Na rok 2020 připadalo 250. výročí narození skladatele Ludwiga van Beethovena, Filharmonie Brno ho slaví i letos. Na pátek a sobotu připravila koncerty Hommage à Beethoven, které vzdávají poctu tomuto hudebnímu velikánovi. Přestože je jejich hlavním tématem Beethoven, zazní díla Franze Liszta, Paula Hindemitha a Césara Francka, která spojuje mimojiné inspirace tímto skladatelem. Oba večery také vzdají hold tradici okázalého německého romantismu.
Ve svém posledním smyčcovém kvartetu položil Beethoven jako motto otázku Musí to být? (Muss es sein?), vyjádřenou tázavým třítónovým motivem. Jak Liszt, tak Franck z ní vycházejí a každý po svém se ji snaží zodpovědět. Doplňuje je Hindemith se svým Houslovým koncertem nápadně připomínajícím Beethovenův Houslový koncert D dur, který filharmonie mimochodem uvedla minulý týden. Sólového partu se ujme Arabella Steinbacher, která patří k současné světové houslové špičce. „Začala hrát ve třech letech a má za sebou účinkování s těmi nejlepšími orchestry celého světa. Dvakrát také získala prestižní cenu Echo Klassik. Večer povede Tomáš Netopil, pod jehož taktovkou jsme hráli naposledy v červenci na benefičním koncertě po tornádu. Už jen tato dvě jména slibují velký zážitek,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Koncerty 21. a 22. ledna 2022 v Janáčkově divadle začínají vždy v 19:00.
Večer otevřou Lisztovy Les Préludes (d‘après Lamartine) premiérované v roce 1854 – dílo, které jako první vůbec neslo přídomek symfonická báseň. Tedy formy, která dala podnět k hledání nové hudebnosti čerpající inspiraci z poezie a literatury, lépe vyhovovala romantické estetice a umožnila svým autorům vymanit se z „Beethovenova stínu“. A také opustit tradiční čtyřvěté schéma symfonie.
Druhý uváděný autor, Hindemith, se zpočátku živil hraním v tanečních kapelách. Studia houslí završil provedením Beethovenova Houslového koncertu D dur. Ten, který později zkomponoval on sám, se Beethovenově nápadně podobá tympánovými úvody i jinými styčnými rysy. Dílo upoutává širokou škálou výrazů a svojí orchestrací.
Druhá půle večera patří Franckovi, který se také věnoval komponování symfonických básní, ale za jeho nejznámější dílo se považuje Symfonie d moll. „Stejně jako Liszt byl zázračné dítě a stejně jako on patřil mezi žáky Antonína Rejchy. Ostatně setkání s Lisztem patřilo k Franckovým nejdůležitějším životním okamžikům, Liszt se pro něj stal osobnostním i uměleckým vzorem,“ doplnila Kučerová. I Franck, od jehož narození letos uplyne 200 let, se v úvodu své symfonie obrací k Beethovenově otázce třítónovým motivem. I přes rozporuplné přijetí publikem při premiéře v roce 1889 se symfonie zapsala do zlatého fondu mezinárodního orchestrálního repertoáru a doposud vzniklo asi sedmdesát nahrávek této skladby.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..