Na prknech Mahenova divadla se již zítra představí Čert a Káča v režii Jiřího Heřmana. V titulních rolích vystoupí Václava Krejčí Housková a Roman Hoza. Na nové operní inscenaci se podílí také Dětský sbor Brno.
Opera Antonína Dvořáka se vrací do Brna. Více o novém nastudování a celkovém pojetí inscenace se dočtete v rozhovoru s jejím režisérem Jiřím Heřmanem. Premiéra opery Čert a Káča proběhne zítra, tedy 10. prosince 2016 od 19:00 v Mahenově divadle.
Čert a Káča je vedle Rusalky a Jakobína Dvořákovou nejznámější operou. V čem je jiná, v čem je výjimečná, co máte na této opeře rád?
Je to pohádka pro dětského diváka. To ji odlišuje od Rusalky, která je pohádkou pro dospělé. Výjimečná je svou energickou hudbou vycházející z mnoha inspirací lidových a klasických tanců. A co mám na této opeře rád? Asi nejvíce její humor.
Dvořák tuto operu komponoval na zámku v Lužanech, v kraji, který je spojený s řadou čertovských pověstí...
Traduje se pověst o místní hospodě, která se propadla do pekla. U nás to není hospoda, ale zámecká kuchyně, která se propadne do kuchyně pekelné.
Mahenovo divadlo, ve kterém bude opera uvedena, funguje dodnes na ruční tahy. Jak jste se poprali s poměrně zásadními změnami scény vycházejícími z libreta?
Výtvarný koncept je založen na proměnách, tak jak je známe z barokního a pozdně-romantického divadla. Výprava je opravdu přebohatá, díky speciálně tištěným kulisám, které jsou proměňovány do mnoha podob. Je to velký nápor na technický personál, který musí fungovat stejně, jako kdyby představení bylo provedeno s moderní jevištní technologií. Má to pro mne ohromné kouzlo, přenesl jsem se do dětských let, kdy jsem si hrál na loutkové divadloJ
Opera je hodně postavena na čertech. Má podle Vás český čert v mezinárodním kontextu nějaké specifické vlastnosti, které zahraniční čerti nemají?
Ano, je opravdu pohádkový. Dokáže být vážný ale také velmi vtipný i nemotorný. Český čert může být i hodný, může se i zamilovat, ale krutě se mu to nevyplatí. O tom je náš Čert i Káča.
V inscenaci figuruje kuchyňské nádobí téměř v nadživotní velikosti. Kdo přišel s tímto nápadem a jak se s ním v inscenaci pracuje?
Přemýšlel jsem jak vybavit pekelnou kuchyni, kde si hříšné duše odpykávají své tresty. V kotlech se nevaří jen čertovské pochutiny, ale trápí se tam především hříšné dušičky. Proto jsme potřebovali vše ve větším měřítku. Ano, palička na maso v nadživotní velikosti je dobrým a vtipným nástrojem jak zastrašit zlobivé a hříšné duše.
Do Vaší inscenace se také hodně zapojují děti. Prozradíte jak, a je koncept otevřen také dětem v hledišti?
Jak jsem řekl, příběh je vyprávěn z pohledu dětí, které zároveň účinkují na jevišti. Jsou pro mne hlavním pojítkem mezi jevištěm a dětmi v hledišti.
