Dnes vychází album Tři hlasy: Jitka Šuranská, Irén Lovasz a Michal Elia Kamal

Dnes vychází album Tři hlasy: Jitka Šuranská, Irén Lovasz a Michal Elia Kamal

Tři nezaměnitelné zpěvačky spojil originální projekt festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který představí na novém albu. Jde o záznam ze setkání a společného koncertního vystoupení tří hvězdných souborů z různých krajin.

Na CD Tři hlasy uslyšíte kosmopolitní skupinu Light In Babylon s izraelskou zpěvačkou íránského původu Michal Elia Kamal, maďarskou zpěvačkou Irén Lovasz, pražským mezinárodním ansámblem Shum Davar a mandolinistou Martinem Krajíčkem. Tato silná hudební sestava se ocitla na jednom pódiu díky iniciátorce celého projektu Jitce Šuranské. Dramaturg Folkových prázdnin Michal Schmidt spolu s houslistkou a zpěvačkou Jitkou Šuranskou využili inspirativního prostředí festivalu a zvěčnili legendární noční setkávání hudebníků při společném hraní u ohně prostřednictvím společného alba. CD Tři hlasy/ Three Voices vydalo dnes Indies Scope.

Zpěvačka Irén Lovász vychází v tomto novém projektu ze studia duchovní a léčivé funkce staré maďarské lidové hudby. Jako profesorka na budapešťské universitě patří mezi její významné znalce. V 80. letech se vedle Muzsikáse podílela na hnutí tánchaz, spontánnímu návratu k autentické, ideologickým folklorismem nezasažené maďarské lidové hudbě. V uplynulých letech vydala mnoho výrazných a oceněných alb zaměřených na lidovou, sakrální a gregoriánskou hudbu a spolupracovala s celou řadou tradičních, ale i jazzových muzikantů.

Izraelská zpěvačka íránského původu Michal Elia se narodila v Tel Avivu v rodině perských Židů, kteří v 70. letech po islámské revoluci upustili Írán a hledání identity pro ní představuje osobní problém: nad otázkou kým se víc cítí být, jestli Íránčankou nebo Izraelkou, dodnes váhá. Před lety, kdy ji začal být Tel Aviv těsný, se vydala na cesty po Indii a Evropě a nakonec se usadila v Istanbulu, kde se potkala se svými nynějšími spoluhráči.

Jitka Šuranská je houslistkou zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů a dlouholetou členkou Cimbálové muziky Stanislava Gabriela, od dětství se pohybuje napříč hudebními žánry. Vyrůstala v Kudlovicích u Uherského Hradiště obklopena slováckým folklorem, vystudovala konzervatoř a poté Institut pro umělecká studia v Ostravě. Krátce byla členkou valašské skupiny Docuku, spolupracuje s písničkářkami Lucií Redlovou a Beatou Bocek a je držitelkou žánrové ceny Anděl za album Písňobraní, které v roce 2005 natočila v duu s Jiřím Plockem. Tento úspěch zopakovala se svým, tentokrát sólovým, albem Nězachoď slunečko. Album vyšlo v roce 2013 a získalo cenu Anděl v oblasti world music.

Foto Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější