Včera jsme si mohli připomenout čtyřicáté výročí úmrtí sopranistky Boženy Snopkové (6. 3. 1890 Praha – 12. 1. 1974 Brno). Operní jeviště opustila k údivu publika již ve čtyřiceti letech a připomíná tím bonmot, který snad kdysi utrousila Lisa della Casa: „Raději ať se lidé diví, proč nezpívám, než aby se divili, proč zpívám.”
V kariéře Boženy Snopkové najdeme minimálně dva „čtverkové” roky, které by nás mohly zajímat. V roce 1914 vstoupila po roce hostování do brněnského angažmá v Divadle na Veveří. Předtím byla sboristkou opery na Vinohradech a působila v divadle na Smíchově. V brněnské opeře strávila šestnáct let, z čehož je jasné, že byla přímým svědkem několika janáčkovských premiér. Ve světové premiéře Příhod lišky Bystroušky ztvárnila postavu lišáka Zlatohříbka. V roce 1924 hostovala s brněnským souborem jako Jenúfa ve Vinohradském divadle – provedení Její pastorkyně byli přítomni také T. G. Masaryk a Romain Rolland. V české premiéře také ztvárnila postavu Mélisandy v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
Božena Snopková byla pěvkyně vyrovnaného a dobře ovládaného hlasu s velkým rozsahem, mezi její další role patřila Rusalka, Tosca, Čo-Čo-San a Carmen. Byla to také dobrá herečka uměřeného výrazu. Po skončení operní kariéry se dál věnovala koncertní činnosti. Zemřela 12. ledna 1974 v Brně.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..