Jako první muzikálovou premiéru sezony 2014–2015 nabízí Divadlo na Orlí svým divákům muzikál Zvonokosy autorů Jindřicha Brabce a Petra Markova.
V inscenaci účinkují studenti 4. ročníku Ateliéru muzikálového herectví doc. Mgr. Sylvy Talpové, která představení sama režírovala, a hosté. Hudbu bude interpretovat profesionální živý orchestr, pro toto představení ji upravil Tomáš Küfhaber. Inscenace vznikla ve spolupráci s dalšími umělci, kterými jsou choreograf David Strnad, scénografka Alice Novotná a dramaturg Karel Spurný.
Premiéra Zvonokos proběhne 14. září 2014, první reprízy dále hned v pondělí 15. a úterý 16. září. Vstupenky je možné rezervovat přes webové stránky divadla www.divadlonaorli.jamu.cz
„Knihovnu stavět nebudeme, pane učiteli. Ještě by nám občané začali číst! Úplně jim stačí noviny. Potřebujeme postavit něco, co by ukázalo lidem, jakou mají pokrokovou radu a bylo v souladu s vůdčími myšlenkami naší strany. Postavíme pisoár. A naši oponenti puknou vzteky!“ Autoři úspěšného českého muzikálu se inspirovali jedním z nejpopulárnějších humoristických románů – Zvonokosy francouzského autora Gabriela Chevalliera z roku 1934.
Dílo dodnes patří mezi nejbrilantnější lechtivé satiry, zobrazující provinciální maloměstské mravy, pokrytectví a přetvářku. Děj kroniky malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais se točí kolem bizarní snahy o vybudování obecního pisoáru. Řada písní, z nichž se mnohé staly hity, s patřičnou nadsázkou vystihuje praktiky a neduhy, které jsou nadčasové a můžeme se s nimi setkat v každé době, neboť lidské povahy se s časem příliš nemění. Tichošlápky, prospěcháře, závistivce a kariéristy potkáváme v panoptiku lidských typů i dnes.
Originální muzikál měl asi třicet postav a taneční sbor, dramaturgovi Karlu Spurnému se tento počet podařilo výrazně zredukovat. Hudbu upravil Tomáš Küfhaber. Na inscenaci se dále podílel choreograf David Strnad a scénografka Alice Novotná. Dvouhodinové představení doprovází navíc živý šestičlenný orchestr. Studenti muzikálového herectví by podle Talpové měli mít zkušenost i se žánrem, ze kterého kdysi muzikál vzešel. Ale děj Zvonokos již podle ní tak klasicky operetní není, znaky jisté naivity nese jen zdánlivě. Pod úsměvnou zápletkou, kdy postavení obecního záchodku rozdělí obyvatele Zvonokos na dva tábory, našli inscenátoři témata jako boj o politickou moc, manipulace s médii, korupce. „Četla jsem poprvé hru v době voleb a některé věty zněly unisono z televize i ze scénáře hry. Hra nemoralizuje, nehledá řešení, které neexistuje, jen předkládá divákovi, jací jsme, v čem žijeme,“ sdělila režisérka.
Ve scénáři muzikálu Zvonokosy s použitím překladu Jaroslava Zaorálka ponechali inscenátoři jazyk původní verze, dnes tedy místy archaický. Zazní třeba, že „Růžena Baráčková chodí s outěžkem”. „Postavy nepoužívají mobilní telefony, informace chodí z městečka na zámek hlásit panna Eulálie Čubíková. Ale vyhnuli jsme se dobovým kostýmům, starosta používá současný znak moci a dovolujeme si drobné odkazy na to, že dnes už víme, co a jak historicky bylo,“ doplnila režisérka.
Muzikál Zvonokosy nabídne u řadu hitů. Píseň o smrti nevinného blázna byla třeba posledním songem Laďky Kozderkové. Píseň Jen nám dejte šanci zněla nesčetněkrát v různých televizních Silvestrech. „I třeba Bonviván je melodie, která člověku zůstane v uchu. Když jsme se studenty poslouchali písně poprvé, všichni si uvědomili, že je vlastně znají,“ dodala režisérka Talpová k dílu výmluvně zobrazujícímu provinciální maloměstské mravy, pokrytectví a přetvářku.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..