Natřikrát: tři večery s tancem v Brně

Natřikrát: tři večery s tancem v Brně

Již po šestnácté se v Brně odehraje Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Natřikrát. I letos bude hlavním dějištěm festivalu Bezbariérové divadlo Barka, část festivalu se však odehraje mimo běžné divadelní prostory – v jedné z hal tzv. Malé Ameriky, bývalého železničního překladiště, a v kině Art.

Pestrá nabídka šestnáctého ročníku

Jako první se ve středu 22. 10. představí Monika Čertezni, Anna Sedlačková a Daniel Raček pod hlavičkou spolku Neskorý zber – slovenské umělecké platformy otevřené spolupráci a výzkumu napříč uměleckými žánry a médii. V Brně uvedou své představení O jako Schlemmer, inspirované tvorbou hnutí Bauhaus a jedním z jeho představitelů Oskarem Schlemmerem. Téma architektury, jež vymezuje určitý prostor, kde je možné pohybovat se a hrát si s její funkčností, se propojuje s funkčností uspořádání lidského těla; pravidla daná strukturami se spojují s hrou, která se odvíjí v jejich rámci. Praktické až pragmatické vnímání světa se spojuje s emotivní neuchopitelností.

Další zastávkou v cestě za současným tancem budou dvě představení Kateřiny Dietzové, která působí jako tanečnice nejen v České republice ale i v Nizozemí. Úterní večer 28. 10. otevře sólo Glazed walks, které v sobě ztělesňuje balancování mezi plánováním, představami, jak by věci měly být, na straně jedné a neustále se proměňujícími a unikajícími významy a obrazy na straně druhé. Druhou částí večera bude jedna ze tří variant taneční úvahy na téma sdílených strukturANALOG – verze HC. Za zmínku určitě stojí také zajímavý prostor, ve kterém se tento večer bude odehrávat – jedna z industriálních hal Malé Ameriky.

Třetí z večerů, tedy středa 29. 10., bude ve znamení taneční a hudební improvizace. Představí se projekt Setkáme se..., uskutečňovaný v obměňujících se sestavách performerů napříč různými městy a místy, který do Brna zavítá ve svém šestnáctém pokračování. Tento večer organicky naváže na workshop jevištní improvizace (27. 10. – 29. 10.) určený pro tanečníky a hudebníky, jehož taneční část povede Kateřina Dietzová a hudební Petr Vrba. Koncept workshopu je specifický a do určité míry i jedinečný v tom, že se explicitně zabývá otázkou, jaké jsou nástroje pro spolupráci mezi tanečníky a hudebníky, mezi improvizovaným tanečním a hudebním vyjádřením.

Festival Natřikrát završí v pátek 31. 10. v kině Art projekce tanečních filmů s teoretickým úvodem Lucie Sendlerové. Po celou dobu festivalu budou moci jeho návštěvníci zhlédnout výstavu tanečních fotografií Petra Kačírka a skupiny Filigrán v Bezbariérovém divadla Barka.

Program:

středa 22. 10.

Monika Čertezni, Anna Sedlačková, Dano Raček (SK)
O jako Schlemmer (Reloaded)
Bezbariérové divadlo Barka, 20:00

úterý 28. 10.

Kateřina Dietzová (CZ/NL)
Glazed walks
ANALOG – verze HC
Malá Amerika, 20:00

středa 29. 10.

Setkáme se… #16
Bezbariérové divadlo Barka, 20:00

pátek 31. 10.

Projekce tanečních filmů s lektorským úvodem Bc. Lucie Sendlerové
Kino Art, malý sál, 20:30

16. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Natřikrát, 22. – 31. 10. 2014, www.natrikrat.cz

O Natřikrát

Kořeny Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Natřikrát sahají do roku 1999. Festival v současnosti pořádá stejnojmenný spolek, který se stal zastřešující organizací pro brněnskou taneční skupinu Filigrán.

Natřikrát je jedinou akcí svého druhu v Brně a vůbec v celém Jihomoravském kraji. Zaměření festivalu vysvětluje jedna z organizátorek Eva Navrátilová: „Natřikrát především umožňuje laické i odborné veřejnosti sledovat současné trendy a zajímavá díla tanečně-divadelních oborů, často ve spolupráci s významnými hudebními umělci. Dramaturgii se však nesnažíme zaměřovat jen na uznávané tanečníky, snažíme se také objevovat nová experimentální díla, která mají přesahy i do jiných žánrů. Našim záměrem je podpořit experiment a hledání různorodých cest tanečního/pohybového vyjádření, a vedle prezentace současného tance brněnským divákům tak i přinášet nové inspirace do pole českého současného tance obecně.“ V minulých ročnících se tak v Bezbariérovém divadle Barka vystřídalo mnoho významnýchtanečníků a choreografů, jmenujme namátkou Williama Petita, Annu Sedlačkovou, Charlese Linehana, Pierra Nadaud, Karen Foss a Daniela Račeka, Evu Klimáčkovou, Debris Company, Jara Viňarského, Stéphana Frattiho, skupinu DOT 504, Nanohach a mnoho dalších. Vedle klasických divadelních prostor se pro festival snažíme hledat i alternativní prostory, v nichž se tanec běžně neprezentuje. Letos tak festival na jeden večer přesouváme do industriálních prostor Malé Ameriky, loni jsme využili prostory bývalé textilní továrny Vlněna.

Festival Natřikrát se stal neopomenutelným bodem a spojnicí tanečních cest mezi Prahou a Bratislavou: „Natřikrát je v rámci českých regionů zcela jedinečný festival,… Děje se tak proto, že sdružení Filigrán sdílí stejný obdiv k současnému tanci jako my v Tanci Praha, a děje se tak přes veškeré poklesy rozpočtů na granty neziskovkám... a navíc se daří zvát vysoce kvalitní, originální umělce, které stojí za to poznat“, uvedla k loňskému ročníku festivalu Yvona Kreuzmannová, předsedkyně Tance Praha.

Anna Sedlačková, slovenská choreografka a tanečnice a pedagožka VŠMU, pak popsala atmosféru festivalu těmito slovy: „Festival Natřikrát je mimoriadny v svojej atmosfére. Už len svojím umiestnením v divadle Barka, ktoré má neopakovateľnú rodinnú atmosféru a ochotných pracovníkov. Ja osobne oceňujem na festivale zaangažovanost skupiny Filigrán a Malého F, to ako dramaturgicky prepája svoju tvorbu s tvorbou umelcov z Čiech i zahraničia. Mám ráda tú nekontroverznú atmosféru a publikum, ktoré je vnímavé na priame, citlivé a otvorené zdieľanie.“

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Z konkurzu do baletního souboru Národního divadla Brno jsem si odnesl především jeden poznatek: balet je strašlivá dřina. Umění je to pro mě pořád stejně záhadné a neproniknutelné, ale z lidského hlediska jsem si jej přinejmenším začal o hodně víc vážit.  více

Oslavy Mezinárodního dne tance obkroužily v tanečním průvodu centrum Brna.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější