Zdenka Kachlová: Chceme prosazovat špičkové umělce

Zdenka Kachlová: Chceme prosazovat špičkové umělce

Před deseti lety se zrodil celoevropský projekt České sny, který vychází z idejí Mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae a který přiváží špičkové hudební produkce mimo zavedená kulturní centra. Tvůrci zamýšleli představit koncerty s jednotnou dramaturgií ve vybraných českých městech a obcích a následně v jejich evropských partnerských protějšcích. Domácí část Českých snů letos začíná 22. května, do zahraničí přejdou 4. července, kdy si symbolickou vlajku festivalu předají partnerská města Břeclav a Trnava. O tom, jak se České sny vyvíjejí a kam směřují jsme mluvili s manažerkou festivalu Zdenkou Kachlovou.

První ročník Českých snů proběhl v roce 2004. Jsou České sny myšleny jako nějaká obdoba nebo ozvěna Roku české hudby, jak to souvisí?
Souvisí to velmi úzce, protože i Rok české hudby je zaměřený na zdůraznění kvalitních projektů a českých umělců nejen v České republice, ale hlavně v zahraničí. A protože České sny jsou už od začátku myšleny jako projekt, který bude podporovat a propagovat špičkové české hudebníky a českou hudbu jako takovou, tak to spolu rezonuje. A je příznačné, že se spolu tyto dvě akce letos znovu potkaly. Myslím, že České sny jsou jednou z největších událostí Roku české hudby v zahraničí, letos probíhají už počtvrté.

Kdo s tím nápadem přišel jako první?
Já jsem u Českých snů od roku 2011, ale v roce 2004 s tím nápadem přišli Aleš Březina a David Dittrich, kteří si vysnili, udělat v roce, kdy Česká republika vstupuje do Evropské unie hudební přehlídku českých umělců v zahraničí. Jednalo se o projetkt vycházející z námětu festivalu Concentus Moraviae, jenž je takovou přehlídkou v Jihomoravském kraji a na Vysočině a tento formát a jeho obdobu rozšířit do Evropy. České sny, které akcentují především regionální spolupráci, se tak měly rozletět do evropských regionů a vyhnout se zavedeným kulturním centrům. To byla prvopočáteční myšlenka, na jejímž základě se první ročník uskutečnil.

Když se podívám na letošní ročník – jak zapadají do českých snů norští a španělští autoři, kteří mají v programu významný podíl?
Ta spolupráce má delší genezi. Na počátku čtvrtého ročníku byla myšlenka, že bychom chtěli představit národní hudby napříč Evropou. Proto se zacílilo na sever, na střed a na jih. Ze severu jsme si vybrali Norsko, kde je národní hudba silným elementem a také tam byl silný partner, festival v Bergenu. Potom logicky Česká republika a další zemí, kde je národní hudba silně akcentovaná, je Španělsko. Tam byl další výborný partner, festival v Granadě. Tyto festivaly jsou stejně jako my členy Evropské festivalové asociace, takže jsme to mohli dát pěkně dohromady. Bohužel ale došlo k tomu, že z obou festivalů odešli ředitelé, takže se nám ta konstrukce po stránce partnerství začala trošku hroutit, ale dramaturgické koncepce se to nedotklo, ta zůstala stejná: národní hudba a identita v měnící se společnosti.

Patrony letošního ročníku jsou Magdalena Kožená a Simon Rattle. Co znamená taková záštita?
Je to pro nás ohromně významné a velká čest, že umělci takového formátu zaštiťují čtvrtý ročník projektu. Magdalena Kožená je patronkou projektu už od roku 2004, kdy jej zaštítila spolu s Václavem Havlem, spojení Českých snů s jejich jménem, to byla velká podpora a propagace. A v letošním roce jsme získali další významnou osobnost a také milovníka české hudby sira Simona Rattla, který nejen že je patronem letošních Českých snů, ale i celého Roku české hudby. Pro České sny je spojení a přízeň těchto světoznámých jmen velmi důležitá, protože to svědčí o významu a kvalitě celého projektu a tak to vnímají nejen naši partneři, ale také umělci a posluchači.

A proč vaši patroni nejsou mezi účinkujícími?
Oba patroni účinkovat měli. Připravovali jsme krásný koncert s Magdalenou Koženou ve spolupráci s komorním souborem složeným z převážně českých hudebníků, ve kterém měl účinkovat tentokrát jako klavírista rovněž Sir Simon Rattle. Ale vešla do toho milá událost – Magdalena Kožená bude v červnu bude potřetí maminkou. Bohužel na tento koncert letos nedojde.

