Město hudby v historii a historkách

Pro vánoční koncerty Moravského kvarteta byla koledová suita skvělým přínosem, nicméně něco jim pořád chybělo: lidský hlas. Po čase jsme si ale uvědomili, že zas něco přebývá: právě ten hlas – nechtěli jsme doprovázet dramatickou primadonu, nýbrž muzicírovat s někým, kdo by byl pátým (na pódiu vlastně prvním) členem souboru.  více

Některé události se nám zdají významné proto, že je prožíváme poprvé, třeba filharmonický zájezd do Itálie a koupání ve studeném moři. Po svém nástupu po Jaroslavu Voglovi ale začal Waldhans jako šéf především doma: u vědomí, že orchestr, jakkoli výkonný, pořád ještě nemá vlastní repertoár v klasických oblastech, zavedl tematické abonentní cykly.  více

Proti přítomnosti své osoby v galerii brněnských hudebních postav, jíž má být tento vzpomínkový seriál, by Jan Skácel co nejrozhodněji protestoval. Třebaže vyrostl v učitelské rodině na Moravském Slovácku, měl o své (ne)hudebnosti představu velmi vyhraněnou. Vzpomínka Jiřího Beneše je zakončena dosud nepublikovanou Skácelovou básní.  více

Dalo by se soudit, že pod tíhou těchto úkolů bude Trávníček působit dojmem přezaměstnaného umělce, který pořád něco nestíhá; ten však, usměvavý a klidný jako vždy, využil svého místa v čele orchestru a jal se studovat jeden houslový koncert za druhým: za pět let jeho existence s ním provedl prakticky všechen špičkový repertoár oboru.  více

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více

Tím víc jsem byl překvapen a dojat, když mě jednou na Solniční zastavil pan profesor Petrželka, tou dobou už znatelně zestárlý a vážící každý krok, a místo poděkování na pozdrav povídá: Napsal jsem vám trio, Benešu, kde vám to mám nechat?  více

Se svými kvartetními zájmy a lesnickou odborností byl Hrubeš mezi svými divadelními kolegy výjimkou. A nejenom tím: hráči krajského orchestru ho měli rádi jako pravidelného sólistu svých kantátových pořadů, protože do zkoušek přicházel připraven a v nich bylo slyšet, že přesně ví, o čem zpívá.  více

Průlomem se stal první skutečně symfonický koncert českého Brna v Besedním domě 8. května 1897; jednatel Besedy Karel Sázavský si všiml rostoucího zájmu o koncerty České filharmonie a pokusil se ji pozvat do Brna s Antonínem Dvořákem, který se před časem triumfálně vrátil z Ameriky, jako dirigentem.  více

Ztělesněním violistického typu, vyvracejícím jedovaté pointy, se stal v brněnském hudebním životě minulého století Richard Kozderka, který byl dlouhá léta brněnskou violovou jedničkou. Na konzervatoři absolvoval ovšem housle (violové oddělení tehdy neměla), ale potřeba profesionálních violistů jej přivedla do Bakalova rozhlasového orchestru, s nímž se u prvního pultu stal v roce 1956 sóloviolistou nově zřízené Státní filharmonie Brno.  více

Jméno Františka Lýska je všeobecně známo jako jméno jednoho z nejvýznačnějších pěstitelů dětského sborového zpěvu ve dvacátém století. Když naše dvoulampovka Telefunken chrlící po celý den muziku všeho druhu ohlásila vystoupení Jistebnických zpěváčků, ztichla naše hlučná rodina jako pěna.  více

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více

V roce 1936 nastoupil jako dirigent do rozhlasového orchestru v Brně Jan Plichta. Sám o nějaké efektní sebeprosazování nikdy cíleně neusiloval; dá se říci, že vždycky prostě dělal, co bylo nejvíc potřeba.  více

Zvláštním dojmem dnes působí zjištění, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný, původnější druh besedních akcí, totiž besedy s „konverzační hudbou“.  více

Žáci Theodora Schaefra tvořili generaci, jež se také zásluhou svého učitele dostala svého času do povědomí jako brněnská škola hlásící se v letech regulované tvorby konečně zase k mezinárodnímu vývoji.  více

Je jistým paradoxem, že členové nejstaršího z profesionálně působících brněnských komorních orchestrů mají trvale nejnižší věkový průměr: Moravský komorní orchestr složený z generačně se střídajících posluchačů brněnské konzervatoře vznikl v roce 1948 a oslavuje tudíž v této sezoně 65 let svého působení.  více

Blíží se Nový rok a s ním kromě jiného i novoroční koncert Filharmonie Brno. Tradice těchto koncertů k orchestru patří od samého počátku: brněnská filharmonie 1. ledna 1956 zahájila novoročním koncertem svou činnost.  více

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Brněnští radní řekli své divadelní „budiž světlo!“ již v roce 1882. Dnešní Mahenovo divadlo zářilo nejen novotou, ale i revolučním elektrickým osvětlením. Dnes je to běžná věc, jen v koncertních sálech už se tolik nesvítí.  více

Starosti s koncertním sálem jsou v Brně věčné. Nejen že nemáme nový, ale už jsme nemuseli mít ani Besední dům, jak se dozvíte v dalším díle seriálu Město hudby v historii a historkách.  více

Leoš Janáček partituru svého kvartetu Kreutzerova sonáta neroztrhal ani nespálil. Jiří Beneš dnes popisuje cestu výjimečné kompozice z Janáčkova domu na Smetanově ulici až do románského kostela na jihu Kampánie.  více

Brno město hudby v historii a v historkách – čtvrté pokračování seriálu Jiřího Beneše.  více

Brno město hudby v historii a v historkách – třetí pokračování seriálu Jiřího Beneše. Dnes o Gracianu Černušákovi.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více