Miloslav Ištvan – krátce k výročí narození

Miloslav Ištvan – krátce k výročí narození

Miloslav Ištvan (2. 9. 1928 v Olomouci – 26. 1. 1990 v Brně) byl po celý svůj život svázán s JAMU. Byl žákem Jaroslava Kvapila (1948–57), po absolutoriu ve škole působil jako asistent a docent. Profesury se z politických důvodů v době normalizace nedočkal. Jeho ranný skladatelský styl byl silně ovlivněn Bélou Bartókem a Sergejem Prokofjevem. Začátkem šedesátých let u něj dochází k výrazné proměně a Miloslav Ištvan zavádí pro svou kompoziční techniku termín montáž – od koláže se liší žánrovou a dobovou soudržností. Skladatel ji teoreticky zpracoval ve spise Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě (1973). Měl na něj vliv Anton Webern a stále hlubší studium díla Leoše Janáčka, zabýval se etnickou hudbou i pop music. Výraznou roli v jeho díle hrají skladby pro bicí nástroje a elektroakustická hudba. K vrcholům jeho tvorby patří postmoderní oratorium Já, Jákob (1968), v němž propojuje operní i popový zpěv, živou hudbu, magnetofonový pás, češtinu i hebrejštinu. Byl také významným autorem scénické hudby.

 Miloslav Ištvan se narodil před osmdesáti pěti lety, 2. září 1928. Jeho Hry jsme mohli slyšet v podání Filharmonie Brno letos v únoru.

Výběr z díla:

Concertino pro housle
Rapsodie pro violoncello
1. smyčcový kvartet (1962–63).
Dodekameron (1964)
Ritmi ed antiritmi (1966) pro dva klavíry a bicí
Ostrov hraček (1967–8)
Avete morituri (1970)
Zaklínání času (1967)
Já, Jákob (1968)
Shakespearovské variace pro dechy a bicí (1975)
Hry (1977)
Horlivá toužení (1974)
Mikrosvěty (1977)
Cor mio (1979)
Partita pro 16 smyčcových nástrojů (1980)
Hard Blues (1980)
Concertino pro Baroque Jazz Quintet (1982).
Tempus irae (1983)
Vokální symfonie pro soprán a bas sólo, recitátora a orchestr (1986)
Makrosvěty pro bicí nástroje (1990)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno včera odehrála koncert, který by mohl být do značné míry jakýmsi referenčním bodem pro to, co a jak v Brně na poli symfonické hudby dělat.  více

průměrné hodnocení: 5.00 ★/1

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější