Břetislav Bakala (* 12. února. 1897) přišel do Brna v roce 1909, tři roky nato se stal žákem Leoše Janáčka. Studoval u něj na varhanní škole kompozici. Po první světové válce nastoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval dirigování u Františka Neumanna. Studium zakončil opět u Leoše Janáčka, tentokrát už ale v mistrovské třídě.
V letech 1920–25 pracoval jako korepetitor a kapelník brněnského Národního divadla a po krátkém působení ve Filadelfii se stal v roce 1926 klavíristou a dirigentem orchestru brněnského studia Československého rozhlasu. Po dvou letech ve funkci šéfdirigenta Národního divadla se vrátil a stal se v roce 1937 šéfdirigentem Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Zároveň vedl jako sbormistr Vachův sbor moravských učitelek. S rozhlasovým orchestrem pořádal i koncerty, na nichž často uváděl novinky – především soudobých moravských skladatelů.
V roce 1956 vznikla Státní filharmonie Brno a Břetislav Bakala se stal jejím uměleckým ředitelem i šéfdirigentem. Stal se tvůrcem interpretačního stylu orchestru i dramaturgické tradice zaměřené na současný repertoár. V centru jeho pozornosti stáli Bohuslav Martinů, Vítězslav Novák a pochopitelně Leoš Janáček. V roce 1957 zahajovala brněnská filharmonie pod jeho vedením Pražské jaro. Natáčení kompletu díla Leoše Janáčka bohužel nedokončil, zemřel před padesáti pěti lety, 1. dubna 1958.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..