...nebo snad bohudík, vzhledem k okolnostem. Co je pro tebe vrcholný okamžik – nebo snad okamžiky – dosavadních ročníků?
Jsem u druhého ročníku a pro mě to má hlavně ohromný lidský rozměr. Já jsem byla zvyklá pracovat s velkými orchestry a známými umělci na velkých světových pódiích v hudebních metropolích na prestižních festivalech. A najednou přišly České sny, které do takových míst vůbec necílí, ale naopak míří do regionů, do malých městeček i vesnic. Pořadateli jsou buď města nebo místní instituce, ale také renomované profesionální mezinárodní festivaly, které se zabývají pořádáním koncertů v regionech. A tam chceme přivážet špičkové české umělce i hudbu, tam je prezentovat a prostřednictvím kultury podpořit a rozvíjet regionální spolupráci. V roce 2011 jsem objela všechny koncerty, kterých bylo kolem padesáti a dostala jsem se na netušená místa. Třeba v Německu se koncert Zuzany Lapčíkové a jejího jazzového kvintetu konal v kůlně na brambory. Odpoledne tam ještě zaváželi pytle, večer kus vyklidili, přišlo místní publikum. Potom třeba v Klajpedě v Litvě, kde měli Clarinet Factory úžasnou atmosféru nebo Duo Ardašev v městečku Izegem v Belgii. Zase vyprodaný sál a lidé se tam těší na další koncerty, protože město je už od roku 2004 partnerem projektu. Nesmírně nabíjející a přínosný pro vzájemné poznání byl Český víkend ve vzdáleném španělském městě Santiago de Compostela, kde se představilo během tří dnů hned několik uměleckých souborů, přivezli jsme tam výstavu a české filmy. Nebo dlouho připravovaný závěrečný koncert ve Wroclavi, kde hráli Melody Makers, polské publikum bylo úžasné a atmosféra koncertu naprosto strhující. Pro mě je tento projekt nejen o skvělých hudebnících a výborné hudbě, ale má také úžasný lidský a sociální rozměr, protože se při Českých snech potkává řada lidí. Koncerty se často konají v partnerských městech českých měst, díky nim se při této příležitosti setkají oficiální zastupitelé a jejich spolupráce se rozhýbe a posune. Ti lidé se potkají, mluví spolu a sbližují se.

Vyvážet špičkové hudební soubory na malá pódia, mimo velké zavedené scény, to zní skutečně jako sen. Co je na něm ale českého – není to náhodou ta malost? Uděláme si to „malé, ale naše“…
To jsem tak nikdy nevnímala, člověk přece nesní negativně. Umělci mají pochopitelně taky svoje hudební sny a spojení hudebníků i těch, kdo je do světa posouvají, beru jednoznačně pozitivně. Není to otázka nějaké malosti – chceme prosazovat špičkové umělce. Hodně pořadatelů v zahraničí mi říká: „O vás Češích je málo slyšet.“ Je tady samozřejmě pár umělců, velká jména, která mají zvuk, ale o dalších šikovných se málo ví. Takže prezentace dalších a hlavně mladých umělců je důležitá, vzniká o nich povědomí a posouvají se dál. Tady hrají České sny velmi nezastupitelnou roli, mnozí umělci se díky nim objevili v určité zemi poporvé a jejich představení se tam je prvním implulsem k další spolupráci s místními pořadateli.

A jaký je tvůj český hudební sen, o čem se ti zdává. Máš třeba nějakého vysněného účinkujícího?
Já to beru trošku pragmaticky. Těší mě, že k tuzemské částí Českých snů festialu Concentus Moraviae letos poprvé přibyl jako partner Janáčkův máj v Ostravě, že projekt má také poprvé letos rezidenčního sólistu, což nikdy nebývalo, je jím koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. Mým snem je také, abychom měli dostatek sil to celé zvládat, protože je to hodně práce v malém personálním obsazení. Dál bych si přála udržet stálé partnery i do budoucnosti a přivést k projektu další – to jsou moje praktické a pragmatické sny. A také abychom i v letošním ročníku potěšili hodně lidí pěknými koncerty a celou tu „snovou“ kaskádu dotáhli až do konce

O čem se má po koncertě Českých snů zdát festivalovému městu – má třeba pochopit, že čechy nejsou jen pivo?
To rozhodně. Aby viděli, že nevyvážíme jen plzeňské a nejsme jen montovna automobilů, ale že máme i špičkové umělce, výborné skladatele a že česká hudba – nejenom ta starší, ale i současná – je skvělá a má dobrý zvuk.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce