Vzpomínka na Aloise Piňose

Vzpomínka na Aloise Piňose

Pro hudbu Aloise Piňose (1925–2008) je charakteristický pozitivní vztah k životu, hledání trvalých hodnot a hra s logickými principy.  Už v padesátých letech si po studiu u Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila a Theodora Schaefera začal vytvářet vlastní kompoziční metodu a stal se součástí silné vlny brněnských skladatelů v šedesátých letech. Na JAMU se habilitoval v roce 1969 Koncertem pro orchestr a magnetofonový pás a studií Vyvážené intervalové řady. Byl průkopníkem multimediálních produkcí a site specific performancí. K nejvýznamnějším počinům v tomto směru patří paralelní produkce ve všech prostorách Křížové chodby Nové radnice zároveň, završená premiérou týmového „elektroakustického hororu“ Mlčení ptáčků v lese 2. 6. 1970, a SpeleofonieKateřinské hry provedené v Kateřinské jeskyni Moravského krasu. Opakovaně se účastnil mezinárodních letních kurzů v Darmstadtu  (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), kam byl později zván i jako lektor.

Byl průkopníkem týmové skladatelské práce, spolupracoval ve skupině s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm (jejich společným dílem je mimo jiné opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán o setkání Henryho Cowella a Leoše Janáčka, role janáčkovy fenky Čipery byla napsána pro Magdalenu Koženou). V Malém divadle hudby uspořádal kolem sto padesáti pořadů s hudebními novinkami, uváděl zde i díla perzekuovaných československých skladatelů. Pověstné byly jeho mystifikační akce ve spolupráci s Josefem Bergem,  např. celovečerní produkce Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě v pražské Redutě.

Alois Piňos byl učitelem řady našich významných hudebníků, jeho třídou prošli mimo jiné Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Daniel Forró a Ivo Medek. Vytvořil v Brně moderně orientovanou kompoziční školu.

Alois Piňos zemřel před pěti lety 19. září 2008, bylo mu téměř osmdesát tři let.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější