse (spolupracoval s Led Zeppelin nebo Rolling Stones) začal koncertovat v první polovině 90. let. Jeho nejnovější album se jmenuje Something Old, Something New… (Něco starého, něco nového) a Will Johns je představí i v Brně. V klubu Stará Pekárná proběhne jeho koncert v úterý 13. září od 20.00. Rozhovor s kytaristou probíhal telefonicky.

Vaše nové album se jmenuje Something Old, Something New… Co je na něm tedy starého a co nového?

Počkejte, musím se podívat… Chtěl jsem na album zařadit něco, co jsem hrál už se svou první kapelou v 90. letech, snad v roce 1992, a taková stará píseň je například Righteous Road. To byla jedna z prvních skladeb, které jsem složil. Napsal jsem ji společně se svým kamarádem Davem Motionem. Pro mne a pro mou kariéru je to tedy „stará píseň“. Naopak úplně nejnovější skladba je Into Your Love. Vznikla velmi rychle na poslední chvíli, když jsem album připravoval. Nová je také píseň Mousetails. Tyto dvě jsem napsal, když už jsem měl desku téměř hotovou. V obou případech šlo o konec roku 2015.  

Má album nějaké koncept, nebo jste jen promíchal starší a novější písně?

Koncept alba byl – „něco starého, něco nového, něco vypůjčeného, něco modrého“. To je u nás taková svatební průpovídka, která souvisí s kouzly a s ochranou proti zlu, proti uhranutí. Takovou ochranou mělo být podle tradice „modré oko“, symbol, který najdete na obalu mého alba. I moje album by tedy mělo být takovým talismanem, který vás ochrání před pohledy zlých lidí. A s tou průpovídkou souvisí i obsah alba. Něco vypůjčeného – to je skladba I Heard You Love The Blues, kterou složil slepý černošský kytarista Jay Owens. Zemřel poměrně nedávno, ale málokdo zná jeho hudbu. To je tedy vypůjčená píseň. Slovo blue pak v angličtině znamená modrý, ale také smutný nebo bluesový… Moje blues je současné, roztančené, nejsou to písně o pláči a beznaději, o osamění a o tom, jak někoho opustila žena. Já se svou hudbou snažím oslavit kořeny tohoto žánru. Tak se mi to líbí, a pokud se to líbí i vám, můžete si mě poslechnout také ve vašem městě. Budu hrát jen pro vás. 

V Brně a na dalších koncertech českého turné vás doprovodí Tomáš Liška na baskytaru a Tomáš Hobzek na bicí. Album jste ale nahrával s britskými spoluhráči…

Ano, jako první zmíním doprovodnou vokalistku Emmu Wilson. Je to skvělá zpěvačka, jak můžete z nahrávky slyšet, a je úžasné s ní pracovat. Má tady v Anglii svou vlastní kapelu, nazvanou Emma Wilson Blues Band. Na klavír a klávesy hraje Nick Judd. I on má vlastní skupinu a kromě toho hraje se spoustou dalších lidí, například se slavným kytaristou Chrisem Speddingem. Na saxofon hraje Chez Grimble, což je fantastická dáma, která se jako host objevila už na YouTube na mém úspěšném videu Smuggler’s Blues tuším z roku 2012. Na baskytaru mi na albu hraje Russel Grooms. A konečně bubeník Chad Logan – to je moje dílo. Je to vymyšlená postava, kterou jsem vytvořil. Na bicí tedy hraju sám. Ale je to tajemství…

Podíleli se spoluhráči i na aranžích alba?

Ne, na tomto CD jsem pracoval sám. Bylo to nejosamělejší album, které jsem kdy natočil. Většinu jsem nahrál sám doma do počítače. Aranže písní jsem v některých případech naprosto jasně slyšel v hlavě, když jsem písně psal. Bylo to naprosto samozřejmé. Ale například u písně Mousetails, která má velmi současný zvuk, nebo u Tears Of A Butterfly jsou aranže výsledkem delšího procesu ve studiu. Zkoušeli jsme více verzí, vymýšleli jsme, jak písně pojmout. Na skladbě Tears Of A Butterfly se podílela také vokální skupina OYME z mordvinské oblasti v Rusku. 

Vy jste v Rusku koncertoval, a dokonce jste vystoupil v bývalé ženské věznici v gulagu. Předpokládám, že to pro vás musel být silný zážitek…

Ano, přesně tak, byla to jedna z nejsilnějších zkušeností mého života. Cítil jsem obrovskou pokoru, když jsem hrál v prostoru bývalé ženské věznice v gulagu. Bylo to místo prostoupené emocemi a bylo obtížné tam hrát. Když jsme vyšli ven, cítili jsme velkou úlevu. Ale hned potom jsme havarovali ve sněhové vánici a to jsem se opravdu bál.

Rozuměli posluchači v Rusku vaší hudbě?

Pokaždé, když mám koncert, a to i v Anglii, se snažím zahrát i nějaké tradiční blues, které budou lidé znát. Příjemné na této hudbě je, že oslovuje opravdu každého svým jednoduchým rytmem, který připomíná tepot našeho srdce. A právě díky tomuto rytmu jí každý může porozumět. Ať jsou posluchači mladí, nebo starší, každý může na tuto hudbu reagovat. Já se ty písně snažím hrát trochu moderněji, balím je trochu do funky, ale stále je to hudba, která je každému povědomá.

Jak moc jsou pro vás vůbec důležité texty písní?

Texty jsou pro mne velmi důležité, ale současně vlastně důležité nejsou. Uvědomil jsem si to právě v Mordvinsku, kde lidé vůbec nerozuměli anglicky – to byl rozdíl například oproti Moskvě – a přesto dokázali pochopit energii, které z mé hudby vychází. Posloucháte tedy mou hudbu a pochopíte, co jsem chtěl sdělit, i když možná nerozumíte slovům. Na druhou stranu mé texty jsou plné humoru a něčeho, co bych nazval „jazykem blues“. Objevují se v nich známá témata nebo fráze, například téma cesty. Platí však, že řeknu něco, ale míním tím něco jiného.

Pomohl vám nějak ve vaší cestě za hudbou váš strýc Eric Clapton?

Předvedl mi pár věcí na kytaru. Ukázal mi například začátek písně Crossroads, ale mně se nedařilo se to naučit. Když jsem za ním přišel, aby mi prozradil, jak je to dál, řekl mi: „Na to musíš přijít sám.“ To pro mne byla důležitá lekce. Když jsem byl ale malý a začal se učit na kytaru, hodně mě podporoval, například když jsem hrál na školních koncertech. Poskytl nám třeba do školy pořádný zesilovač. Ale neučil mě. Sice mi ukázal pár věcí, ale jinak mě především povzbuzoval, abych se učil sám. To je podle mne ta nejlepší cesta. Učil jsem se tedy z nahrávek ty písně, které se mi líbily.

Hudbě se profesionálně věnoval také váš otec, producent Andy Johns. Co vás naučil on?

S otcem jsem strávil po večerech mnoho hodin, kdy mi přehrával hudbu, na které pracoval, nebo písně, které byly podle jeho názoru dobře vyprodukované. Pracoval zajímavým způsobem a dokázal mi tuto svou práci přiblížit. A je úžasné, co všechno dokázal. Ale taky hodně pil, a proto jsem musel dávat pozor vždy na začátku, abych něco pochytil. Ale já se cítím být především hudebníkem, na druhém místě autorem a až potom producentem. Například mix mého nového alba jsem neměl na starosti já, ale Paul Winstanley, přezdívaný Win. S ním jsem pracoval už na svém předchozím CD Hooks And Lines, věřím mu na sto procent. Dokážeme spolu komunikovat čestně, rychle a efektivně tak, aby vznikl co nejlepší výsledek.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více