Pět minut před začátkem

„Všichni jednou umřem!“ sdělovala nemnohým, leč o to zapálenějším příznivcům všeho podzemního kapela Odvážní bobříci. Osmdesátá léta minulého století si ale s nezávislým rockem nerozuměla, přála spíš chalupaření a frontám na toaletní papír. V Brně se to tvrdě ukázalo v Pisárkách u hospody zvané Na Střeláku.  více

Nedobytná pevnost plná přehnaných povídaček. Špilberk je nejen dominantou Brna, ale v jistém smyslu i jeho symbolem a koncentrovaným obrazem.  více

Do divadla jsem šel se sekyrou jen jednou v životě. Nepoužil jsem ji a neměl jsem to ani v úmyslu, jen mi ji přinesl spolužák, kterému zrovna tato příležitost připadala vhodná. Sekera zůstala odložená v šatně, ale kdyby se mi tehdy po představení Matky kuráže někdo pokoušel tvrdit, že jednou budu mít rád Brechta, asi bych si pro ni došel a přetáhl ho s ní.  více

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Do základů staveb se kdysi podle pověstí zazdívala poctivá duše, aby dílo vydrželo. Besední dům je svým vnitřním uspořádáním stavba již zcela moderní a jeho architekt Theophil von Hansen pravděpodobně nic takového nepožadoval. Svou lidskou oběť ale budova přece jenom má – na schodech byl před sto deseti lety smrtelně raněn František Pavlík.  více

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.  více