Pro hudbu Aloise Piňose (1925–2008) je charakteristický pozitivní vztah k životu, hledání trvalých hodnot a hra s logickými principy. Už v padesátých letech si po studiu u Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila a Theodora Schaefera začal vytvářet vlastní kompoziční metodu a stal se součástí silné vlny brněnských skladatelů v šedesátých letech. Na JAMU se habilitoval v roce 1969 Koncertem pro orchestr a magnetofonový pás a studií Vyvážené intervalové řady. Byl průkopníkem multimediálních produkcí a site specific performancí. K nejvýznamnějším počinům v tomto směru patří paralelní produkce ve všech prostorách Křížové chodby Nové radnice zároveň, završená premiérou týmového „elektroakustického hororu“ Mlčení ptáčků v lese 2. 6. 1970, a Speleofonie a Kateřinské hry provedené v Kateřinské jeskyni Moravského krasu. Opakovaně se účastnil mezinárodních letních kurzů v Darmstadtu (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), kam byl později zván i jako lektor.
Byl průkopníkem týmové skladatelské práce, spolupracoval ve skupině s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm (jejich společným dílem je mimo jiné opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán o setkání Henryho Cowella a Leoše Janáčka, role janáčkovy fenky Čipery byla napsána pro Magdalenu Koženou). V Malém divadle hudby uspořádal kolem sto padesáti pořadů s hudebními novinkami, uváděl zde i díla perzekuovaných československých skladatelů. Pověstné byly jeho mystifikační akce ve spolupráci s Josefem Bergem, např. celovečerní produkce Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě v pražské Redutě.
Alois Piňos byl učitelem řady našich významných hudebníků, jeho třídou prošli mimo jiné Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Daniel Forró a Ivo Medek. Vytvořil v Brně moderně orientovanou kompoziční školu.
Alois Piňos zemřel před pěti lety 19. září 2008, bylo mu téměř osmdesát tři let.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..