Scénárista a režisér Dodo Gombár připravil se studenty muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU nový titul inspirovaný stejnojmenným dílem španělské řeholnice Terezie z Ávily. Premiéra Hradu v nitru je ohlášena na dnešní večer v Divadle na Orlí.
„Pro absolventy muzikálového herectví jsme hledali téma, které by nějak odráželo jejich momentální nálady, strachy, nejistoty. Po různých peripetiích jsme se nakonec začali přibližovat k čemusi, co vznešeně nazvu duchovnem. Zdálo se nám, že má smysl obrátit v době, kterou žijeme, zrak dovnitř,“ poznamenal režisér a scénarista inscenace Dodo Gombár. Premiéra proběhne dnes, tedy 14. února 2022 od 19:00 v Divadle na Orlí.
Španělská mystička a reformátorka karmelitánského řádu – Terezie z Ávily (1515-1582) ve své knize Hrad v nitru uvažuje o lidské duši jako o pevnosti se sedmi komnatami, kterými člověk musí projít, pokud se chce setkat s Bohem i sám se sebou. Inscenátoři si právě toto dílo zvolili pro jeho nadčasovost a aktuálnost. Pro Gombára při psaní scénáře však nebyla kniha Hrad v nitru jedinou inspirací, čerpal také z textů Emanuela Míšky a hudby Josefa Fojty, kteří s tématem pracovali na hudebním poli už dříve. „Terezie nabízí introspekci. A také jisté směrovky na této vnitřní cestě a k tomu svoji zkušenost. Totéž dnes dělá tu lépe, tu mnohem hůře nespočet mentálních koučů, psychoterapeutů, kartářů, léčitelů. Terezie na rozdíl od nich tak činí zadarmo,“ říká autor námětu Emanuel Míšek. V něčem je podle něj přístup světice možná dokonce modernější a realističtější. „Zatímco člověk současnosti má potřebu ovládat, manipulovat a těžit, Terezie se v posledku nechává oslovit. Je v tom nejlepším slova smyslu pasivní. Očekává. Je otevřená,“ komentuje Míšek.
Výsledkem jejich práce je devadesátiminutová scénická kompozice. Z hlediska hudební formy se jedná o suitu, která má sedm (programních) částí. Hlavním motivem se autorovi hudby (Josef Fojta) paradoxně stalo ticho, ve kterém nacházíme a slyšíme hudbu našeho bytí – života: „Instrumentaci jsem svěřil primárně smyčcovým nástrojům a kytaře. V samotné inscenaci kombinuji nahrávku komorního orchestru s živým smyčcovým kvartetem v kontrastu s hudebními smyčkami beatů, podporujících pocit přítomnosti; že se vše odehrává teď, v každém z nás.“
Scénograficky je podle autorky výpravy Elišky Drastíkové inscenace koncipovaná jako duchovní prostor a zároveň i prazvláštní “tělocvična”. Komnaty hradu jsou zastoupeny pouze symbolicky. „Nacházíme se v prostoru duše, kde uprostřed sídlí Bůh. Na scéně jsou symbolicky a eklekticky vybrané objekty, které někdy budou situačně nasvíceny a s dějem nabývají svého symbolického významu,“ poznamenala Drastíková. Základními rekvizitami a kulisami bude sportovní a pracovní náčiní, které reprezentuje možnost zocelovat mysl, tělo i ducha. Nejde však, jak Drastíková zdůrazňuje, pouze o urputné dodržování symboliky jako spíš o předání atmosféry a pocitu z duchovní poutě. I proto, že tuto cestu pojali inscenátoři v optice současnosti, se výtvarnice kostýmů drží v uctivé náznakovosti dneška. Na jevišti nevyužívá hábitů řeholnic či doslovných oděvních citací řádu karmelitánek. Drastíková ve výsledném titulu vidí jako hlavní témata dospívání, lehký náznak otázky sexuality, duchovní a životní pouť, sebeobětování a hledání víry.
Diváci se setkají s Terezií v pěti podobách, právě tolik je totiž v absolvujícím muzikálovém ročníku hereček. „Setkáme se také s různými postavami ze života světice, které si hrají děvčata sama, organicky se střídají v několika různých charakterech, ale hlavně jsou pořád Terezií. Pětihlasem. V inscenaci je dále přítomný jediný muž a spolužák vzpomínaných, možná hybatel, možná zdroj, možná jen nevědomí či zároveň epicentrum,“ vysvětlil Gombár. Živé osazenstvo ansámblu doplňují také čtyři hudebnice na smyčcové nástroje. „Obsadit výhradně muzikantky byl zcela vědomý záměr, takže inscenace je kromě jiného poctou ženskému, mariánskému elementu a kultu,“ dodal Gombár.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..