Brněnský debutant Otakar Mařák

Brněnský debutant Otakar Mařák

Český Caruso, hlas podobný křídlovce, tak psávala kritika o českém tenoristovi Otakaru Mařákovi. Dnes si připomínáme 75 let od jeho úmrtí.

Synovec malíře Julia Mařáka studoval původně na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na malířské akademii u Václava Brožíka. Zároveň se ale soukromě učil zpěvu u Olgy Paršové-Zikešové. Zpěv nakonec zvítězil a dovedl ho ke světové slávě. Narodil se v Ostřihomi 5. ledna 1872 a patřil tedy již ke genereci, která budovala obraz českého operního pěvce ve světě. Její předchůdci svázaní s Prozatímním divadlem a začátky Národního divadla vytvářeli českou interpretační tradici samu o sobě. Mařák byl současníkem Emy Destinnové a Karla Buriana, tedy pěvců, kteří se stejně jako on probojovali do největších divadel světa – on i Burian začínali shodou okolností v Brně.

Otakar Mařák tu debutoval 1. února 1899 jako Faust ve stejnojmenné Gounodově opeře, zároveň byl ale angažován do Národního divadla v Praze (debutoval jako Tamino), kde působil jako řádný člen do roku 1901 a potom v letech 1903–7. Hostoval na zahraničních scénách a v roce 1908 odjel do Paříže, kde dokončil pěvecké školení. Největších úspěchů se dočkal v Covent Garden a Komické opeře v Berlíně. Byl to tenor krásné, kovově lesklé barvy, kterou dobová kritika přirovnávala ke křídlovce, a s úžasnou kantilénou. V souladu se svým hlasem byl výborným představitelem Tamina v Kouzelné flétně, Dona Ottavia v Donu Giovannim, Vévody v Rigolettovi nebo Alfreda Germonta v Traviatě, ale často také zpíval Dona José v Carmen, byl to také první český Cavaradossi v Tosce. Jako parádní role ho celou kariérou provázel Lohengrin.Věnoval se samozřejmě i smetanovskému repertoáru a od mladistvé role Vítka v Daliborovi se v padesáti pěti letech propracoval až k titulní úloze. O pět let později nastudoval dokonce i Wagnerova Tannhäusera. Za řízení Antonína Dvořáka zpíval tenorový part při světové premiéře Svatebních košil. Ztvárnil i Pelopa ve třtím dílu Fibichova melodramu Hippodamie a účinkoval ve zvukovém filmu Fidlovačka (1930) jako slepý houslista Mareš.

V roce 1934 odcestoval Mařák do USA, kde vystupoval koncertně – mimo jiné ve Verdiho Requiem pod taktovkou Artura Toscaniniho – a vyučoval zpěv. V roce 1937 jej ranila mrtvice a ochrnul na pravou část těla. K návratu do vlasti mu pomohli američtí Češi a pěvkyně Marta Krásová, která tam tehdy pobývala. Otakar Mařák zemřel v Praze 2. července 1939, pohřben byl na Olšanech. 11. října 1962 byly jeho ostatky převezeny na vyšehradský Slavín.

Otakar Mařák, foto atelier Langhans, zdroj: Sbírka Scheufler, www.scheufler.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V dějinách české hudby je několik jmen, při jejichž vyslovení se člověka zmocní jakýsi posvátný pocit. Každý z nás má asi v tomto směru nějaké osobní preference, ale o jiných to platí univerzálně. Jsou to obvykle lidé považovaní za něco víc než pouhé hudebníky. Jsou to vyslanci české hudby spojovaní nejen se skladatelskými a interpretačními úspěchy, ale také s morální autoritou a pevnými, třeba i osobně nevýhodnými postoji ve chvíli, kdy je to třeba. Bedřich Smetana, Ema Destinnová, Václav Talich a také Rafael Kubelík, jehož sté výročí narození jsme si včera připomněli.  více

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více


Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější