Miloslav Ištvan (2. 9. 1928 v Olomouci – 26. 1. 1990 v Brně) byl po celý svůj život svázán s JAMU. Byl žákem Jaroslava Kvapila (1948–57), po absolutoriu ve škole působil jako asistent a docent. Profesury se z politických důvodů v době normalizace nedočkal. Jeho ranný skladatelský styl byl silně ovlivněn Bélou Bartókem a Sergejem Prokofjevem. Začátkem šedesátých let u něj dochází k výrazné proměně a Miloslav Ištvan zavádí pro svou kompoziční techniku termín montáž – od koláže se liší žánrovou a dobovou soudržností. Skladatel ji teoreticky zpracoval ve spise Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě (1973). Měl na něj vliv Anton Webern a stále hlubší studium díla Leoše Janáčka, zabýval se etnickou hudbou i pop music. Výraznou roli v jeho díle hrají skladby pro bicí nástroje a elektroakustická hudba. K vrcholům jeho tvorby patří postmoderní oratorium Já, Jákob (1968), v němž propojuje operní i popový zpěv, živou hudbu, magnetofonový pás, češtinu i hebrejštinu. Byl také významným autorem scénické hudby.
Miloslav Ištvan se narodil před osmdesáti pěti lety, 2. září 1928. Jeho Hry jsme mohli slyšet v podání Filharmonie Brno letos v únoru.
Výběr z díla:
Concertino pro housle
Rapsodie pro violoncello
1. smyčcový kvartet (1962–63).
Dodekameron (1964)
Ritmi ed antiritmi (1966) pro dva klavíry a bicí
Ostrov hraček (1967–8)
Avete morituri (1970)
Zaklínání času (1967)
Já, Jákob (1968)
Shakespearovské variace pro dechy a bicí (1975)
Hry (1977)
Horlivá toužení (1974)
Mikrosvěty (1977)
Cor mio (1979)
Partita pro 16 smyčcových nástrojů (1980)
Hard Blues (1980)
Concertino pro Baroque Jazz Quintet (1982).
Tempus irae (1983)
Vokální symfonie pro soprán a bas sólo, recitátora a orchestr (1986)
Makrosvěty pro bicí nástroje (1990)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..